Komentáře

Všechny PC iOS Android

Napsat vlastní komentář

Han22

4333

10.12.2024 01:59 (poslední úprava 10.12.2024 09:25)

Dohráno

PC 75

Neodolal jsem a pustil se i do druhého dílu, který je o fous kratší než ten první. Blackwell Unbound těží z pevně nastavených pravidel v jedničce, takže princip hry je jasný - živý člověk a duchovní průvodce pomáhají duchům na druhou stranu a odhalují jejich osudy.

Autoři ale pár věcí přece jen změnili. Grafika je o něco hezčí a především přechod do světla je tentokrát opravdu nadpozemský a stylový. K povedenému dabingu přibyla táhlá jazzová hudba včetně jedné písničky.

Hlavní změnou je doba děje. Namísto "současnosti" se ocitáme v New Yorku roku 1973, namísto začínajícího média hrajeme za zesnulou tetičku Lauren. Joeymu zůstalo něco z cynizmu a ironických hlášek, ale tvůrci poněkud utlumili jeho bezohlednost. Lauren naopak není vyplašená stydlivka, ale ostřílená "lovkyně" duchů, hulící jedno cígo za druhým a trousící cynické hlášky. Takže se ona a Joey výborně doplňují.

Změnily se i případy. V jedničce to byla hororová klasika s tabulkou Ouija, ve dvojce na to tvůrci šli civilněji a nabízí v nočním, liduprázdném New Yorku dva případy plné emocí, rodinných tragédií a nešťastných lidí.
Ten první je o smutném jazzmanovi hrajícím na saxík na jednom z mostů a dotýká se jeho sestry a jejího milého.
Druhý je o mírně bláznivé paní, který 15 let neopustila svůj dům a nedokázala se smířit s jeho stržením a vystěhováním.
Spojujícím článkem je potom žena jménem Komtesa, která je oba zabila. Hrdinové odhalují proč, co se stane s médiem bez duchovního průvodce a jemně naznačují neradostnou budoucnost Lauren.

Z příběhového hlediska mě moc nenadchlo, že hned druhý díl série je "prequel", který navíc nic moc neřeší a ani razantní konec (nedalo se s Komtesou promluvit?). Jinak je to moc pěkně a dá se říct smutně napsané.

Hratelnost - oba případy můžete řešit najednou, nebo každý zvlášť. Je tu mírný příklon ke klasické adventuře - máte tu pár předmětů, které musíte použít, občas si musíte něčeho všimnout, abyste získali stopu - jediný můj zásek s návodem bylo tričko na obrázku. Jinak ale v zásadě funguje vše jako v prvním díle. Na mapě města se objevují a opět mizí lokace, kde vyslýcháte často nespolupracující lidi, získáváte stopy, porovnáváte je a snažíte se odhalit osudu duchů a dovést je do světla. Menší novinka vychází z roku 1973, takže namísto internetu a mobilu používáte diktafon, polaroid a telefonní seznam. Tou větší novinkou je možnost ovládat Joeyho, který se dostane i za zavřené dveře (i když procházení nesnáší). Joey sice nic nevezme ani neovlivní, ale může pozorovat, informovat a hlavně mluvit s jedním z duchů za kterým se Lauren nedostane.

A je to vše. Komorní retro adventura nasáklá jazzem, noirem a nešťastnými osudy, u které mě sice pořád něco chybí, ale v zásadě se mi líbí.

EDIT: Opraveny hrubky a nesmyslný slovosled. Musím přestat psát komentáře na pokraji spánku ve 2 ráno :)

+17

Old Branch

859

15.03.2021 10:13

PC 65

Nejméně komplikovaný díl z celé série. A také suverénně nejkratší. Odpadly osobní i pracovní problémy, se kterými se Rosangela potýkala v první epizodě, takže se duo paranormálních čmuchalů může soustředit na řešení případů. Respektive duchopřípadů. Pouštějí se do toho s takovou vervou, až si říkáte, jestli jim za to někdo platí. Asi ne. Z čeho tedy žijí a udržují byt v New Yorku? (Joey vlastně nežije, ale byt stejně něco stojí.)

Joeyovo parťačkou tentokrát není Rosangela, ale tetička Lauren, jejíž popel byl v intru první epizody rozprášen dolů z mostu na hudsonské šífy. Tahleta Lauren, čadící jedno cigáro za druhým, je výrazně sympatičtější a životnější postavou než bledničková Rosangela, což už tady bylo v komentářích řečeno. Děj se neodehrává v „současnosti“, ale v roce 1973. Bývaly to krásné časy před vynálezem všech těch internetů a mobilních telefonů. Hned bych se do nich vrátil, kdyby to bylo možné.

