Nebudu chodit kolem horke kase. Pred vydanim CP2077 jsem se vsem informacim vyhybal, po vydani tez a kdyz jsem hru konecne rozehral, nevedel jsem o ni temer nic. Ocekavani jsem nemel zadna a pokud by se hra jmenovala treba, ja nevim, "Ideas copied from Altered Carbon novel" a vyvijela by se rok, pristupoval bych k ni stejne.
Po dohrani konstatuju, ze CP2077 je naprosto obycejna mirne nadprumerna hra, jejiz nejvetsi konkurencni vyhoda je zasazeni, nebo chcete-li zanr. A to samozrejme jen v pripade, ze vas kyberpunk nejak extra tankuje, jinak si i tento "bonus" muzete s klidem skrtnout. V jadru jde o obycejny mix GTA s novymi Deus Ex (Human Revolution a Mankind Divided), pricemz kazda z techto slozek je horsi, nez original. V mixu bohuzel neschazi mor vsech open nebo semi-open RPG, tedy obri mapa posypana ruznymi vedlejsimi aktivitami, zakazkami, minor questy a tunou otaznicku a ikonek vseho druhu. Bohuzel balast neni jen na mape, ale po vzoru novych Deus Ex her i v realnem svete kolem vas - vsude se vali milion veci, predmetu, trashe a balastu, ktery muzete sbirat. Hrac tak opet celi klasickemu dilematu: Ignorovat to, ale tim tak trochu jednat proti instinktum pruzkumnika a sberace a mit v hlave porad cervika pochybnosti, jestli o neco neprisel, nebo vse otrocky a bez premysleni sbirat a cistit kazdou mistnost, nez se posunete dal.
Zbytecny balast je bohuzel priznacny i pro cely RPG system jako takovy. Kazda zbran ma 10 vlastnosti a nevim kolik ciselnych charakteristik, aniz by na nich realne zalezelo. Vse krome DPS je zbytecne. V ramci vyvoje postavy rozdelujete body do zakladnich charakteristik, perku a perky se dale vylepsuji podle urovne jejich hlavniho atributu. Na konci hry jsem mel asi 20 nevyuzitych perku a 7 skill pointu, protoze me hra nijak nemotivovala je investovat do rozvoje postavy a drtiva vetsina perku, ne-li vsechny, mi prisly zcela zbytecne.
Konec prvniho aktu je zrejme nejlepsi moment hry. Do te doby hrajete v podstate linearne a sledujete zajimave napsany pribeh a prvni velky twist. Od druheho aktu se hra otevre a zmeni se v ubisofti openworld, viz vyse. Kazdou minutu vam bude volat neznamy clovek, ktery zrovna po vas potrebuje to nebo ono. Hra vam bude cpat i takove blbosti, jako nove kousky do vaseho vozoveho parku, atd. Vedlejsi ukoly samotne jsou pritom napsany dobre a temer kazdy je necim unikatni a casto i zajimavy, jenze cloveka postupne prejde energie je vsechny delat, protoze je to porad dokola (ukol, finito, telefon, ukol, finito, telefon, ukol, finito, atd).
Jak jsem byl ze zacatku spise nadseny, ke konci uz jsem zoufale touzil hru dohrat a doslo mi, ze se k ni uz ani nevratim. Ostatni konce me nezajimaji a epilog toho, ktery jsem dohral, byl tak umorny a natahovany (skladani kostky, slovni asociace, beh na pasu), ze me dokonale presla chut dat si to znova.
CP2077 je v mnoha smerech takova Potemkinova vesnice, ktera je hezka na pohled a na chvili, ale cim dele v ni travite, tim prazdnejsi ve skutecnosti je. Technicky stav na konzolich, kdy hra na PS4 nesla prakticky hrat neresim, nebot jsem to hral na PC. Ze to autori pustili i na nehratelne konzole je prasarna, ale s kvalitou PC verze to nesouvisi.
