Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS5 100
Metroidvania podľa môjho gusta. Audiovizuálne pôsobivá, prehľadná, rešpektujúca môj čas a zároveň solídna výzva. Čo viac si želať? Ender Lilies je po dlhšej dobe hra, ktorá ma pohltila a na ktorej opätovné hranie som sa vždy tešil. Pôsobivý a krásne navrhnutý svet sužovaný večným dažďom si ma okamžite získal. Sadla mi aj ponurá melancholická atmosféra a hudba. To, že hlavná hrdinka Lily vlastne nebojuje, ale využíva rôznych spiritov, mi prišlo ako celkom zaujímavý ťah.

Kolega ActualPigeon5 píše, že hra nie je príliš ťažká. S tým si dovolím nesúhlasiť. Iste, nie je náročná ako Bloodborne či Sekiro, ale stále predstavuje dosť veľkú výzvu. Čo je super! Viacerí bossovia ma potrápili na dlhé hodiny, ale vlastne som sa pri nich ani veľmi nerozčuľoval. Hra je totiž férová a pokiaľ človek zlyhá, tak je to len a len jeho vina. Nikdy som nemal pocit, že by mi tvorcovia škodoradostne hádzali polená pod nohy.

Ak som teda bol občas nahnevaný, tak hlavne na seba. Boje boli zábavné a svižné, takže mi vôbec nevadilo, že ich musím často opakovať a každé kolo som si užíval. Je zároveň pravdou, že hra nepenalizuje tak ako napríklad Dark Souls. Po smrti nič nestrácate, ostávajú vám všetky nazbierané skúsenosti. Vďaka tomu je preskúmavanie sveta relatívne pohodové.

Samotný príbeh/lore tiež nie je zlý, hoci sa priznám, že od určitého bodu som nájdené kúsky a poznámky, ktoré ho osvetľovali, proste ignoroval. Stačil mi základ, ktorý som sa dozvedel v úvode a následne som sa už nechal unášať atmosférou. Súvisí to asi aj s tým, že podobný spôsob rozprávania príbehu (cez nájdené artefakty/predmety) nie je úplne podľa môjho gusta. Pri hraní mi to však nijako neprekážalo.

Negatív nevidím veľa, ale predsa len tu boli veci, ktoré mi až tak nesadli. Napríklad to, že hlavná hrdinka sa lieči dosť pomaly (dá sa to síce zlepšiť magickým artefaktom, ale aj tak ma to štvalo). Občas keď používate pri boji viacero spiritov, je to celkom chaotické a vy poriadne nevidíte, kde vlastne stojíte. No a v závere tvorcovia trochu zakopli, keď nám naservírovali ďalšiu otravnú (pun intended) jedovatú lokáciu, plnú silných nepriateľov a toxicity na každom kroku. Škoda, myslel som si, že Ender Lilies sa podobnej časti vyhne. Ale tamojší boss bol opäť výborný, takže nemám problém nad tým privrieť oči a pokojne tam vpáliť tú stovku.

Pri Ender Lilies som totiž zažil to, čo kedysi pri Dark Souls. Nemohol som hrať nič iné, ostatné hry prestali existovať a ja som sa sústredil len na prekonanie novej náročnej prekážky. Je asi pravdou, že hra do svojho žánru nič nové neprináša, no mne to nevadilo. Všetky overené ingredience sú dokonale odvážené a spolu vytvárajú výborný herný zážitok.

Pro: audiovizuál, atmosféra, súboje, bossovia, náročnosť, ideálna dĺžka

Proti: jedna lokácia mi nesadla

+10
  • PS5 90
Pár metroidvanií za sebou už mám a Ender Lilies bych postavil v teoretickém žebříčku dokonce na úplný vrchol (byť Hollow Knighta nemám dohraného). Sice jde o v lecčems dost tradičního zástupce žánru, ve všech aspektech však exceluje.

