Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
A Plague Tele: Innocence jsem měla již nějakou dobu na seznamu her, které bych si ráda zahrála, a nyní, když se mi hodí do Herní výzvy 2022 č. 8 – Rodina nadevše, na ni konečně došlo. Zaujala mě především atmosférou a samozřejmě krysami. Hra je děsivá a depresivní od prvních minut. Jste hozeni do barevného světa plného klidu, ale vydrží to jen velmi krátce. Hned první velkou emocionální ránu dostanete, když zemře Amiciin milovaný pejsek. I když s ním nestrávíte moc času a nemáte možnost si ho zamilovat, z reakce Amicie je jasné, že ona ho opravdu měla ráda. Bohužel ho brzy následuje většina její rodiny a přátel.

Zajímavé a zábavné je využívání ohně a strachu krys, který z něj mají. Protože jste závislí na bezpečném prostoru okolo ohně, musíte se občas zamyslet nad svými následujícími kroky, abyste se dostali úspěšně dál. Mozek si u toho ale nezavaříte. Mě se nestávalo, že bych nedokázala přijít na to, jak si zabezpečit cestu vpřed. Občas se však stalo, že jsem špatně odhadla bezpečný kruh kolem ohně a krysy se na mě vrhly. Ve hře se střídají akční a stealthové pasáže. A najde se tu i nějaký ten boss fight.

Hra je lineární, a abyste měli aspoň nějaký důvod se trochu rozhlížet po světě a zajít do té jedné slepé uličky, která zde je, je zde crafting. Tradičně, jak to ve většině podobných her bývá, sbíráte omezené zdroje a vytváříte si užitečné pomůcky. Občas, když se takhle cesty rozvětví, není možné poznat, kterou cestou se pokračuje v příběhu, a kde jsou jen schované díly. Lehce se tak může stát, že se vydáte omylem cestou příběhu, což poznáte po naskočení cutscény. To většinou znamená, že zpět už se nedostanete. Tohle je u her dost časté a možná by se nad tím vývojáři mohli zamyslet a nějakým elegantním způsobem hráči naznačit, že je lepší nejdříve se podívat jinam, než bude pokračovat tím směrem, kterým se vydal. Věcí je všude dostatek a je to logické, protože často je potřebujete k cestě dál a není jiná možnost, než například zapálit pochodeň. Pokud byste jí neměli a v okolí by ani nebyly předměty k výrobě zapalovadla, jste v prčicích a dál se prostě nedostanete. To samozřejmě vývojáři nechtějí.

Ze začátku jsem si myslela, že se bude jednat hodně o realistickou hru bez fantasy prvků. Přítomnost krys, i když je jejich množství opravu obrovské, může být s přivřením obou očí vysvětlena válkou a tím, že se přemnožily na mrtvolách, které zůstaly po bitvách na bojištích. Tím by se vysvětloval i mor, který přenáší. Následně vše ale vezme rychlý obrat, když krysy začnou vyvádět věci jako vytváření krysích výrů a úmyslné zhasínání ohňů. Tak už mi bylo jasné, že přeci jen nějaké ty fantasy prvky ve hře jsou. Na tom samozřejmě není nic špatného, ale příběh, kde by se opravdu jednalo jen o přemnožení krys by mohl být také zajímavý. Pak by ale nešel udělat happy end. I když vlastně nevím, jestli k němu došlo, protože jsem konec úplně nepochopila. Hugo všechny krysy zahnal? Na konci padne něco v tom smyslu, že ještě se někde vyskytují. A objevili se krysy kvůli němu a tomu, co má v krvi? Řada otázek zůstala nezodpovězená, možná budou zodpovězeny v druhém díle.

Hra je hodně založená na příběhu a je tu velké množství citově vypjatých momentů. Nejvíce mě zasáhla smrt Rodricka. Nejhorší na tom bylo, že hra ve mně vyvolala pocit, že je možné ho zachránit, tak jsem se o to pokoušela znovu a znovu. Sama jsem většinou zemřela při snaze zabít útočníky se šípy. Měla jsem pocit, že kdybych se jen o trošku víc snažila, dokázala bych to. Nakonec jsem to vzdala a vygooglila informaci, že ho opravdu není možné zachránit, protože se jedná o součást děje a přestala se snažit ho chránit, pak pokračovala v příběhu.

