Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 55
Marně přemýšlím, čím to je. V některých FPS to zkrátka sepne a v některých ne. A nutně srovnávám s prvním Half-Lifem. Hry jsou to v řadě věcí skoro stejné, a přitom Half-Life i dneska prožívám o tolik víc. Následující text tak bude úvaha, v čem si myslím, že tkví hlavní rozdíly, a proč podle mě je Gunman Chronicles zkrátka příliš obyčejná hra. Zvyknul jsem si psát komentáře k žijícím legendám. Na Gunman Chronicles se podle mě zapomnělo a jsem jediný, kdo tuhle hru letos hodnotil, nečekám, že by to tedy někoho dalšího zajímalo :)

O existenci Gunman Chronicles jsem takřka nevěděl až do data hraní. Nějak mě to minulo. Nezažívám tak žádnou nostalgii. Zároveň vím, že hra vznikla o dva roky později než Half-Life a není to, ku škodě Gunman Chronicles, nijak znát. Celá hra pro mě horko těžko překračovala onu nezřetelnou hranici mezi módem a samostatnou hrou. Zároveň vím o historii tohoto titulu a je vlastně fajn, kam až to tvůrci dotáhli.

Zatímco v Half-Life je hráč přímo strůjcem celého příběhu a je v centru dění, v Gunman Chronicles mi chvíli trvalo, než jsem se plně zorientoval, co dělám, proč to dělám a kde vůbec jsem. Je to způsobeno asi i tím, že se celý příběh odehrává v hrozně vzdálené budoucnosti a na různých planetách a necítím tam takové sepětí a ztotožnění s celým universem. Je to zkrátka takový mišmaš všeho možného a nemá to styl. Nepřátelé z Turoka, Shodan ze Systemu Shocku, rychlé střídání prostředí jak z Chasm the Rift, hratelnost Half-Lifu, neohrožený boj v dopravním prostředku ála Shogo: Mobile Armor Division a nedotaženost produkce jak ze Sin.

A příběhové vsuvky jsou na můj vkus příliš kusé a je jich málo. Patřím zatím (!) k těm málo hráčům, kteří mají vlastně v FPS docela rádi, když je akce přerušovaná rozhovory, příběhem či cutscénami (to asi proto, že jsem hrál hlavně ty starší FPS, kde tohle moc není). Nejdůležitější pro mě je, abych věděl za co bojuju a ztotožnil jsem se s tím a nebojoval jsem jen tak pro nic za nic, jen že se to po mě chce.

Začátek je okopírovaný, to mě úplně neoslnilo. Když už, tak mohli autoři alespoň přidat titulky, zvlášť, když dabing není nahraný moc kvalitně, aby hráč bezpečně věděl, co se říká. Oni toho ale NPC postavy mnoho neříkají, takže se to vlastně dá. Obecně zvuk je zásadní prvek k podpoření atmosféry. Když jsem si pustil video z Half-Life, tak stačil jen zvuk u oné zásobárny health na zdi (která je v Gunman taky) a mě přejel mráz po zádech. Místní zvuky zde rozhodně tak ikonické a atmosféru tvořící nejsou.

Hra je ve formátu 4:3 a i když jsem hru hrál na projektoru a měl všechno velké, tak to zorné pole je zkrátka strašně úzké a všechno je jakoby moc blízko.

A pak je samotná hra. Hratelností totožná s Half-Life, akorát přibyl tank. Mám rád tyhle části, kde hráč musí s dopravním prostředkem i zastavovat, objevovat místní stavení. Problém je, že je hra z roku 2000 a tu koridorovitost nedokáže nijak skrýt a obzvlášť v jinak pro mě nejzábavnější části s tankem je ten ostře řezaný grand canyon až k pláči.

Hádanky jsou jednodušší, prostředí se naštěstí střídá, ale textury se hodně opakují, exteriéry nejsou moc pěkné. Obzor v exteriéru je podobně jako v Half-Life řešen vyblitou texturou, která má budit dojem, že je sto kilometrů daleko, ale působí, že je připnutá deset metrů od vás. Ale to je holt rys doby.