Již během chvíle vás hra zaháčkuje krásnou grafickou stylizací. Ender Lilies mi v tomto ohledu připomínala Salt and Sanctuary s tím, že tady vše vypadá na rozdíl od druhé jmenované prostě krásně, i když ze všeho sálá všudypřítomný smutek. Ender Lilies má ostatně hodně unikátní melancholickou atmosféru, nelze ji tak tedy označit jen za vykrádačku Dark Souls, či podobných temně laděných her. Atmosféru dotváří zejména naprosto skvostný soundtrack plný tklivých melodií. Track před závěrečným střetnutím je poté vyloženě odporný a nepříjemný (zejména díky zahrnutí ženských úleků, které na mě působily zneklidňujícím dojmem). Ke konci hry tedy padne perfektně.

Možnosti pohybu a průzkumu se samozřejmě odemykají postupně, vždy jsou odměnou za porážku některého z hlavních bossů. Schopnosti se možná až tolik nevymykají standardům žánru, přesto jsou zábavné a funkční. Samotná střetnutí s bossy jsou prvotřídní. Obtížnost příjemně graduje a snad až na hned první souboj jsem se u každého na nějakou chvíli zdržel. Vizuální zpracování jak bossů, tak řadových nepřátel, je rovněž bravurní a autoři si toho na hráče přichystali skutečně hodně. Moc se mi líbil způsob, jakým autoři vyřešili souboje. Ústřední postava Lili vlastně sama nebojuje, to za ní obstarají tzv. spirits, tedy duchové/přízraky z řad poražených bossů či sidebossů. Parádní nápad, který hře propůjčuje hodně unikátní tvář. Během útoku se dané stvoření na chvíli zjeví a souboje jsou tak efektní. Než jsem si zvykl, měl jsem občas problém s tím, že útočící přízrak se někdy nachází na jiném místě, než vaše postavička a občas tak zavládl trochu zmatek. Během chvíle se vše vryje pod kůži a větší problém to není.

Ovládání je přesné. Místnosti jsou nacpané tajemstvími, čekajícími na objevení. Musím přiznat, že jsem snad ještě žádnou metroidvanii nedohrál úplně na 100 % a s Ender Lilies tomu bohužel není jinak. Někde se ještě válí jedna či dvě relikvie a nějaká ta vylepšení zdraví. Tajemství jsou často schovaná tak rafinovaně, až je to občas frustrující. Někdy je prostě chodba za falešnou stěnou, kterou běžným pohledem neodhalíte. Většina místností vyřešit šla logicky, občas přišla na řadu metoda pokus omyl no a někdy jsem sekci "nevyčistil" i když jsem bloudil dlouhé minuty po uzavřené lokaci. Alespoň konce jsem absolvoval všechny tři.

Hlavně zpočátku jsem párkrát také tápal v tom, kam mám vlastně jít. Stačí něco přehlédnout a je to. Tady by se zatraceně hodil systém "memory shards" z letošního Prince of Persia: The Lost Crown, který vám umožnil označit prozatím nepřístupnou oblast a na mapě ji poté zobrazit, aniž byste se museli na dříve navštívené místo dlouze plahočit. Ender Lilies nic takového bohužel nemá a občas jsem se tak celkem složitě dostával opětovně na místo, odkud jsem s aktuálními schopnostmi stejně nemohl dál pokračovat.

Uvedené nepříjemnosti jsou však naprostými prkotinami ve srovnání s obrovskými kvalitami hry. Ender Lilies nabízí vyladěný zážitek v rámci velmi zábavného žánru. Díky stylizaci a unikátnímu přístupu k boji jí navíc nechybí vlastní tvář. Pokračování s názvem Ender Magnolia: Bloom in the Mist se momentálně nachází v režimu předběžného přístupu a ohlasy jsou veskrze pozitivní. Plné vydání si tak rozhodně nenechám ujít.

Hodnocení na DH v době dohrání: 86 %; 11. hodnotící;  zdarma v rámci PS Plus

Pro: Krásná vizuální stylizace; úžasná melancholická hudba; zábavné a pestré útoky; tajemství; nepřátelé

Proti: Bez bloudění to občas nejde; skrytá zákoutí za falešnou stěnou, jejichž umístění takřka nejde rozeznat

+12
  • XboxX/S 80
Metroidvanie jsem pořádně poznal až díky Ori and the Blind Forest před asi osmi lety, ale od té doby se staly jedním z mých nejoblíbenějších žánrů. Takže v nějaké slevě jsem před časem pořídil i dobře hodnocené Ender Lilies a letos jsem hru konečně nainstaloval.

