Doom II je pro mě taková menší záhada, přinesl jen málo nového, až to zavání ostudou a přesto se hraje o tolik líp než první Doom. Klíč bude nejspíš v maximálním využitím potenciálu, Doom II je totiž mnohem masivnější, přidala se nová monstra a hlavně rapidně se zvýšila jejich koncentrace. Hráč dostane do ruky neuvěřitelně stylovou dvouhlavňovku, před něj se nafláka 20 impů a hle, střílej si. Jednoduché a přesto tak efektivní a zábavné.

I levely jsou navrženy jaksi "lépe", nemají v podstatě zádná slabá místa, všude něco je a rozhodně neplatí, že by se to rychle okoukalo. Tudíž není divu, že je hráči hrají stále znovu a znovu, ať už v opakovaném projíždění singleplayeru, nebo nyní ještě v intenzivnějším multiplayeru. Ten bych se nebál doporučit ani dnes, zahrát si ho alespoň na zkoušku, neboť věřte, že stará dobrá zběsilá rubačka Doomu II má pořád své kouzlo.

Mimochodem Doom II byla první hra z první osoby, kterou jsem hrál a jeden čas jsem kvůli strachu nebyl schopen dokončit ani druhý level :) Přišlo mi to tak reálné a "zlé"... Maminka mi to měla raději zakázat a neměl bych zlé sny, fňuk.