Resume: Herne prumerna zalezitost s klasickym neduhem nevyvazenych otevrenych RPG: Dohrano s vedomim, ze jsem toho jeste mnoho nevidel, ale ze uz ani nechci. Kdyby ve hre zadny RPG system nebyl a CP2077 byla linearni vypravna adventura jako v prvnim aktu, bylo by to podle me mnohem lepsi.
Po dohrani konstatuju, ze CP2077 je naprosto obycejna mirne nadprumerna hra, jejiz nejvetsi konkurencni vyhoda je zasazeni, nebo chcete-li zanr. A to samozrejme jen v pripade, ze vas kyberpunk nejak extra tankuje, jinak si i tento "bonus" muzete s klidem skrtnout. V jadru jde o obycejny mix GTA s novymi Deus Ex (Human Revolution a Mankind Divided), pricemz kazda z techto slozek je horsi, nez original. V mixu bohuzel neschazi mor vsech open nebo semi-open RPG, tedy obri mapa posypana ruznymi vedlejsimi aktivitami, zakazkami, minor questy a tunou otaznicku a ikonek vseho druhu. Bohuzel balast neni jen na mape, ale po vzoru novych Deus Ex her i v realnem svete kolem vas - vsude se vali milion veci, predmetu, trashe a balastu, ktery muzete sbirat. Hrac tak opet celi klasickemu dilematu: Ignorovat to, ale tim tak trochu jednat proti instinktum pruzkumnika a sberace a mit v hlave porad cervika pochybnosti, jestli o neco neprisel, nebo vse otrocky a bez premysleni sbirat a cistit kazdou mistnost, nez se posunete dal.
Zbytecny balast je bohuzel priznacny i pro cely RPG system jako takovy. Kazda zbran ma 10 vlastnosti a nevim kolik ciselnych charakteristik, aniz by na nich realne zalezelo. Vse krome DPS je zbytecne. V ramci vyvoje postavy rozdelujete body do zakladnich charakteristik, perku a perky se dale vylepsuji podle urovne jejich hlavniho atributu. Na konci hry jsem mel asi 20 nevyuzitych perku a 7 skill pointu, protoze me hra nijak nemotivovala je investovat do rozvoje postavy a drtiva vetsina perku, ne-li vsechny, mi prisly zcela zbytecne.
Konec prvniho aktu je zrejme nejlepsi moment hry. Do te doby hrajete v podstate linearne a sledujete zajimave napsany pribeh a prvni velky twist. Od druheho aktu se hra otevre a zmeni se v ubisofti openworld, viz vyse. Kazdou minutu vam bude volat neznamy clovek, ktery zrovna po vas potrebuje to nebo ono. Hra vam bude cpat i takove blbosti, jako nove kousky do vaseho vozoveho parku, atd. Vedlejsi ukoly samotne jsou pritom napsany dobre a temer kazdy je necim unikatni a casto i zajimavy, jenze cloveka postupne prejde energie je vsechny delat, protoze je to porad dokola (ukol, finito, telefon, ukol, finito, telefon, ukol, finito, atd).
Jak jsem byl ze zacatku spise nadseny, ke konci uz jsem zoufale touzil hru dohrat a doslo mi, ze se k ni uz ani nevratim. Ostatni konce me nezajimaji a epilog toho, ktery jsem dohral, byl tak umorny a natahovany (skladani kostky, slovni asociace, beh na pasu), ze me dokonale presla chut dat si to znova.
CP2077 je v mnoha smerech takova Potemkinova vesnice, ktera je hezka na pohled a na chvili, ale cim dele v ni travite, tim prazdnejsi ve skutecnosti je. Technicky stav na konzolich, kdy hra na PS4 nesla prakticky hrat neresim, nebot jsem to hral na PC. Ze to autori pustili i na nehratelne konzole je prasarna, ale s kvalitou PC verze to nesouvisi.
Resume: Herne prumerna zalezitost s klasickym neduhem nevyvazenych otevrenych RPG: Dohrano s vedomim, ze jsem toho jeste mnoho nevidel, ale ze uz ani nechci. Kdyby ve hre zadny RPG system nebyl a CP2077 byla linearni vypravna adventura jako v prvnim aktu, bylo by to podle me mnohem lepsi.
Dragon Age: The Veilguard