Hra skvěle vypadá, trochu mi připoměla grafickým stylem Salt and Sanctuary , ale vypadá lépe. Mnoho lokací je vyloženě nádherných (vodní svět). Skvělá je hudba, jenom škoda, že jsou pasáže kdy nehraje. Hlavní postava dívka Lily neumí sama bojovat, ale používá v boji duchy poražených bossů (prvního šermíře dostane do začátku), postupně jich je hodně přes dvacet, ale já jsem poměrně rychle přidal k šermíři obra s velkým kladivem nebo palicí a ptáka, střílejícího po soupeřích a s tímhle kombem jsem hru dohrál a moc jsem s novými zbraněmi neexperimentoval. Nejsem si jistý, jestli jsem na začátku nastavoval obtížnost, ale hra mi až na asi dva bossy přišla soubojově dost jednoduchá, což mě u tohoto žánru překvapilo, ale nevadilo mi to, zasekávat a nadávat můžu a budu u desítek dalších her.

Po souboji je druhou klíčovou složkou metroidvanií získávání nových schopností a otevírání si dalších možností kam se na mapě dostat. S tímhle jsem měl naopak na začátku docela problém a dlouho jsem se nedokázal posunout získáním dalšího skillu, běhal jsem asi tři hodiny po mapě tam a zpátky a nakonec jsem to vyřešil až videem na youtube, abych pokročil. Pak se to ale dobře rozběhlo a už jsem s tím další potíže neměl. Pomohla tomu i mapa kde aspoň byly zobrazeny značky, kde je nějaká možnost jít dál po zisku nové schopnosti.

Příběh jsem moc nevnímal, protože byl vyprávěn pár cutscénami u klíčových bossů, ale hlavně pomocí nacházených dopisů a textů a to není vyprávění příběhu, které mě baví. Ale nevadilo to, hru jsem si i tak dost užil. Dále se po světě povaluje dost relics (fungují stejně jako charmy v Hollow Knight ) a vylepšovacích materiálů na levelování zbraní. Takže v tomhle pohledu nic nového, ale funguje to velmi dobře.

Ender Lilies nebude určitě patřit do nějakých top ten metroidvanií, i nový  Prince of Persia: The Lost Crown mě bavil v lednu výrazně víc, ale je to dobře odvedená práce od vývojářů a až vyjde oznámený druhý díl, tak si ho rád zahraju. Doporučil bych hru i lidem, kteří se bojí obtížnosti, protože tady se mi to zdálo opravdu snadnější než to obvykle bývá.

Pro: Grafika, celkem zajímavý bossové, rozmanité zbraně,

Proti: ze začatku pro mě byla hra nepřehledná a nevěděl jsem jak pokračovat (ale to je možná jenom můj problém)

+15
  • PC 80
Ender Lilies je zcela tradičním zástupcem žánru metroidvania. Nenajdete na ní téměř nic originálního, co byste nenašli v dříve vydaných titulech. Hlavní inspirace hry, tedy Dark Souls a Hollow Knight, jsou zcela zjevné už od prvních momentů. To však nemusí být nutně ke škodě. Autoři se totiž drželi hesla, že pokud nedokážou přijít s ničím novým, musí alespoň ve (skoro) všech ohledech odvést dobrou práci.

Jako co se týče světa, který jednak nabízí řadu variabilních prostředí (jako lesní jezera, zasněžené pevnosti či pochmurné kobky plné tlejících těl), širou škálu nemrtvých soků, ale i důmyslné propojení jednotlivých lokací a řadu poschovávaných pokladů. Nechybí téměř žádný z pro žánr standardních pohybových upgradů a dočkáte se tak odemykání nových lokací skrze dvojitý skok, air dash či vystřelovací hák.