Příliš mě nezaujali nepřátelé. Půlka jsou raptoři a prapodivnosti, druhá půlka jsou lidi a stroje. Žádný z nich mi v paměti neutkví. Ke konci se objevuje zajímavý boss, ale hráč se s ním vlastně nestřetne a není pro něj žádnou hrozbou. Uvědomil jsem si už poněkolikáté, jak je strašně zásadní hráče s nepřáteli postupně seznamovat, jak důležité je dávkování, přicházení s novými monstry a zapamatování si konkrétních protivníků. Jak v Half-Life nejprve člověk narazí na ty skákající žabičky, pak na ty zombíky a pak na ty, co mají zelený paprsek. Každého nového protivníka hráč zavnímá, je mu udělané určité entrée a při každém dalším střetu pak už toho protivníka prožívám. Tady to nějak prostě nefunguje.  

Zatímco na začátku máme pěkně zpracované intro, samotný konec se sfoukne jako nic, hned přijdou titulky. Jakoby si tvůrci vážili hráčů ve chvíli, kdy je potřebují ke hře přivábit, ale ve chvíli, kdy je konec, tak to odfláknou.

Ke konci hry jsem zjistil, že mi nehraje hudba. A zjistil jsem to až na konci, protože jsem si prostě myslel, že tam hudba moc není, stejně jako v Half-Life. Hudba je pro mě naprosto stěžejní věc a je dost dobře možné, že s ní bych hodnocení měl o dost vyšší. Ale můžou za to Valve, protože už v Halfu skoro žádná nehraje, tak mi vůbec nedošlo, že je něco rozbité. (ale v diskusi se píše, že hraje pořád jedna pětiminutová odrhovačka, takže možná nakonec dobře, že mi nehrála).

Nejzřetelnější rozdíl oproti jiným hrám žánru je práce se zbraněmi a jejich různými módy. Přišlo mi, že to na jednu stranu funguje dobře a na druhou hůř. Nepochopil jsem, proč někdy jiný mód znamená úplně jinou zbraň a jindy jde jen o změnu na stávající zbrani. Změnit mód zbraně žádá několik kroků, které není možné dělat při bitevní vřavě a zároveň je nutné ho i potvrdit, což se dělá stejným tlačítkem jako střelba. Mnohokrát se mi stalo, že jsem chtěl vystřelit na nepřítele, ale místo toho jsem potvrdil změnu módu a hbitě zemřel. Jinak ale dávají módy celkem smysl a využíval jsem u několika zbraní několik variant.

Obtížnost hry se mi nezdála velká. Životy utíkají velmi rychle, ale jen asi dvakrát jsem měl problém, že jsem se musel výrazněji snažit. Lékarniček je všude spousta, ale zrovna dvakrát chvilku nebyly. A také se mi nikdy nestalo, že by došla munice. Jen jednou jsem musel přejít na nejméně oblíbenou zbraň.

Gunman Chronicles mě dokázalo zabavit, je to ale naprosto rutinní zástupce žánru, který krom práce se zbraněmi, nemá vůbec nic, na co by bylo hodno nějak vzpomínat. Má zajímavou historii, kdy byla hra nejprve módem a dotáhla to na samostatnou hru, to ji ale vlastně nejvíce v mých očích podřezává krk, protože spojení s původní hrou je pro mě příliš velké a hra zdaleka nedosahuje takových produkčních kvalit, jaké bych si představoval. Je to v podstatě tuna drobností, ale ty udělají celek.
+17
  • PC 80
Gunman Chronicles má v mém srdci zvláštní místo. Když jsem nastoupil do pracovního procesu a ušetřil nějaký peníz na (tehdy) pořádný počítač, Gunman Chronicles byla moje první (tehdy) moderní 3D akce. Do té doby jsem měl dohrané všechny ty Doomy, Duky, Bloody a Quake se systémem epizod, kol a exitů a z hry z navazujícími úrovněmi, animacemi, dějem a úkoly jsem byl u vytržení. Postupem času mi vypadla z paměti a usídlila se tam jen vzpomínka "bylo to dobré, ale krátké a béčkové".

