Katt
Rebirth je ještě lepší než Remake, ale zároveň není. Skvělá věta na úvod,co? Hned vysvětlím, jak to myslím.
Kapitola 1. - Milníky v životě hráčově
Je to rozhodně nejkrásnější hra, kterou jsem kdy hrála. Grafická úroveň všeho je opravdu dechberoucí. Ať už se jedná o detaily postav, samotnou krajinu nebo výhledy do dálky. Ty mě dojímaly snad nejvíc. První rozhlédnutí se v Grasslands, kochání se kaňony u Cosma nebo cachtání se v potůčcích v jungli u Gongagy, doplněné o ikonické melodie od Nobua, jsou splněným snem každého FF fanouška. Navodilo mi to vzpomínky na momenty, kdy jsme na přelomu milénia s kamarády slintali nad úžasnou grafikou z FF VIII intra a potom FF X, kde už ta bomba grafika byla i mimo filmečky.
Na PS5 se to hraje luxusně. Je to první hra, kterou jsem na něm hrála a musím vychválit i haptické fičury ovladače, které přinášejí další vrstvou zážitku. Technická stránka hry, ovládání i rychlost loadování na jedničku s hvězdičkou, třikrát podtržená.
Kapitola 2. - Óm mani padmé húm
Příběh. Příběh je alfou a omegou. Jestli je teď horší nebo lepší se neodvažuji hodnotit. Zatím. Změny vůči originálu tam jsou, ale je těžké je uchopit a nějakým způsobem posoudit. Snažila jsem se zenově ustát všechny triggery přístupem: „Je to jejich hra, můžou si s tím dělat, co chtějí.“ S jedním jediným bullshitem se mi to nepovedlo, což je po 90 hodinách hraní slušný výsledek.
Části, kde se hraje za Zacka, a pak konec inklinuje k myšlence, že existují alternativní světy. Zdá se mi to strašně laciné a většinou se k tomu uchyluje, když už nevíš příběhově coby. Avengers to vytěžili dostatečně a určitě nejsem jediná, kdo má na alternativní dimenze od té doby alergii. Ještě neházím flintu do žita a doufám, že se to ve třetím díle vysvětlí, že to jsou celý jen Cloudovy PTSD halušky, což by do univerza zapadalo FF VII mnohem více.
Kapitola 3. – Podstata zla
Gameplay. Tady se většinou láme chleba, jestli je hra dobrá nebo ne. Bojování a exploring zabírají většinu herní doby a jsou povedené a zábavné. Co bohužel povedené není je četnost, kvalita a do jisté míry i povinnost miniher. Stala se kardinální chyba - k rozhodování byl puštěn nějaký maniak, a dopadlo to nadmíru tristně. A to opravdu nemyslím klasické open-world otazníčky/ikonky, kterých je tu také plno, ale ty pravé otravné debility, které jsou většinou ještě ztížené pitomým ovládáním nebo výběrem aktéra, jenž je bude vykonávat. Jedná se o čistou vatu a časový filler, který ale vůbec nebyl nutný, protože hra má tunu kvalitního obsahu. I ten kvalitnější obsah jako sbírání world intelu, závody s Chocoby, hraní na piano nebo VR mise získávají hořkou pachuť kvůli ostatním podprůměrným činnostem a je to škoda. Nejhorší na tom je, že úplně zbytečně.
Costa del Sol byla herně úplný očistec. Dvě minuty hraní, povinná hrozná minihra, pět minut hraní, další minihra, která ušla, cringe filmeček, převlíkání do plavek, jedna minuta hraní, další úplně debilní minihra. Ani jsem se nestačila z toho traumatu oklepat a došla jsem do Gold Sauceru, který je jedna velká minihra. Designéři, kteří toto nechali dopustit, by měli na místě dostat padáka.
Top nejhorších miniher: Moogle house – zlo, od lvl.5 čiré zlo. Nahánění kuřat. Gears nad Gambits. Delfín. Cactuar Crush s Aerith.
Naopak milým překvapením byla karetní hra Queen’s Blood. Ta mě chytla hned od začátku. Řadím jí na druhé místo za Triple Triad, který už asi nikdy nic nepřekoná.
Po pracném sesbírání protoreliců mě encounter s Gilgameshem trochu zklamal. Čekala jsem to nějak…lepší.
Kapitola 4. – Co je víc, než ježdění na čoklech?
Ráda bych dala Rebirthu 100%, ale kvůli všem těm minihrám a pasáži v Costa del Sol odebírám 10% a jsme na stejném hodnocení jako u Remaku. Jinak je to báječná hra, která se dobře hraje a fantasticky vypadá a zní (když teda nemluví Nanaki, ten hlas mě neskutečně vytáčel). Kvality prvního partu Rebirth překonává ve všech směrech, hlavně ve volnosti pohybu a nádherně zpracovaném open-worldu. Moc mě baví pomrkávání směrem k FF veteránům a těším se na finální part, kde už si snad konečně zasnowboardujeme.
