Pár metroidvanií za sebou už mám a Ender Lilies bych postavil v teoretickém žebříčku dokonce na úplný vrchol (byť Hollow Knighta nemám dohraného). Sice jde o v lecčems dost tradičního zástupce žánru, ve všech aspektech však exceluje.

Již během chvíle vás hra zaháčkuje krásnou grafickou stylizací. Ender Lilies mi v tomto ohledu připomínala Salt and Sanctuary s tím, že tady vše vypadá na rozdíl od druhé jmenované prostě krásně, i když ze všeho sálá všudypřítomný smutek. Ender Lilies má ostatně hodně unikátní melancholickou atmosféru, nelze ji tak tedy označit jen za vykrádačku Dark Souls, či podobných temně laděných her. Atmosféru dotváří zejména naprosto skvostný soundtrack plný tklivých melodií. Track před závěrečným střetnutím je poté vyloženě odporný a nepříjemný (zejména díky zahrnutí ženských úleků, které na mě působily zneklidňujícím dojmem). Ke konci hry tedy padne perfektně.

Možnosti pohybu a průzkumu se samozřejmě odemykají postupně, vždy jsou odměnou za porážku některého z hlavních bossů. Schopnosti se možná až tolik nevymykají standardům žánru, přesto jsou zábavné a funkční. Samotná střetnutí s bossy jsou prvotřídní. Obtížnost příjemně graduje a snad až na hned první souboj jsem se u každého na nějakou chvíli zdržel. Vizuální zpracování jak bossů, tak řadových nepřátel, je rovněž bravurní a autoři si toho na hráče přichystali skutečně hodně. Moc se mi líbil způsob, jakým autoři vyřešili souboje. Ústřední postava Lili vlastně sama nebojuje, to za ní obstarají tzv. spirits, tedy duchové/přízraky z řad poražených bossů či sidebossů. Parádní nápad, který hře propůjčuje hodně unikátní tvář. Během útoku se dané stvoření na chvíli zjeví a souboje jsou tak efektní. Než jsem si zvykl, měl jsem občas problém s tím, že útočící přízrak se někdy nachází na jiném místě, než vaše postavička a občas tak zavládl trochu zmatek. Během chvíle se vše vryje pod kůži a větší problém to není.

Ovládání je přesné. Místnosti jsou nacpané tajemstvími, čekajícími na objevení. Musím přiznat, že jsem snad ještě žádnou metroidvanii nedohrál úplně na 100 % a s Ender Lilies tomu bohužel není jinak. Někde se ještě válí jedna či dvě relikvie a nějaká ta vylepšení zdraví. Tajemství jsou často schovaná tak rafinovaně, až je to občas frustrující. Někdy je prostě chodba za falešnou stěnou, kterou běžným pohledem neodhalíte. Většina místností vyřešit šla logicky, občas přišla na řadu metoda pokus omyl no a někdy jsem sekci "nevyčistil" i když jsem bloudil dlouhé minuty po uzavřené lokaci. Alespoň konce jsem absolvoval všechny tři.

Hlavně zpočátku jsem párkrát také tápal v tom, kam mám vlastně jít. Stačí něco přehlédnout a je to. Tady by se zatraceně hodil systém "memory shards" z letošního Prince of Persia: The Lost Crown, který vám umožnil označit prozatím nepřístupnou oblast a na mapě ji poté zobrazit, aniž byste se museli na dříve navštívené místo dlouze plahočit. Ender Lilies nic takového bohužel nemá a občas jsem se tak celkem složitě dostával opětovně na místo, odkud jsem s aktuálními schopnostmi stejně nemohl dál pokračovat.

Uvedené nepříjemnosti jsou však naprostými prkotinami ve srovnání s obrovskými kvalitami hry. Ender Lilies nabízí vyladěný zážitek v rámci velmi zábavného žánru. Díky stylizaci a unikátnímu přístupu k boji jí navíc nechybí vlastní tvář. Pokračování s názvem Ender Magnolia: Bloom in the Mist se momentálně nachází v režimu předběžného přístupu a ohlasy jsou veskrze pozitivní. Plné vydání si tak rozhodně nenechám ujít.

Hodnocení na DH v době dohrání: 86 %; 11. hodnotící;  zdarma v rámci PS Plus