Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Tak jo, konečně jsem se dostal k Once More With Feeling. Poslední část trilogie Money for the Vultures a moje očekávání? No, vysoká jak věž v San Juan. Po geniálním Five Steps Ahead jsem si říkal, že tohle buď zakončí celou sérii s parádní tečkou, nebo to prostě bude fajn, ale ničím extra. A jak to dopadlo? Řeknu to hned na začátku – je to pecka!

Příběh se tu uzavírá. Naši staří známí jdou naposledy po krku vlivné rodině DeVittů, a tentokrát jde fakt o všechno. Hlavní lokací je obří ranč a přilehlé okolí, což znamená spoustu možností, jak si s nepřáteli pohrát. Tahle mise je přesně ten typ „grand finále“, co si přejete od poslední kapitoly. Akce, napětí, prostor pro kreativitu a pár momentů, kdy jsem jen zíral na obrazovku a říkal si: „Tohle je sakra geniální!“

Mapa v tomhle DLC je masivní. Máte tu obrovskou otevřenou plochu plnou pastí, hlídek, rozmístěných odstřelovačů a dokonce pár nepříjemných překvapení. Každý roh skrývá něco, co vás může buď zabít, nebo vám pomoct, pokud jste dost mazaní.
Osobně jsem si prošel několik fází zoufalství, než mi došlo, jak využít všechny ty prvky kolem sebe. Když jsem třeba nechal Hectora nalákat skupinu vojáků na past u stáje, zatímco Kate odlákala další stráže svým šarmem, cítil jsem se jako mistr plánování. A pak jsem omylem stoupnul na alarm… no, řekněme, že se z toho stal trochu chaos.

V tomhle DLC má každá postava opravdu svůj moment. Isabelle a její voodoo magie jsou pořád neskutečně zábavné – když spojíte dva nepřátele a pak jednoho z nich necháte spadnout do studny, je to čistá radost. Cooper je klasika, ale co mě fakt bavilo, byl McCoy, kterého jsem využíval jako nikdy předtím. Jeho omračovací jed a odstřelovací schopnosti tu mají zásadní roli.
Hector, samozřejmě, zůstává králem brutální síly – jeho pastičky byly záchranou v tolika situacích, že jsem si říkal, jestli bych to bez něj vůbec zvládnul. A Kate? No, řekněme, že její šarm je stále neuvěřitelně užitečný, hlavně když potřebujete někoho nenápadně vyřadit z provozu.

Tahle část DLC je jednoznačně nejtěžší. Nepřátelé mají lepší rozmístění, jsou víc na očích, a chyby se tu trestají rychleji než kdy dřív. Ale právě tahle výzva dělá ze hry to, čím je. Každý úspěch je zasloužený. A když se vám podaří dostat celou skupinu nepozorovaně skrz ranč plný nepřátel, máte pocit, že byste zvládli naplánovat i útěk z Alcatrazu.

Once More With Feeling je dokonalé zakončení trilogie Money for the Vultures. Je to napínavé, náročné a zároveň strašně zábavné.
+8
  • PC 80
Velkolepý finální díl DLCčka je zakončený opravdu notnou dávkou nostalgie. Eagle´s Nest je zpátky. A naše parta se zase musí dostat do té zatracené věže, ve které mě v první hře Sanchéz nesčetněkrát sejmul tou svou luparou. Obtížnost je zde ze všech tří částí asi největší, ale přesto to není žádné peklo - například desátá mise v původní hře v New Orleans pro mě byla stále stokrát obtížnější. Hráč si zde totiž může krásně pohrát se zanecháváním otisků v písku, kterými si nepřátele může hezky nalákat na potřebné tiché místo. Jako můry za světlem (jak rád říká McCoy). Prvotní lokace před pevností jsou vcelku fajn, ale pravá sranda začne až za samotnými hradbami.

Hectorův stupidně dementní plán odpálit dělem hlavní bránu jsem neuskutečnil. Místo toho jsem s Cooperem (s asistencí Isabelle) vyšplhal na tajnou horskou stezku, abych pevnost infiltroval bez zbytečného ruchu. Jako za starých dobrých časů... ehm... nebo spíše: za budoucích starých dobrých časů. Brána tak zůstala netknutá. Hrozně mě ale mrzí, že mě za to hra neodměnila skrze odznak.
Mimochodem, při poslechu epického tracku Once More With Feeling dobré ucho zregistruje, že autor hudby využívá velice podobné motivy, které hrají i během jedničkové mise v Eagle´s Nest. Nice!

Největší zklamání je samozřejmě samotný konec. Jakmile Rose začala trvat na tom, že první oslavný panáky jsou na ní, hned mi bylo jasný, že můžu své truhle s těžce vydřeným zlatem dát sbohem. Překvapivě s ní ale pláchnul i mizera Hector. Na jednu stranu mi to přijde dobré, protože se tím vysvětluje, proč s ním už Cooper není v kontaktu během prvního dílu, ale zároveň mi to moc nesedí k jeho charakteru. Nemluvě o tom, že tím hra tak trochu ukazuje prostředníček i hráčovi. Celé to ale hlavně zase skončí lusknutím prstu, což jsem doufal, že se nestane. Ach jo.

Jinak ale parádní pohráníčko. Gameplay byl ve všech třech částech skvělý, postavy stejně sympatický, plus má to furt toho pohodového ducha celé série.
Tak teď ještě DLC, kde se Cooper konečně seznámí se Samem a Sanchézem. Pak už budu úplně spokojený!
+21
  • PC 80
Stačil jeden záběr a pár tónů kytary, abych omládl o devatenáct let a zavzpomínal, jak jsem si do pevnosti Eagle's Nest šel poprvé pro Sanchéze. Stejně jako tenkrát budí respekt a dojem nedobytnosti podobný Helmově Žlebu. Na rozdíl od něj vás však může hřát skutečnost, že Eagle's Nest si nikdy majitel neudrží příliš dlouho. Inu, desperáti nejsou Rohan a Cooper se svými kumpány má s sebou tolik střelného prachu, že by se za něj nemusel stydět ani Saruman.

To, že tvůrci z Mimimi hráli na nostalgii, mi vůbec nevadí. Kromě samotné pevnosti totiž přidali i rozlehlé "podhradí". Právě to mi připravilo možná nejnáročnější chvíle z celých Desperados III a z celkových třech hodin mi jen proniknutí do tvrze zabralo více než dvě. Jakmile jsem se však ocitl uvnitř, byl jsem jako ryba ve vodě. Po několika desítkách minut jsem si již mohl užívat závěr, který tentokrát nabízí skutečně....no, desperádovské rozuzlení.
+16