Moc to bavilo hrát i moji malou dceru, z čehož mám neskutečnou radost. Vychovávat novou generaci FF fanoušků je totiž důležité. :)
Dětské zhodnocení na konec: „Fanto Fantazy je dobrý, protože tam můžeš jezdit na čoklech.“
Kapitola 1. - Milníky v životě hráčově
Je to rozhodně nejkrásnější hra, kterou jsem kdy hrála. Grafická úroveň všeho je opravdu dechberoucí. Ať už se jedná o detaily postav, samotnou krajinu nebo výhledy do dálky. Ty mě dojímaly snad nejvíc. První rozhlédnutí se v Grasslands, kochání se kaňony u Cosma nebo cachtání se v potůčcích v jungli u Gongagy, doplněné o ikonické melodie od Nobua, jsou splněným snem každého FF fanouška. Navodilo mi to vzpomínky na momenty, kdy jsme na přelomu milénia s kamarády slintali nad úžasnou grafikou z FF VIII intra a potom FF X, kde už ta bomba grafika byla i mimo filmečky.
Na PS5 se to hraje luxusně. Je to první hra, kterou jsem na něm hrála a musím vychválit i haptické fičury ovladače, které přinášejí další vrstvou zážitku. Technická stránka hry, ovládání i rychlost loadování na jedničku s hvězdičkou, třikrát podtržená.
Kapitola 2. - Óm mani padmé húm
Příběh. Příběh je alfou a omegou. Jestli je teď horší nebo lepší se neodvažuji hodnotit. Zatím. Změny vůči originálu tam jsou, ale je těžké je uchopit a nějakým způsobem posoudit. Snažila jsem se zenově ustát všechny triggery přístupem: „Je to jejich hra, můžou si s tím dělat, co chtějí.“ S jedním jediným bullshitem se mi to nepovedlo, což je po 90 hodinách hraní slušný výsledek.
Části, kde se hraje za Zacka, a pak konec inklinuje k myšlence, že existují alternativní světy. Zdá se mi to strašně laciné a většinou se k tomu uchyluje, když už nevíš příběhově coby. Avengers to vytěžili dostatečně a určitě nejsem jediná, kdo má na alternativní dimenze od té doby alergii. Ještě neházím flintu do žita a doufám, že se to ve třetím díle vysvětlí, že to jsou celý jen Cloudovy PTSD halušky, což by do univerza zapadalo FF VII mnohem více.
Kapitola 3. – Podstata zla
Gameplay. Tady se většinou láme chleba, jestli je hra dobrá nebo ne. Bojování a exploring zabírají většinu herní doby a jsou povedené a zábavné. Co bohužel povedené není je četnost, kvalita a do jisté míry i povinnost miniher. Stala se kardinální chyba - k rozhodování byl puštěn nějaký maniak, a dopadlo to nadmíru tristně. A to opravdu nemyslím klasické open-world otazníčky/ikonky, kterých je tu také plno, ale ty pravé otravné debility, které jsou většinou ještě ztížené pitomým ovládáním nebo výběrem aktéra, jenž je bude vykonávat. Jedná se o čistou vatu a časový filler, který ale vůbec nebyl nutný, protože hra má tunu kvalitního obsahu. I ten kvalitnější obsah jako sbírání world intelu, závody s Chocoby, hraní na piano nebo VR mise získávají hořkou pachuť kvůli ostatním podprůměrným činnostem a je to škoda. Nejhorší na tom je, že úplně zbytečně.
Costa del Sol byla herně úplný očistec. Dvě minuty hraní, povinná hrozná minihra, pět minut hraní, další minihra, která ušla, cringe filmeček, převlíkání do plavek, jedna minuta hraní, další úplně debilní minihra. Ani jsem se nestačila z toho traumatu oklepat a došla jsem do Gold Sauceru, který je jedna velká minihra. Designéři, kteří toto nechali dopustit, by měli na místě dostat padáka.
Top nejhorších miniher: Moogle house – zlo, od lvl.5 čiré zlo. Nahánění kuřat. Gears nad Gambits. Delfín. Cactuar Crush s Aerith.
Naopak milým překvapením byla karetní hra Queen’s Blood. Ta mě chytla hned od začátku. Řadím jí na druhé místo za Triple Triad, který už asi nikdy nic nepřekoná.
Po pracném sesbírání protoreliců mě encounter s Gilgameshem trochu zklamal. Čekala jsem to nějak…lepší.
Kapitola 4. – Co je víc, než ježdění na čoklech?
Ráda bych dala Rebirthu 100%, ale kvůli všem těm minihrám a pasáži v Costa del Sol odebírám 10% a jsme na stejném hodnocení jako u Remaku. Jinak je to báječná hra, která se dobře hraje a fantasticky vypadá a zní (když teda nemluví Nanaki, ten hlas mě neskutečně vytáčel). Kvality prvního partu Rebirth překonává ve všech směrech, hlavně ve volnosti pohybu a nádherně zpracovaném open-worldu. Moc mě baví pomrkávání směrem k FF veteránům a těším se na finální part, kde už si snad konečně zasnowboardujeme.
Moc to bavilo hrát i moji malou dceru, z čehož mám neskutečnou radost. Vychovávat novou generaci FF fanoušků je totiž důležité. :)
Dětské zhodnocení na konec: „Fanto Fantazy je dobrý, protože tam můžeš jezdit na čoklech.“
LaughingMan
Colby Sawyer
Peach
Solidor
raisen
BUMTARATA
Kakuzu
M.a.t.t.
krecma
Lolkovec
Pro: grafika, prostředí, kartičky, jádro příběhu, svět, atmosféra
Proti: natažené až běda, plné fillerů a zaplevelené vším možný, jen abyste byli rozptýleni