Eviternity dohráno. Kdyby to někoho zajímalo, rychlý koment ve spoileru. tltr, epic shit!
Eviternity představuje pro Doom něco jako Arcane Dimensions pro Quake. Na mod scéně naprostý vrchnol toho, co se kdy podařilo vytvořit. Mapy jsou gigantické a propracované a i ty nejslabší mapy celého mod packu jsou asi tak stošedesátkrát kvalitnější, než ty nejlepší mapy z původní hry. A zadarmo. Finální mod pack vyšel v roce 2018, ke 25. výročí vydání Dooma, a o rok později vyhrál Cacowards.
Všech 32 map si drží vysoký standard a i když mi né úplně všechny voněly, najde se tady pár legendárních kousků - např. nejlepší a zároveň nejtěžší mapou, jakou jsem kdy v Doomovi hrál, je MAP32 - tedy druhý tajný level. Obrovská a nelineární, přesto přehledně rozdělená a neskutečně těžká mapa. Hlavně ze začátku, než člověk nasbírá nějaké ty pořádné laufy. Přepadovky s několika Archvile nejsou výjimkou a naprosto epický moment, kdy se na mě vyhrnulo asi 300 Lost Souls, jen tak nezapomenu. Ne, ustřílet to nejde. Je potřeba využívat infights a prostě utíkat. Enemy count celého levelu? 1400.
Eviternity přihazuje pár svých nových nepřátel a i když se jedná o variace původních monster, jsou mnohem nepříjemnější. Protože jsem hrál s BDv21, měl jsem trochu strach, jaxe s novými monstry mod popasuje... nebylo to ideální, ale také nic, kvůli čemu bych to chtěl hrát v původní verzi. Největší trable mi způsobil Former Captain, který má být něco jako rotačákometčík, jen s větším kalibrem. Místo něj jsem měl ale klasické Doom Guys, kteří metají kotouly, jsou velmi agilní a díky hitscanu mi mnohokrát nepěkně zatopili. Je to jako bojovat s botem nebo s H34Dem, jen mnohem těžší. Dalším větším problémem byl finální boss, který šel k zemi až moc rychle a ani při opakovaném hraní se mi nepodařilo zjistit proč. Možná je to nějakou chybou, že na něj útočí všechny ostatní monstra kolem, kterých bylo 666.
Eviternity není pro méně zkušené hráče. Někdy prostě nezbývá než zavřít oči a čekat, jestli přežijete. Hlavně s BDv21, kde je všechno rychlejší a šílenější, to občas bývá dílo náhody. Umíral jsem hodně, ale bavil se ještě víc.