Grafická stránka byla oproti jedničce vylepšena a posunula se z „bolestivá pro oči“ do kategorie „vlastně docela fajn“. Herní mechanismy jsou oproti jiným epizodám značně očesané - například Joey pozapomněl na některé své speciální schopnosti (rušení elektropřístrojů, způsobení průvanu). Teď ho však můžete samostatně ovládat. Děláte to, když potřebujete vejít do uzamčené místnosti a nebo nakouknout do hlídaných dokumentů.

Souběžné řešení dvou duchopřípadů, když 2x děláte v podstatě to samé, začne být po nějaké době otravné. Než vás to však skutečně otráví, přijde pár zvratů a je tady konec. "Unbound" měl (údajně) tvořit jeden nerozborný celek s třetí epizodou, z komerčních důvodů však byl odtržen a vydán předčasně. To celkem dobře zdůvodňuje tu krátkost.

Teď pár zajímavostí.

Student Sam Durkin, se kterým tetička Lauren ve dvojce párkrát telefonovala, se objeví ve čtyřce a v pětce jako již postarší detektiv Durkin (se závislostí na nikotinu).

Novinář Mitchell z The New Yorker, kterého tetička Lauren několikrát navštívila v jeho kanceláři, skutečně žil (v letech 1908 až 1996). Kromě jiných věcí napsal knihu Joe Gould's Secret, která pojednává o chlapíkovi jménem Joe Gould (ten žil v letech 1889 – 1957 a byl znám také pod přezdívkou Professor Seagull). Oba, Mitchell i Gould, se objeví ve třetí epizodě Blackwell série – pod vlastními jmény a s víceméně vlastními portréty. Je pro mě záhadou, proč je strčili do hry takhle natvrdo.

+12

JohnCZ

10876

17.12.2015 22:35

Dohráno

PC 80

Ani ne tak pokračování, jako spíše prequel k The Blackwell Legacy, který je atmosféričtější a to především díky době zasazení a skvělému hudebnímu podkresu. Kvalitní a jazykové nenáročné dialogy zůstávají, hlavní postava, tetička Lauren, je o něco sympatičtější než Rosangela z prvního dílu. Samotná dvojice případů hráče ze židle zrovna nezvedne, ale následné propojení je dost zajímavé a vygraduje v poměrně napínavý finiš. Líbí se mi, jak se to začíná proplétat a je vidět, že děj má tvůrce hry promyšlený, byť zatím je to jen takové letmé oťukávání potenciálu (skoro jako by rozjížděl seriál s nápadem na mnoho dílů). Trošku mě mrzí, že příběh Lauren nebyl tak úplně zakončen. Zajímalo by mě totiž, jak to bylo dál. Mnohé sice bylo naznačeno ve vzpomínkách v The Blackwell Legacy, ale přesto doufám, že mi díly následující přinesou už i nějaké ty odpovědi.

Pro: atmosféra, příběh, hudba, Lauren, hezčí lokace než minule, nenáročné

Proti: kraťoučké

+16

coffi

255

02.08.2015 17:22 (poslední úprava 02.08.2015 17:23)

Dohráno

PC 100

Okouzlen nenacházím slov. Zatímco Dědictví mne zahřálo u srdce, z Nevázané mám husí kůži. Gilbert je vážně mistr ve vykreslování postav, pro které pak vytváří přirozené prostředí, které dá vyniknout všem jejim přednostem, ale také stínům. Proto je druhý díl tak jiný, než ostatní. Tklivé saxofonové tóny zahalené do závoje cigaretového kouře. Již zde se nepatrně rozehrává velkolepé finále, což si člověk uvědomí opět až na konci.
Grafické zpracování mi z nějakého důvodu sedělo ze všech pěti dílů nejvíce. Možná i díky nezapomenutelným lokalitám..
V čem je Unbound ale opravdu nedostižný je soundtrack. U adventur je problém, že se občas člověk zasekne na nějakém místě, takže melodii dané lokality slyší třeba stokrát. Přiznám se, že jsem již párkrát u nějakých her sáhnul po návodu jen proto, že mi z nějaké melodie začal cukat koutek u oka. Ne tak zde. Párkrát jsem se přistihl, že jen tak koukám po místnosti, poslouchám melodii a vstřebávám atmosféru.