Nebezpeční, jak už to tak bývá, nepředstavují pouze krysy, ale také lidé. I když to nebezpečí není až tak velké vzhledem k jejich inteligenci. I když všichni zbojníci mají proti Amice výhodu a dokážou jí zabít jednou ranou, stejně není problém zlikvidovat i větší skupinu nepřátel. Na druhou stranu počítačem ovládaný parťák, popř. parťáci fungují dobře. Často dochází k tomu, že se postavy přímo drží a funguje tak jako taková jedna prodloužená osoba.

Protože jsem rozmazlená z her jako je Dishonored, ze začátku jsem se snažila nepřátele nezabíjet. Bála jsem se možnosti horšího konce. Když jsem na internetu zjistila, že počet zabitých nepřátel nemá na příběh vliv, raději jsem si hru ulehčila a zabila každého nepřítele a vyčistila od nich všechny prostory.

Ve hře jsou dobré nápovědy. Když se člověk zasekne, Amicia si to říká pro sebe jako mohla bych udělat tohle. Mluví nahlas. Možná ale přicházejí až moc brzy. Nechala bych hráče o chvilku déle potrápit mozkové závity, než se mu prozradí, co dál.

Tohle je přesně ta hra, které v poslední době preferuji. Lineární, tedy žádný nekonečný otevřený svět, intenzivní příběh, zábavná hratelnost a ideálně dlouhá herní doba.

Pro: atmosféra, příběh

Proti: lidští nepřátelé

+14
  • PC 50
Když na lidi padne mor, krysy mají pré. Naštěstí jsou potvory tak přežraný, že nevyskočí ani na stolek půl metrů nad zemí.

Po několika hodinách s touhle vizuálně podmanivou kulišárnou jsem se snažil marně přijít na to, čím chce vlastně být. Rodinné drama? Hororový monster béčko? Supernatural fantasy? Walking simulator? Akční adventura? Ne, Já na to fakt nepřišel.
Z počátku to mělo svoje osobité kouzlo. Procházet se a kochat se technicky precizně vykresleným prostředím středověké Francie, a poslouchat dobře plynoucí dialogy z ústních otvorů schopných herců nebylo vůbec zlý. Ke konci jsem se však jen škodolibě usmíval nad tím, jak neuvědoměle tupoučký a přehnaně melodramatický to je.

Bavilo mě, jak ti dlouhoocasí chlupáči nemají vůbec problém se prožrat plátovým brněním jako kostkou sýra, jak stráže neslyší padnout několika tunovou klec a následný agonický nářek svého kolegy, jenž je zaživa požírán rattus rattus 5 metrů od nich, ale šutráček mrsknutý na příhodně postavenou bednu s brněním slyší na kilometr daleko. AI je strandovně tupá. Chápu, že se jedná o středovek, kde běžný chasník měl tolik zůbů co mozkových buněk, ale i tak je to nedobré, ba přímo tragické. Házení prakem je z počátku celkem zábava, ale hodně rychle se omrzí díky auto-aimu, který nejde vypnout, a prakticky z celého házení dělá jedno nudný velký QTE. Ono to celé vůbec čpí konzolema na sto honů - UI, menu, jednoduchost "hádanek" - ala posun bednu, hod kámen tu a tam, tady hni páčkou. Samozřejmě tu musí být krafting systém a pasáže kdy vás hra nutí jen chodit a nic jiného nedělat. A tak je playstejšn design dokonán. Hehe. The last of Us ve středověku, hihi.

Podle mě se plague tale pokusil udělat moc věcí naráz a ve výsledku nedotáhl nic. Postavy jsou fajn, sourozenecká chemie funguje na výbornou, atmosféru to čas od času má taky, mjůzik má štávu, ale zbytek je nedomrlý konzoloidní pandering bulšit, který kazí potenciálně výbornou příběhovou adventurku, a ve výsledku z toho dělá generický nekoncentrovaný mišung.

Pro: Hlavní protagonisté, dabing, první třetina hry, vynikajicí vizuál, hudba.

Proti: Poslední třetina hry, umělá demence, triviální stealth a akční pasáže, neuvěřitelně konzoloidní.