Jednotlivé lokace tak za hru ve snaze najít power-upy prošmejdíte hned několikrát, což hra moc dobře ví a pro pečlivé průzkumníky nabízí řadu odměn, někdy velmi šikovně skrytých. Kromě všudypřítomných duší, můžete nalézt i výbavu v podobě relikvií, upgrady zdraví a hlavně deníkové zápisy, doplňující příběh hry. Motivovat hráče k důkladnému průzkumu světa se tak z mého pohledu daří na jedničku, což pro kvalitní metroidvanii považuji za zcela klíčové.

Backtracking by samozřejmě bez plynulého základního gameplaye nebyl příliš zábavnou činností, ovšem ani v tomto ohledu se není čeho bát. Hra se ovládá velmi příjemně a přirozeně a pohyb po lokacích je s přibývajícími schopnostmi svižnější a svižnější. Ani pro průměrné hráče by tak nemělo být problém využívat schopnosti k řešení složitějších pohybových hádanek, které je třeba rozlousknout pro nalezení těch nejlépe skrytých pokladů. Navíc za sebe musím pochválit, že vedle základních schopností je navíc občas třeba využít i bojových pohybů, což jen ukazuje, jak pečlivě autoři postupovali při navrhování světa.

Pravděpodobně nejunikátnějším prvkem celé hry je samotná hlavní postava, tedy dívenka Lily. Ta je sama o sobě bezbranná a k boji tak využívá duchy padlých bojovníků, které potká na své cestě (podobně jako v Castlevania: Aria of Sorrow). Duchové slouží jednak jako základní útoky typu šermíře, čarodějky sesílající firebally nebo obra s kladivem, ale i speciální kouzla s omezeným počtem seslání. Dostupných duchů je několik desítek a pokud se nebojíte experimentovat, v jistých pasážích hry zjistíte, že vhodně zvolená kombinace může jisté obtížné pasáže značně zjednodušit.

Tyto kombinace dojdou uplatnění především ve všudypřítomných bossfightech, které v místním podání patří k tomu lepšímu, co žánr metroidvanií nabízí. Impozantní nemrtví rytíři, střežící nové pohybové schopnosti odemykající nové části světa, nabízí slušnou výzvu, která však v žádném případě není nepřekonatelná. Až na jedinou mírnou výtku, a to, že sokové mají povětšinou kapánek přemrštěně velké healthbary a ze soubojů se tak namísto testu reflexů a strategie stává spíše test trpělivosti, je každý další bossfight něco, na co se vždycky můžete těšit.

Na jedničku je i atmosféra a audiovizuální zpracování celkově. Rozbořené a pochmurné lokace vypadají až na výjimky skvěle, jsou plné detailů a drobných animací a dýchají gotickou atmosférou, kterou projasňuje pouze bělostí zářící hrdinka Lily. Soundtrack si také zaslouží pochvalu, ovšem zamrzí absence jakéhokoliv dabingu. Cutscény, ve kterých je vypravěč nahrazen pouze titulky vespod obrazovky, působí v kontrastu s jinak kvalitní prezentací hry poněkud chudě.

Jednu výtku bych směřoval k metodě zvolené k vyprávění příběhu. Osobně nejsem velký příznivec deníkových zápisů, audiologů a dalších podpůrných materiálů, skrz které na vás tvůrci chrlí expozici, na kterou během hlavní hry nezbylo místo. Podobnou berličku volí i Ender Lilies, která ji však dotahuje do extrému. Pokud všudypřítomné deníkové stránky nebudete číst, bude pro vás příběh téměř nesrozumitelný, ať už co do emocionálního dopadu, tak i různých zvratů a dokonce i objasnění záhady o poslání hlavní postavy. Ovšem když se do textových materiálů začtete, zjistíte, že příběhové pozadí hry je vlastně docela zajímavé a promyšlené. Troufnu si však říct, že valná většina hráčů to díky zvolené formě nezjistí.

Ender Lilies asi hráče nepřekvapí žádnou inovací, ale celou řadu jich může potěšit svými kvalitami. A pokud stejně jako já už roky netrpělivě čekáte na Silksong, ani zhruba patnáct hodin kvalitní zábavy na motivy metroidvania určitě není k zahození.
+19