Není skoro žádné proti a proto ho je asi tolik. Zahrát si na býti zlým - býti hodným. Zahrát si na to, že Bůh jsem já. Já jsem ta divná všemocná, vševědoucí, všeonanující osoba, na kterou se dá technicky svést všechno, sakumprásk, bez otázek a vycházek.
Děsivá představa, že mohu za realitu celého světa.
Děsivá skutečnost, že se vlastně jedná jen o nehoráznou nudu zodpovědnosti vůči jedinci, skupině a ano, i silu s obilím.
Ale všechno je obráceně. Vždyť býti Bohem je v tomto případě jen hra na ukojení vlastní znuděnosti. Ruka rozmachující se nad vlastním mazlíčkem - jaké polechtání vlastní důležitosti - praštím a jsem Bůh spravedlivě trestající, nepraštím a jsem Bůh odpouštějící.
Hra na znuděnost boží.
Proč mám pocit, že se ta prázdná božskost má vychovat právě v mase. Ne v hovězím, houloubkové, ale v chumlu snad až prachpitomě lidském.
Možná, že se s takovými bohy pak lépe manipuluje.
Když sami manipulují.
Žij a nech žít.
Onanuj a nech onanovat.
Co je na tom špatného?
He?