Komentáře

První komentář po letech, poslední navždy!

Nedávno jsem běhal z Rutgerem Hauerem po Krakově v remasteru hry Observer. V rámci jedný bytovky tam byl cyberpunk svět vyobrazenej tak, že mě ze vší tý temnoty, bolesti, chudoby a utrpení běhal mráz po zádech od úvodu po finish. Byl to svět, do kterýho bych se fakt nechtěl probudit.

A pak je tady Amerika!

Příbram 2077
Coby uličnický nomád jedu pouští vstříc slávě a bohatství. Pravděpodobně do nejnásilnějšího a nejšpinavějšího města Kalifornie. Futurismus na mě z tý prérie vyskakuje z každýho ujetýho metru. Stanice rádií jsou hrůzostrašný a poslouchat to je rizikovější, než nocovat pod širákem v obklopení kojotů. A tak jedu. V očekávání, že si nevystřelím alespoň první dvě hodiny, se hned něco podělá a já prožívám chvíli, jak z her na automatech v budově Jednoty roku 1998.

Ale OK, do Night City jsem dojel, byť první dojmy byly spíše negativní. Pak jsem ale jezdil dalších osmdesát hodin a něco se během toho stalo.

Třebaže prvních šest hodin, tedy intro, působilo spíše špatně, po prvním patchi se mi všechno líbilo víc, bavilo mě to víc. I když opravný balíček za to asi úplně nemůže. Grafiku jsem vymrsknul do 2k a detaily kam až to šlo. Jen ten ray tracing si dělal z počítače srandu. A tak celá hra vypadá moc pěkně. Hlavně při východu slunce, při probouzení města. Davy lidí kráčí ulicemi, na silnicích se tvoří zácpy, všude je nějakej hluk a kravál a halasení, celý to má úžasnou atmosféru, která je vtahující a opojná, jako v málokterý hře. Při pohledu na oděvy postav dokážete odhadnout, z jakýho jsou materiálu. Skoro i cítíte pachy nejbližšího bistra, stánku, nebo bezdomovce. A tak běhám všude převážně pěšky a kochám se. Zkrátka z hlediska grafiky a atmosféry je Cyberpunk strašná paráda.

Říkám strašná paráda? To proto, že všechna ta paráda umí poměrně rychle přejít ve STRAŠNOU komedii, až v horor. Davy lidí se náhodně generují, nereagují na mojí přítomnost a rádi levitují. Projíždějící auta jezdí v útrobách silnic, zvuky občas vypadávají. Kdyby bugy byly NPC postavy a město pódiem, bylo by to největší stand-up vystoupení na světě. Ve chvíli, kdy začnete bugy hledat, jsou totiž na každym kroku. Veškerá vážnost jde tak stranou a váš prvotní výraz nadšení se mění v smích, pak v poker face a následně v čistou frustraci! Bugy totiž přímo ovlivňují hratelnost. Často se proto stává, že kvůli nim nelze splnit to či ono.

Hlavní příběhová linie byla místy hodně fajn a třeba navazování vztahu s Panam bylo vyloženě mistrovský. Co si mohli tvůrci odpustit byly boss fighty (to mě vždycky tak nějak vytrhlo ze zážitku). Povedený jsou i některý vedlejší úkoly (pro poldu Rivera, pro nábožensky pošahanýho vězně, pro Panam a pro řadu dalších). Vedlejší mise jsou zároveň i kamenem úrazu, protože jakmile splníte ty příběhový, začne se to už jenom opakovat.

AKCE
Dle videí, která vyšla před vydáním hry, bych si myslel, že to bude mít super pocit ze střelby. Akční stránka byla ovšem hodně průměrná. Do jistý míry za to může totiž fakt, že zatímco nepřátelům stačí dvě rány, aby zabili vás, vy do nich musíte nesypat dva zásobníky. Ideálně do hlavy! Chápu, všichni jsou hrozně augmentovaní, mají vychytávky jak hovado, ale pořád jsou to lidi. Je jasný, že hraju RPG a musím si zlepšovat postavu… a tak (to by ale, kurva, nemělo mít vliv na sílu kulky, nebo na typ zbraně, kterou smím použít). Každopádně střílím samopalem a nebaví mě to, střílím brokovnicí a nebaví mě to, krájím katanou a… jsem v blahu! Taky klasický kolt je docela dělo. Takže katana, kolt a sniperka – tím se dá dohrát celá hra. Pokud vám to neseberou zmrdi, kteří vás zajmou do svý bytovky a je nemožný je zabít a vzít si to zpátky.

Co mi hodně vadilo během tvrdý akce? Šílenej dubstep-techno-shit soundtrack, kterej ze všeho udělá akční rychlo jebku, jak z posledního Dooma. Soundtrack mimo akci je ovšem parádní, a dokonce i v určitých pasážích pomáhá efektivně tvořit atmosféru světa a emocí. Rádia jsou pořád hrozný!

No a jak jsem si tak chodil s Rudgerem Hauerem po bytovce v Krakově, měl jsem dojem, že tamní pravidla hybných sil fungují, přestože vlastně žádnou velkou interakci s prostředím nevykonávám. To ovšem v Night City fyzika funguje naprosto ujetě. Když běžíte, zastaví vás i poloprázdná taška s odpadem. Musíte do ní střelit, aby došlo k nějaký reakci. Taková reakce pak kolikrát rozpoutá fyzikální punk jak hovado.

S čím jsem se taky často potýkal, byl naprosto šílenej inventář a hrozivě navrženej strom vylepšení. I po třiceti hodinách hraní jsem objevoval nový věci.

Ale tak dobře. Je mi fuck, že hra vyšla o tři měsíce dřív, než měla. Pařím všechno, ničím pouliční gangy, hledám grafity, psycho mag……………….……………jím katano…………………………….………kurv…………………………………………………………………………………………………jeb…………………………..…………………íči………. em hru konečně dohrál!

Ta hra je tak obsáhlá, že napsat na ní recenzi je skoro na osm let, a ani tehdy byste do ní nedokázali zahrnout všechno, přičemž na hodně věcí byste zapomněli úplně.

Už mě to nebaví! Prostě tvůrci si ukousli neskutečně velký sousto, nedokázali ho rozžvýkat, a tak ho vyplivli. Akorát ho nedokázali už zformovat do původní podoby, protože entropie – kde je Nolan, když ho všichni potřebují?!

VERDIKT
Místy – v rámci příběhových aktivit – velká paráda. Jindy – v rámci čehokoliv dalšího – převážně komedie a utrpení. Cyberpunk je vývojářský selhání zabalený do krásnýho vizuálu, který začne bejt opravdu zabavný ve chvíli, kdy se objeví Silverhand. Nebylo by od věci, kdyby se už vykašlali na open-world hry a začali vyvíjet takový, který budou technicky a příběhově propracovaný do posledního detailu (Half-life, Bioshock, Max Payne, atd). Taky bych si konečně rád zahrál hru, která není sci-fi, fantasy nebo horor. Tož tak

PS: Tahle hra nebude dobře stárnout, už takhle mám pocit, že jistý věci (fyzika, pohyby) jsou hodně outdated.