+13 +15 −2
  • PC 60
Vzhledem k historické stylizaci jsem od A Plague Tale: Innocence nečekal, že lore se bude vyvíjet velice fantasy směrem, a dost mě to vyvedlo z míry. Tvůrcům se musí nechat, že hemžící se chuchvalce stovek krys vypadají fakt odporně, ale z lore hlediska vůbec nedává smysl že řešíme nějaký mor když hlavní problém jsou evidentně mračna hlodavců hlodajících osoby zaživa. Na kvantitu tvůrci vsadili i u mnohých scén zahrnujících brodění se stovkami mrtvol (prasečích i lidských) a celkově první polovina hry se snaží spíše šokovat než povědět nějaký koherentní příběh. To se naštěstí o dost zlepší v druhé polovině.

Hlavní postava trpí Mary Sue syndromem, začíná a končí jako "slečna perfektní na kterou jsou všichni bezdůvodně zlí", stejně tak její mladší bráška je generický spratek u kterého se většinu hry těžko chápe proč ho všichni chtějí zachránit. Vedlejší postavy už jsou lépe charakterizované, ale žádná vám nepřiroste k srdci natolik abyste na její příběhovou smrt reagovali jinak než pokrčením ramen. Záporák je také zcela typický: jeho jedinou motivací je "být zlý a škaredý" a moc hlouběji nad tím neuvažuje.

Gameplay samotný je mix mezi stealth a hádankami, zahrnujících zejména krysy bojící se světla a tupé ale nebezpečné vojáky. Z této dynamiky jde vytřískat překvapivě hodně zajímavých situací, z nichž u mě osobně vedou ty které nutí hlavní hrdinku udělat něco nemorálního, například nicnetušící kolemjdoucí obětovat krysám. Stejně jako příběhově, i hratelnostně jsem měl ze hry pocit že první polovinu stopáže hledá svoji identitu, jen tak se dá vysvětlit proč vám dá kvůli jednomu fightu schopnost úhybu, která se až do konce hry nepoužije. (Setkání s nepřítelem vede ke kill-animaci dříve než vůbec máte před čím uhýbat.)

Celkově A Plague Tale: Innocence hodnotím spíše kladně, zejména kvůli tomu že jsem vydržel až do druhé poloviny hry kde se dost věcí zlepšilo. Pokud tvůrci tuhle vzestupnou tendenci udrží i do dalšího dílu, myslím že se máme na co těšit.
+12
  • PC 50
Hru jsem získal v akci za 15 EUR a jsem tomu rád, protože plná cena 40 EUR mi přijde docela přemrštěná vzhledem ke špatné hratelnosti (viz níže). Postavy jsem si oblíbil a něco málo přes polovinu hry mě to vlastně bavilo. Scenérie byly docela cool, příběh se odehrával slušným tempem, a bylo zajímavé procházet oblastmi a zkoumat, s jakými detaily si autoři dokázali vyhrát.

Zhruba od poloviny se to najednou zvrtlo a pomalu jsem ztrácel chuť prodírat se dalšími a dalšími hordami krys. Občasné puzzly dokázaly udržet pozornost a chuť postoupit dál (lampy, tlačení vozíků, páky), ale nakonec se vždy ukázaly jako předehra ke stokrát opakované krysí mechanice, na které vlastně celá hra stojí. A když se do toho přidala krysí tornáda a "kouzla" , přišlo mi to tak směšné, že už jsem si ani nemohl užít zbytek hry a dokoukal ji v nějakém Let's Play na YouTube.

Je to škoda, protože samotný námět, grafické zpracování i dabing jsou rozhodně nadprůměrné. Hratelnost, bohužel, klesla do špatného podprůměru.

Pro: Příběh, grafika, dabing.

Proti: Nudný a repetitivní gameplay.

+10 +12 −2
  • PC 95
Hra má velice zajímavé a originální mechaniky. To, jak jsou animačně zpracovány hejna krys je neskutečné. Jak kreativně se tu krysí hejna využívají je obdivuhodné. Hra má výborný level design a graficky je překrásná. Příběh je velice silný a zajímavý. Je tu skvěle udělána atmosféra, postavy. Autoři hry dokážou vyvolat i silné emoce. Hlavníma postavama jsou dva sourozenci. Přijde mi, že sourozenecký vztah se ve hrách zase tak často neřeší. Je trochu škoda, že modely nepřátel se tu pořad opakují a když jste v jedné lokaci, kde jsou třeba tři lide co vypadají úplně stejně působí zvláštně, kdyby je aspoň drobně upravili. Bohužel je to zkratka crtl C, ctrl V. Ale je to ve výsledků vlastně drobnost. Hru bych doporučil snad každému, kdo má rád příběhové akční adventury i přesto, že většinou je hra hlavně o stealthu, který spoustě hráčů nemusí být po chuti jako celek je to zkratka perfektní.

