@Red (23.10.2024 00:18): No a to je ono. Každej tu laťku má nastavenou někde jinde. Já nejsem žádný intelektuál, ale v zásadě komerčák v muzice, ve filmech, ve hrách a v podstatě i v těch knihách. Mám rád svižný, nebo silný děj, nezáleží na tom zda je to akční film, nebo drama poháněné silným příběhem, postavami a solidními herci. Filozofování, hloubání, zdlouhavé okecávání a podobné věci mě prostě víceméně nudí.
Jinak historii také miluji, spíše právě ty fakta, to je kolikrát zajímavější než kdejaký román či film. A také historické filmy, nejen ty akčnější typu Statečné srdce či Gladiátor (komplet vycucané z prstu ale čert to vem), ale i dramata typu Člověk pro každé počasí, Tisíc dnů s Annou, Barry Lyndon nebo staré sandálovky. Jen u načinčaných melodramat typu Pýcha a předsudek / Rozum a cit rostu a u Shakespeara kde na jednoduchý děj připadá tuna zbytečného žvanění ještě více.
Jinak teda ale souhlasím s tím, že mě spíše zajímá jak se tehdy skutečně žilo. Ale myslím, že bez stroje času se to stejně nedovíme :) Psaná historie se mění, upravuje v závislosti na to kdo to píše, jak je to vše vnímané s ostupem, často se překrucuje a i pokud ne, tak kolik skutečného života může zachytit s ostupem staletí? Zlomky procent... PS co se týče reálného středověku jak se tehdy mohlo žít tak mě hodně přesvědčil starý film z roku 1971 Poslední úkolí.
Andrej Rublev no chápu... cokoliv ruského jde tak absolutně mimo mě, že bych si dal radši toho knižního Shakespeara, než něco ruského :) A když se vrátím k tomu Eccovi, tak prostě už vím co mě baví, co ne a jsem na sto procent jistý, že bych podobný román neocenil, protože filozofování mě nebaví a k nábožnství mám celkem odpor... k filmu se někdy zkusím vrátit.
Jinak historii také miluji, spíše právě ty fakta, to je kolikrát zajímavější než kdejaký román či film. A také historické filmy, nejen ty akčnější typu Statečné srdce či Gladiátor (komplet vycucané z prstu ale čert to vem), ale i dramata typu Člověk pro každé počasí, Tisíc dnů s Annou, Barry Lyndon nebo staré sandálovky. Jen u načinčaných melodramat typu Pýcha a předsudek / Rozum a cit rostu a u Shakespeara kde na jednoduchý děj připadá tuna zbytečného žvanění ještě více.
Jinak teda ale souhlasím s tím, že mě spíše zajímá jak se tehdy skutečně žilo. Ale myslím, že bez stroje času se to stejně nedovíme :) Psaná historie se mění, upravuje v závislosti na to kdo to píše, jak je to vše vnímané s ostupem, často se překrucuje a i pokud ne, tak kolik skutečného života může zachytit s ostupem staletí? Zlomky procent... PS co se týče reálného středověku jak se tehdy mohlo žít tak mě hodně přesvědčil starý film z roku 1971 Poslední úkolí.
Andrej Rublev no chápu... cokoliv ruského jde tak absolutně mimo mě, že bych si dal radši toho knižního Shakespeara, než něco ruského :) A když se vrátím k tomu Eccovi, tak prostě už vím co mě baví, co ne a jsem na sto procent jistý, že bych podobný román neocenil, protože filozofování mě nebaví a k nábožnství mám celkem odpor... k filmu se někdy zkusím vrátit.