Kupodivu není tomu tak i přes nízké hodnocení tady i kdysi ve Score. A přitom začátek rozhodně nevypadal na 80%. Nanicovatá spíše ještě kreslená grafika, nekonečná scéna jízdy v nějakém raketoplánu s povídáním na pozadí bez titulků (nerozuměl jsem skoro nic). Podíval jsem se do návodu - 6 kol, z toho jedno boj s bossem a celé první kolo je tutorial. Ani druhé kolo ala laciná kopie Tomb Raidera mě nenadchlo.

Zlom nastal ve třetí misi, na úplně nové planetě. Zákeřný počítač, který na Vás posílá různé exoticky vypadající roboty. Echt exoticky vypadající mimozemšťani, kteří se klidně s roboty pustí do křížků. Výborný leveldesign - jdete stále jednou cestou, ale objevit ji a zvládnout. Nad hlavou Vám krouží obří loď, která Vás pár fotonovými torpédy pošle do zapomění. Občas se objeví robot, který spolyká veškeré nasyslené rakety a jednou raketovou smrští Vás vymaže. Po pár hodinách (subjektivně) jsem si říkál "já se z téhle zku***né planety nikdy nedostanu. O něco později jsem vítězoslavně sundal kluzák a pak se dostal i dál.

Fratelnost i grafika se lepší kolo od kola a vrcholem je poslední kolo. Vybuchující laboratoř, všechno jde do háje, rozpadá se a bouchá, mimozemské obludy si to rozdávají s vojáky a všichni společně se snaží zabít Vás. Ano ten Half-Life z toho v hratelnosti dýchá na sto procent včetně opravdu sci-fi lokací, monster i zbraní.

Apropo zbraně. S těmi se tvůrci vyřádili. Standartních 9 kousků si můžete tak modifikovat, že z jedné zbraně jde udělat cca 30 různých typů. U pistoly můžete nastavit laserovou palbu, plazmovou palbu, supernáboj nebo sniperku. U raketometu například typ raket, typ zaměřování, dobu výbuchu apod. A u paprskometu délku, typ, sílu i přesnost parsku. Zkrátka je toho tolik, že to sice nevyužijete - protože monstra jsou rychlá a přesná a vy potřebujete rychlé a přesné zbraně, ale stejně je to obdivuhodné. A když Vás to přestane bavit, je tu tank. Ovládá se sice trošku krkolomně, ale zato je nezničitelný. Haleluja - konečně hra, kde mě nějaký knech s pistolkou nezničí pancéřovaný tank. Navíc jsou s nim spojené logické úkoly - tu jak si vyčistit cestu dál, tam zase najít benzín.

Zkrátka i přes chyby, zastaralou grafiku (ty postavy jsou hrozné) a krátkost se nezapře vliv Half-Lifu a Gunman Chronicles má opravdu suprovou hratelnost.

Pro: Half-Life hratelnost, je to echt sci-fi, nezničitelný tank, neskutečné možnosti zbraní.

Proti: Příběh bez titulků, dnes už zastaralá grafika, krátké s dlouhým rozjezdem.

+10
  • PC 75
Celkem slušná oldschool Doomovka, kupodivu v mnohém i dost předbíhající svou dobu - například používání vozidel s destrukcí okolí v této podobě myslím přišlo až o pár let později s Medal of Honor, to samé platí o modifikovatelných zbraních.

Skriptování a zapojení příběhu je ve hře tak akorát aby hráče nijak nezpomalovalo, a ten si mohl v klidu užít solidně provedenou řežbu s navzájem bojujícími roboty, mutanty a lidmi (podobně jako monstra z Xenu proti lidem v HL) - v čemž je hra tedy násobně zábavnější než prakticky všechny zoufale pomalé a zdržující moderní akční filmy. Pardon, akční hry, jsem chtěl říct.

Srovnání se tedy nabízí dokonce i se samotným vrcholem žánru - Half Lifem, pro který původně Gunman vznikal jako mod. Samozřejmě, toto je hra mnohem jednodušší a přímočařejší, s méně estetickou vizuální stránkou (problém jsou nehezké textury a na negeometrické prostředí příliš malý počet polygonů) a bohužel méně zábavnými souboji s vojáky, nicméně není hratelností až tak vzdálená aby se i jen takovéto srovnání nedalo brát jako pochvala.