Pro: Isaacův příběh, Lauren, Soundtrack!, Noir

Proti: ?

+10

Artran

7108

19.10.2014 19:20 (poslední úprava 07.03.2016 15:49)

Dohráno

PC 60

Na druhém díle Gilbertovy série je patrné, jak se s každou jeho adventurou zlepšuje jeho čistě řemeslná zdatnost. Už v Shivah kladl důraz na dialogy, realisticky uvěřitelné prostředí, kombinování poznatků a epizodičnost; taktéž v Blackwell Legacy. V Unlimited jsou však tyto prvky lépe vybroušeny a hra působí koherentněji. Vyprávění je vystavěno na dvou případech, které Rosina teta Lauren vyšetřuje v sedmdesátých letech během jediného večera, aby se, zdánlivě nesouvislé, nakonec prolnuly a daly vzniknout finále.

Opět jde o svého druhu miniaturu, kterou však nese na svých bedrech kontext prvního dílu. Postava Lauren je vykreslena ve zkratce, ale byla pro mne lidsky více uchopitelná (se svou slabostí pro cigarety a melancholickým sarkasmem), než poněkud nevýrazná Rose. I oba duchové, jež Lauren vysvobodí, představují srozumitelnější charaktery, než Deacon z prvního dílu, kterému chyběl informativní background. Hádanky opět stojí na odkrývání informací skrze dialogy, hledání kontaktů v telefonním seznamu (funkční obdobě PC) a backtrackingu. Ten však díky nízké obtížnosti a rychlým přechodům mezi lokacemi nepředstavuje výrazný problém.

Co může poněkud zarazit je chybějící rámec současnosti a tudíž ospravedlnění faktu, proč za Lauren vlastně hrajeme (kromě toho, že je to zajímavé). Stejně jako se in medias res ocitneme v její kůži, tak ji také opustíme a ponecháme jejímu budoucímu neblahému osudu.

Největší novinkou a posunem k lepšímu je pak možnost hrát přímo za Joeya, neboť se lze kdykoli přepínat mezi ním a Lauren. Dochází tak mimojiné k tomu, že získáme dvojí pohled na předměty na obrazovce - jednou z hlediska Lauren, podruhé Joeya. Tento mechanismus pochopitelně umožňuje také začlenit do hry jejich kooperaci, k čemuž několikrát dojde, neboť nehmotné Joeyovo tělo je schopné procházet zdmi a dostane se tak tam, kam Lauren nikoli.

Ve výsledku není Unbound nikterak přelomovou ani zásadní adventurou, ale je dobře hratelný, bez zhůvěřilých hádanek s čistou, nostalgicky večerní atmosférou a citlivým příběhem (Blackwellovská rodinná tradice má v zásadě terapeutický rozměr). Je příjemnou zastávkou v příběhu Rose, ale i Dava Gilberta a jako takový má smysl si jej zahrát.

psycelebration Vila Flora 19.10.2015, 1.-3. hodina ranní

+19

Neoxin

1290

13.08.2012 15:53 (poslední úprava 13.08.2012 22:14)

Dohráno

PC 75

Další díl duchařské adventury v sérii The Blackwell. Tentokrát si oblečete kabátek tety Lauren a s duchem Joyem po boku se vydáváte hledat ztracené duše a snažíte se jim ukázat cestu na onen svět.
Nevím čím to je, ale vizuálně se mi tento díl líbil méně, nedokážu ani vysvětlit proč, možná lokace pro mě nebyly tak "atraktivní" (Laurenin pokoj ap.), také kvalita zvuku u dabingu mi přišel o něco horší než u prvního dílu. Dále se mi u prvního dílu více zamlouvalo řešení poznámek v diáři, kdy jste měli například několik položek a mohli jste je mezi sebou kombinovat a tak vám vznikaly nové poznámky, které jste mohli použít při vyšetřovaní.
Nicméně se jedná o indie hru a proto uvedené věci nejsou pro mě žádné mínus, jen takové připomínky...
I přes tyto mé drobnosti je to opět skvělá jednohubka adventura (doba hratelnosti 2-3 hodiny), s pěknou zápletkou a rozuzlením. Také je sympatické to, že v druhém díle máte odkazy na věci budoucí, čili na neteř Rose, také se více dozvídáte o věcech, které jste řešili v prvném díle a tak se vám díly začínají proplétat a celkově to utváří moc pěknou atmosféru a blízkost/familiárnost k charakterům.
Opět smekám a těším se na další díl.

+16

PC 42 74
iOS 0 --
Android 0 --

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).