Už dlouho jsem po dohrání hry neměl tak rozporuplné pocity jako po FF VII Rebirth, pokud bych měl hru charakterizovat jedním slovem, bylo by to slovo extra. Vývojáři se tady skutečně utrhly ze řetězu. Jak jsem v komentáři k předchozímu dílu zmiňoval, že dnes by už nemohla vzniknout hra ve stejném rozsahu jako originální FFVII musím uznat, že jsem se spletl, trošku jsem čekal, že příběhové změny zejména na konci minulého dílu měly mimo jiné za účel odůvodnit další zásadnější změny v dalších epizodách a především krácení, ale nemohl jsem se splést více, naopak skoro všechny lokace z originálu zůstaly zachovány, skoro každá scéna v sobě měla něco extra na víc, nové postavy, příběhové odbočky, bosse, výbuchy atp. 

Stejně tak jedna z mých největších výtek, kdy jsem upřímně neviděl moc výhod v přechodu do plně 3D prostředí, zde už se opravdu nepohybujete jen po koridorech s rozplizlými texturami, otevřený svět zde nabízí opravdu úchvatné záběry na skoro všechny původní lokace, takový Junon nebo Cosmo Canyon, ke kterým se plynule z dálky přibližujete je sám o sobě dost zážitek, stejně tak jsou lokace vyplněny nejrůznějšími činnostmi, které mi sice přišly dost MMO charakteru, ale na rozdíl třeba od Zaklínače jsem počtem otazníčků na mapě nebyl až tak otráven. 

Další věc, která byla pro FF VII dost zásadní, byly minihry a byť už předchozí díl nějaké obsahoval, byly to až na motorky spíše jen takové hříčky, v Rebirth je skoro vše co děláte krom průzkumu a soubojů v nějaké formě minihra, Gold Saucer tím tak trochu ztrácí na zajímavosti, jelikož celá hra je nyní tak trochu zábavní park. Každá minihra má navíc nějaký „challenge mód“, který jsem úspěšně ignoroval. (jsem už starý, nebo  i ostatním lidem dělali problémy zejména ty, kde nějakou zásadnější roli hrály pohyby páčkou (piano)?) 

Soubojový systém zůstal bez větších změn, byl jen rozšířen o další možnosti, zejména combo útoky dvou postav zároveň, musím říct že znovu se do něj dostat mi dělalo ze začátku docela problém, ale jakmile začnete vidět skrz matrix a řetězit komba zejména třeba s Tifou, jen těžko byste hledali více uspokojující soubojový systém. 

Asi si říkáte, že to zatím moc rozporuplně nepůsobí, opravdu si myslím, že kdyby se striktně drželi předlohy, mohli celý příběh odvyprávět jen ve dvou dílech, můj problém je, že všechny ty extra příběhové scény mi přišly hrozně zbytečné, začínám mít pocit, že pro ty duchy Nomura ani nemá nějaké promyšlenější vysvětlení a slouží čistě pro účely fanservisu, aby fanynky co se po Crisis Core zamilovaly do Zacka, měly v remaku pár extra scén s ním, stejně tak lidé co milují Aerith si nebyli jistí, jestli umřela nebo ne, ale ve výsledku to na celkový příběh zase takový vliv mít nebude. 

Je zde spousty takových drobných nelogičností, kde mi třeba vadilo i jak se zde dává mnohem větší důraz na lidi v róbách, jsou vyloženě hybateli příběhu, kde máte hned jasno, že jdou za Sephirothem a tak je pronásledujete, působilo tak až docela komicky, jak stálkujete zjevně nemocné lidi, co se pravděpodobně bez pomoci ani nenají, kde v originálu to byly jen skutečně takové nevýrazné postavy, na které jste během svých cest občas narazili a mohli jste si jen domýšlet, jaký smysl pro příběh mají. Pak je tu spousty dalších věcí, které mají dělat scény epičtější, ale ve výsledku mi přišly spíš trapnější, viz třeba když přecházíte bažinu, nestačí záběr na obřího hada napíchnutého na kůlu, že vám je hned jasné, že toho pravděpodobně nebyl schopný nikdo jiný než Sephiroth, tentokrát s ním musíte bojovat vy a poté co se Cloud propadne do bažiny se mu zjeví Sephiroth, který mocným švihem příšeru vymrští spolu s ním z jezera a ta se napíchne na kůl. O scénách s Rochem ani nemluvím, ten má jednoznačně cenu za nejzbytečnější postavu v historii zbytečných postav, se kterou se může měřit snad jen Johny. Stejně jako v prvním dílu je zde většina záporných postav silně stylizovaných a tak mi dělalo dost problém brát je jakkoli vážně, třeba scéna s Hojem na pláži byla dost divná už v originále, tady se ale bůhvíproč rozhodli, že to je ta část příběhu, kterou je potřeba ještě zdůraznit a tak se tam rozhodne dělat před turisty pokusy a chytat lidi v robách jak pokémony do pokeballu... wtf

Abych jen nekritizoval, třeba rozšíření příběhové sekvence s Nanakim mi přišlo celkem ok (ale s tou jeho změnou hlasu jsem se sžíval hodně dlouho). Také ostatní členové party jsou stále sympatičtí Yuffie a Cait Syth pro mě docela „steal the show“, snad jen ten Cid působil až moc přátelským dojmem oproti originálu. 
K hudbě bych jen dodal, že mi zde mnohem víc než v předchozím díle přišly jednotlivé původní skladby změněny, možná až takzvaně „overproduced“,  některé jsem poznal jen díky krátkému melodickému riffu, přitom právě poměrně komplikované dlouhé melodie byly tím, čím byl původní OST tak zapamatovatelný.