Diskuze

@Jessy (24.06.2021 16:15): Klíčová otázka ... už jsi někdy hrála nějakou souls-like hru? :-)

@Fritol (26.03.2021 14:34): Ve velkém to začal Call of Duty (tím neříkám, že takto vypadají všechny díly, třeba Infinite Warfare se pokusil být originální a mě tím rozhodně oslovil). 50€ za kampaň co má 5 hodin mi přijde hodně, ale dokud to má dostatečný počet kupců, tak se to prodávat bude. Řešením pro lidi, kterým to přijde hodně, samozřejmě není nakopírování téhož obsahu 10x za sebou, ale úměrné snížení ceny. To by byl ovšem asi dnes u AAA titulů problém vzhledem k tomu, kolik peněz sežere marketing (který není nijak závislý na délce hry).

Další věc je samozřejmě přesně to co píšeš, jelikož za stejnou dobu dohraju pět her po deseti hodinách nebo jednu co má padesát hodin, tak si těch druhých holt koupím 5x méně. Doma mi leží mrtě dlouhých věcí, které jsem koupil před několika lety a už se snažím s nakupováním opravdu hodně mírnit.

@Jack_Dark (26.03.2021 14:42): Na dobře udělaných koridorovkách není nic a priori špatného, na The Chronicles of Riddick: Escape from Butcher Bay nedám dopustit (první věc co mě napadla).

@Charllize (26.03.2021 13:57): Určitě se shodneme na tom, že neexistuje ideální délka hry (jakkoli jsou jistě žánry, které principiálně tíhnou k delším nebo naopak ke kratším hrám), je to otázka kombinace délky a unikátního obsahu.

@Fritol (26.03.2021 07:54): jj, mám pocit, že jsme se od "hra musí být jako horská dráha, krátká, ale hráč se nesmí na vteřinu nudit" (takže chybí jakékoli střídání tempa) dostali k "hra musí být co nejdelší bez ohledu na způsob, jakým toho docílíme (takže drtivá většina takových her je copy-paste, protože je to jednodušší). Případně hra musí být za každou cenu openworld, musí obsahovat vývoj postavy, musí být rogue-like či cokoli podobného.

Přijde mi, že se málokdy setkávám s nějakým přiměřeným způsobem / přiměřenou frekvencí užití téměř jakékoli cesty v rámci designu. Když přišel Half-Life se skripty, tak začaly být najednou do her cpány úplně všude a pokud možno se pouštěly opakovaně (speciálně takto původní Half-Life nikde nefunguje). Když v dřevní době někdo přišel s animacemi, tak najednou vznikaly interaktivní filmy, které je měly doslova všude (nikoli jen jako zřídkavý příběhový předěl nebo odměnu hráče po dosažení něčeho opravdu důležitého, každý to plácal na úplné blbosti typu otevírání dveří, což jen zdržuje). Když někdo (v podstatě s tím začal už Dragon's Lair) přišel s QTE, tak začaly opět vznikat hry, které jimi zaneřádily komplet celý průchod.

@Charllize (26.03.2021 13:41): Já bych to neviděl takto striktně. U RPG mi nevadí herní doba třeba ani kolem deseti hodin (přijde na to o jaký subžánr se jedná, třeba dungeony bývají obecně kratší než výpravná isometrická RPG nebo JRPG záležitosti), jen musí být úměrná složitosti herních mechanizmů, aby mělo smysl do nich pronikat.

@Fritol (25.03.2021 20:21): 24 hodin solo s oběma DLC. Přijde na to, jestli třeba někde hodinu grinduješ nebo ne a tak.

Hru kolem 20ti hodin nepovažuji za krátkou. Teď byl zrovna na tiscali článek stran délky her, podle mého nejde o délku, ale o obsah a mechanizmy. Když zvládne být hra parádní jízda, ať má klidně 5 hodin (pochopitelně záleží na žánru, v RPG se mi nebude u pětihodinové hry chtít piplat s postavou). Když má hra 100 hodin, musí mít zajímavý obsah na oněch sto hodin, ne copy-paste úkoly. Herní dobu kolem 20 hodin považuji za dostatečnou v podstatě pro většinu věcí, málokdy pak hra nebývá natahovaná (výjimky jsou třeba dlouhá příběhová RPG s bohatými mechanizmy, ale musí se to umět).

@BINGMAN (komentář):

Náhodné generování levelů je věc k diskuzi, za mě to tady bylo uděláno dobře (v podstatě jsem krom Nosferatu: The Wrath of Malachi neviděl moc věcí, kde by to bylo podle mého povedené, obecně náhodně generované levely nemusím). Stran náhodného generování je ale třeba hlavně zmínit náhodné generování kampaně, kdy se člověk při dalším runu setká s jinými úkoly a hlavně jinými bossy, aktuálně se mi asi nevybavuje nic, co by fungovalo podobně.

S nekonečnými vlnami nepřátel jsem se setkal zřídka (je to samozřejmě věc náhody, ), ze začátku mě potrápil Shroud, než jsem si speciálně u něj zvykl být pořád v pohybu. Naopak musím říct, že obecně mi bossové (solo - Normal - upgrady zbraní a brnění většinou lehce pod úrovní zóny nebo na ní, nikdy přes ni) přišli nápadití a obtížností tak akorát.

Já osobně bych to sólo hráčům naopak velmi doporučil, není to až zase tak souls-like, jak se povídá (už díky střílení se to hraje dost jinak, stamina hraje roli jen při běhu a kotoulech, neexistuje penalizace za smrt krom návratu k poslednímu checkpointu atd.). Za mě velké překvapení a parádní zábava, jak píši výše, hlavní přínos je dynamicky generovaný průběh kampaně včetně bossů.