Pro: Originální námět a mechaniky, vizuál, level design, příběh, atmosféra, postavy, emoční, mechanika krysích hejn, zpracovaní střílení z praku

Proti: Opakující se modely nepřítel, místy slabší uměla intelgence

+9
  • PC 90
Kdo si chce vyzkoušet dobu během moru, kdy svět je zanesen nakaženými krysami, všemožnými nástrahami a jediný způsob, jak přežít je to, že vás nesmí nikdo vidět? Pro ty je adventura A Plague Tale: Innocence.

Je to hra pro hráče, kteří si neplánují jenom občas zahrát, ale najdou si pro svoji hru dost volného času, aby našli to nejoptimálnější řešení, které s hlavními postavami přežijí bez ztráty života a bez zranění!

Hlavní postavy, tj. Amicie a její malý bratřík Hugo, se mimoděk dostanou k tomu, že musí utíkat před inkvizicí a před zlými lidmi. Oba dva nesmí bít vidět, ani nesmí být slyšet. Každý špatný pohyb je nemilosrdně potrestán, hlavní postava je ihned zabita a hráč se tedy musí vrátit zpět, a najít nějaké jiné a hlavně logičtější řešení.

Postup hrou je v celku jednoduchý, prostě musíte postupovat tak aby vás nikdo neviděl, pokud náhodou uvidí, tak si můžete pomoci postupně vylepšovanými perky, které vám umožní omráčit nepřátele, později i dokonce i zabít. Občas se i objeví bossové, na které musíte prostě přijít, jak je porazit, případně i obejít.

Grafické zpracovaní hry nezaostává před konkurencí, samozřejmě nemá na ty hry, které stojí miliardy a od nich se očekává grafický průlom, ale v rámci konkurence (s podobným rozpočtem) je hra dobře zvládnutá. Běhá na optimálních strojích a člověk si může herní prostředí dobře vychutnat.

Pro české fanoušky je hlavní plus, že se hra vydala s českými titulky.

Pokud chcete 3D adventuru a příběh hlavní dvojice ve Francii v době Morové epidiemie dobře prožít a hlavnězačít, hra je přesně pro vás!

Pro: České titulky

+4 +8 −4
  • PC 80
Temná hra o sestře, která se snaží chránit svého bratra, který v sobě nosí nějakou pradávnou kletbu. Během hry narazíme na několik zajímavých postav. Atmosféra je pohlcující, příběh se ke konci ale dá jednoduše předvídat.
-1 +4 −5
  • PC 60
Upřímně, nechápu, z čeho jsou všichni tak nadšení. OK, ano, zpracování je líbivý, snad i kvalitní. Příběh je ale pitomoučkej jak přidušený štěně, celá hra je neskutečně koridorová, takže na vlastní volbu můžete de facto zapomenout, a k tomu všemu jsou všude blikající, svítící a bílou barvu označený nápovědy pro retardy. Asi kdybyste se v tom koridoru ztratili. Koupeno v akci za 13 €, odehraný asi 2,5 hodiny a už teď je mi líto peněz.

Pro: grafika, zpracování

Proti: koridorovka, všude nápovědy pro malý děti

-2 +12 −14
  • PC 75
Jako dobrý, grafika a hlavní postavy na jedničku. Rovněž taky námět, ale něco tomu jakoby chybí. Hratelnost je striktně lineární, musíte PŘESNĚ udělat to, co po vás hra chce, jinak smrt - hned.
Pravda, tohle platí jen pro první třetinu hry, pak se to obstojně rozjede.. Celkově by to ale chtělo hodně věcí víc dotáhnout

Pro: Herní koncept z Last of Us originálně schovaný za jiné postavy a prostědí

Proti: Není to zdaleka tak dobré jako TloU

-2 +1 −3