Vzhledem k historické stylizaci jsem od A Plague Tale: Innocence nečekal, že lore se bude vyvíjet velice fantasy směrem, a dost mě to vyvedlo z míry. Tvůrcům se musí nechat, že hemžící se chuchvalce stovek krys vypadají fakt odporně, ale z lore hlediska vůbec nedává smysl že řešíme nějaký mor když hlavní problém jsou evidentně mračna hlodavců hlodajících osoby zaživa. Na kvantitu tvůrci vsadili i u mnohých scén zahrnujících brodění se stovkami mrtvol (prasečích i lidských) a celkově první polovina hry se snaží spíše šokovat než povědět nějaký koherentní příběh. To se naštěstí o dost zlepší v druhé polovině.

Hlavní postava trpí Mary Sue syndromem, začíná a končí jako "slečna perfektní na kterou jsou všichni bezdůvodně zlí", stejně tak její mladší bráška je generický spratek u kterého se většinu hry těžko chápe proč ho všichni chtějí zachránit. Vedlejší postavy už jsou lépe charakterizované, ale žádná vám nepřiroste k srdci natolik abyste na její příběhovou smrt reagovali jinak než pokrčením ramen. Záporák je také zcela typický: jeho jedinou motivací je "být zlý a škaredý" a moc hlouběji nad tím neuvažuje.

Gameplay samotný je mix mezi stealth a hádankami, zahrnujících zejména krysy bojící se světla a tupé ale nebezpečné vojáky. Z této dynamiky jde vytřískat překvapivě hodně zajímavých situací, z nichž u mě osobně vedou ty které nutí hlavní hrdinku udělat něco nemorálního, například nicnetušící kolemjdoucí obětovat krysám. Stejně jako příběhově, i hratelnostně jsem měl ze hry pocit že první polovinu stopáže hledá svoji identitu, jen tak se dá vysvětlit proč vám dá kvůli jednomu fightu schopnost úhybu, která se až do konce hry nepoužije. (Setkání s nepřítelem vede ke kill-animaci dříve než vůbec máte před čím uhýbat.)

Celkově A Plague Tale: Innocence hodnotím spíše kladně, zejména kvůli tomu že jsem vydržel až do druhé poloviny hry kde se dost věcí zlepšilo. Pokud tvůrci tuhle vzestupnou tendenci udrží i do dalšího dílu, myslím že se máme na co těšit.