Japonskou tvorbu mi to připomíná hned v několika věcech a holčička je jen hlavní postavou. samozřejmě nejsem exper na japonské horory, ale z toho co znám (Kruh, Nenávist, Oko, Pulse) je to hodně podobné. Zatímco západní horory jsou postavené na strachu z hnusných věcí co jsou ale většinou vidět (příšery, monstra, mutanti, zombie), japonské staví spíš na kombinaci neznámého zla v různých podobách.
Šumění vysílačky vytváří atmosféru, ale se samotným leknutím to nemá nic společného, hráč přesně nikdy neví, kdy přijde to bafnutí. Já samozřejmě tu lekačku v tu chvíli očekávám, nejsem tupec, ale to nemění nic na tom, že se leknu.
Tulareanus: Quest ve strašícím domě v Bloodlines znám a samozřejmě jsem se u něj bál a to neskutečně. Ve FEARu mi ale přijde ten strach mnohem bezprostřednější, bližší a skoro až hmatatelný, samozřejmě jen v několika pasážích. FEAR je pořád z 90% akce jak poleno, ale vždycky u těch hororových pasážích jsem si říkal A sakra, teď to budu muset holt vydržet, fakt jsem se bál.
Šumění vysílačky vytváří atmosféru, ale se samotným leknutím to nemá nic společného, hráč přesně nikdy neví, kdy přijde to bafnutí. Já samozřejmě tu lekačku v tu chvíli očekávám, nejsem tupec, ale to nemění nic na tom, že se leknu.
Tulareanus: Quest ve strašícím domě v Bloodlines znám a samozřejmě jsem se u něj bál a to neskutečně. Ve FEARu mi ale přijde ten strach mnohem bezprostřednější, bližší a skoro až hmatatelný, samozřejmě jen v několika pasážích. FEAR je pořád z 90% akce jak poleno, ale vždycky u těch hororových pasážích jsem si říkal A sakra, teď to budu muset holt vydržet, fakt jsem se bál.