ripper
Stejně jako u prvního dílu jsem se nedokázal donutit hru dohrát. Sepisuji tudíž alespoň dojmy z rozehrané verze.
Rukopis Petera Molyneuxa, autora božských her, se nezapře. Už první díl mi přišel jako výborný nápad, alespoň na papíře. Malý ostrov s domorodými obyvateli, kde veškerou interakci zařizujete svojí božskou rukou, a máte k dispozici svého pozemského mesiáše/avatara/božské stvoření (ve formě přerostlého zvířete). Bohužel jsem se nikdy nebyl schopen prokousat extrémně volnou strukturou hry (hodně sandbox, málo naznačování, co je teď potřeba udělat) a hodně neprůhlednými mechanikami ohledně chování vašeho zvířete a potřeb obyvatel.
Ve vysvětlení mechanik udělal druhý díl výrazný posun kupředu. U vesničanů vidíte, co je nejvíce trápí, co jim nejvíce chybí, jak jsou šťastní, atd. U zvířete zase úplně přesně víte, jestli jej aktuálně chválíte/káráte za to, jestli udělalo bobek do pole nebo hodilo kamenem. Můžete tak mnohem lépe vytvořit personalitu svého avatara. Tato část hry prošla tedy velkým zlepšením a udělala ji pro mě hratelnou. Ačkoliv nejasnosti se v některých oblastech pořád najdou.
Částečnou nevýhodou vyjasnění mechanik je to, že se ve hře dost značně začaly objevovat různá menu a podobné uživatelské prvky. A hodně z nich nejsou nějaké pěkné stylizované, ale tak trochu škaredé základní lišty a ovládací prvky jak z operačního systému, což mě poněkud vytrhávalo z mé božské meditace.
Co zůstalo z prvního dílu je velmi pozvolné tempo hry, bez výrazného spádu a bez vedení hráče k tomu, co teď má dělat a proč. Což může přijít spoustě lidem perfektní, ale mě to bohužel poněkud uspávalo. Budujete si ty svoje políčka a baráčky, učíte svoji příšerku co má a co nemá dělat, pořád dokola zajišťujete základní požadavky lidí, protože neustále chybí další domovy, nebo dochází jídlo, nebo jsou lidi přepracovaní a chtějí relaxovat, nebo více spát, a hodiny ubíhají. Občas vám k hradbám přijde nepřátelská jednotka, té se zbavíte, a jdete zpět k rozvíjení města. To děláte tak dlouho, až svoji impozantností přesvědčíte zbytek ostrova, že chce k vám imigrovat (alespoň při hraní za dobrého boha), mise ukončena.
Při vybrání dobrého přístupu mi taktéž přijde, že je hra příliš statická. Vy sice vidíte celý ostrov, ale celou dobu sedíte na jednom malém cípu, a nikam se nehýbete. Váš rozsah působnosti se dá lehce rozšířit, ale jen minimálně. Takže se vlastně do zbytku ostrova vůbec nepodíváte (s výjimkou pár vedlejších aktivit), a skoro by tam ani nemusel být. Hraním za zlého boha si ten ostrov aspoň projdete s armádou, obsadíte cizí vesnice (o které se pak staráte, tzn. sdíráte je na kost) a je tam tak nějaký fyzický posun vpřed.
Celkově mě tedy hra v podstatě bavila, a lépe jsem ji rozuměl než jedničce (ačkoliv kvůli výrazně většímu UI ztratila částečně na své magičnosti), ale nedokázala mě udržet. Škoda, Dungeon Keeper to dokázal a jak. Na druhou stranu, ten jsem hrál v době vydání a tohle o 15 let později, takže takové srovnání není úplně fér.
Celkové hodnocení: Výborná (v době vydání) / Dobrá (v současnosti)
Rukopis Petera Molyneuxa, autora božských her, se nezapře. Už první díl mi přišel jako výborný nápad, alespoň na papíře. Malý ostrov s domorodými obyvateli, kde veškerou interakci zařizujete svojí božskou rukou, a máte k dispozici svého pozemského mesiáše/avatara/božské stvoření (ve formě přerostlého zvířete). Bohužel jsem se nikdy nebyl schopen prokousat extrémně volnou strukturou hry (hodně sandbox, málo naznačování, co je teď potřeba udělat) a hodně neprůhlednými mechanikami ohledně chování vašeho zvířete a potřeb obyvatel.
Ve vysvětlení mechanik udělal druhý díl výrazný posun kupředu. U vesničanů vidíte, co je nejvíce trápí, co jim nejvíce chybí, jak jsou šťastní, atd. U zvířete zase úplně přesně víte, jestli jej aktuálně chválíte/káráte za to, jestli udělalo bobek do pole nebo hodilo kamenem. Můžete tak mnohem lépe vytvořit personalitu svého avatara. Tato část hry prošla tedy velkým zlepšením a udělala ji pro mě hratelnou. Ačkoliv nejasnosti se v některých oblastech pořád najdou.
Částečnou nevýhodou vyjasnění mechanik je to, že se ve hře dost značně začaly objevovat různá menu a podobné uživatelské prvky. A hodně z nich nejsou nějaké pěkné stylizované, ale tak trochu škaredé základní lišty a ovládací prvky jak z operačního systému, což mě poněkud vytrhávalo z mé božské meditace.
Co zůstalo z prvního dílu je velmi pozvolné tempo hry, bez výrazného spádu a bez vedení hráče k tomu, co teď má dělat a proč. Což může přijít spoustě lidem perfektní, ale mě to bohužel poněkud uspávalo. Budujete si ty svoje políčka a baráčky, učíte svoji příšerku co má a co nemá dělat, pořád dokola zajišťujete základní požadavky lidí, protože neustále chybí další domovy, nebo dochází jídlo, nebo jsou lidi přepracovaní a chtějí relaxovat, nebo více spát, a hodiny ubíhají. Občas vám k hradbám přijde nepřátelská jednotka, té se zbavíte, a jdete zpět k rozvíjení města. To děláte tak dlouho, až svoji impozantností přesvědčíte zbytek ostrova, že chce k vám imigrovat (alespoň při hraní za dobrého boha), mise ukončena.
Při vybrání dobrého přístupu mi taktéž přijde, že je hra příliš statická. Vy sice vidíte celý ostrov, ale celou dobu sedíte na jednom malém cípu, a nikam se nehýbete. Váš rozsah působnosti se dá lehce rozšířit, ale jen minimálně. Takže se vlastně do zbytku ostrova vůbec nepodíváte (s výjimkou pár vedlejších aktivit), a skoro by tam ani nemusel být. Hraním za zlého boha si ten ostrov aspoň projdete s armádou, obsadíte cizí vesnice (o které se pak staráte, tzn. sdíráte je na kost) a je tam tak nějaký fyzický posun vpřed.
Celkově mě tedy hra v podstatě bavila, a lépe jsem ji rozuměl než jedničce (ačkoliv kvůli výrazně většímu UI ztratila částečně na své magičnosti), ale nedokázala mě udržet. Škoda, Dungeon Keeper to dokázal a jak. Na druhou stranu, ten jsem hrál v době vydání a tohle o 15 let později, takže takové srovnání není úplně fér.
Celkové hodnocení: Výborná (v době vydání) / Dobrá (v současnosti)
FarouSh
herdekfilek
Irandael
ClassicMan
Lolkovec
Snix
Releon
Pro: Black
Proti: White