A hlavně uteče při velmi dobré dynamice hraní dost rychle, takže ani na chvíli nestihne začít nudit.
+15
  • PC 80
ÚVOD: Tak jsem ten třetí (jakoby) datadisk zfouknul:) Předem musím řict že prostě engine Half-Life je můj nejoblíbenější a nedám na něj dopustit.Sehrál jsem klasickou starou nepatchovanou verzi u které mi bohužel z nějakého důvodu nešlo úvodní intro(díky za YouTube).Projel jsem úvodní menu nastavil ovládaní,grafiku a vrhl se na tuhle science-fiction jízdu po planetách.

ROZBOR: Hratelnost jako vždy na té nejlepší úrovni.Člověku se stále vybavuje HL1 i když je hra v jiném stylu.
Zvuková stránka už je na tom trošku hůře ..především namluvení postav je horší ale celkové zvuky okolí a zbraní dobré.Patchovaná verze zlepšuje jak zvuky tak celkové textury a vzevření hry.
Design map je rozličný a každá planeta má jiný terén a k němu daná příšerstva a nepřátele.
Roboty....prehistorické ještěry....mimozemské osazenstvo a zástupy lidských protivníku.
Počet zbrani taky není nijak valný ale jejich programovatelnost a možnost najít jejich ,,upgradování´´ pomocí kitů osvěžuje hru.
Celkem opravdu zamrzí délka tohoto vesmírného kousku která je tak na 2 až 3 večery. Příběh je celkem pěkným tahákem teto hry ale samozřejmě ho nebudu nastiňovat jen řeknu že tam jsou některé pěkné zvraty a podobnosti s jinými hrami.

ZÁVĚR: Moc příjemná dovolená po planetách s tímto FPS dědečkem.Která by ale mohla mít prodloužený víkend k lepšímu prožití a užití.Hra mi nejvíc připomínala takový hybrid Unrealu,System Shocku 2 a samozřejmě HL1.Boje mezi rozličnými nepřáteli,cestování a střílení a zase střílení toť koncept hry:) 80%

BONUS: V které starší hře uvidíte mydlit se mezi sebou roboty s mimozemskou rasou a lidmi a především tou ,,DOKONALOU´´zákeřně/hodnou kybernetickou babou nakonec???
+11
  • PC 70
Typická koridorová střílečka s řadou skriptů připomínající nejvíce Half-Life, to je Gunman Chronicles. To by ale samo o sobě k nápadité kampani nestačilo a proto to zachraňují propracovaný systém zbraní, roztodivní nepřátelé a cestování po cizích planetách. Protnuté pár animačkami, zajímavým příběhem a častým střídáním prostředí. Ve výsledku má tak hra stále něco do sebe a zabaví i při opakovaném hraní.

Já ji dohrál třikrát, poprvé v základní verzi v roce 2004, podruhé se Steam patchem o pár let později (2007) a potřetí na jaře 2010, opět ve Steamu a musím říct, že nejvíce Gunman exceloval grafickou stránkou. Jenž ukazovala známý engine v celé své kráse, a i po letech přesvědčila kvalitními texturami a jejich rozmanitou škálou. Což se projevovalo pestrou paletou barev, až oční důlky přecházely. Zmíněný patch vylepšil řadu věcí. Např. přidal detailnější textury, vlastní menu, vysoce kvalitní herní soundtrack v MP3 a úrovně z dema integroval přímo do plné verze.

Atmosféra se mi nejvíce líbila v epizodě s Dinosaury a později v kaňonech s vojáky. Sem tam přišlo zpestření v podobě nějakého toho úkolu, jak se dostat dál nebo souboj s bossem. Byla zde dokonce i možnost si zajezdit v tanku a použít do něj palivo, nicméně tato vychytávka nebyla zpracována zrovna nejlépe. A to z dvou důvodů, krátké výdrže kanystru a nezničitelnosti tanku. Celkově ale jízda a střílení z něj bylo zpracováno bezchybně. Občas to narušovaly jen časté zastávky, marné nebylo ani zjištění, že opačným směrem při jízdě zpět šlo dojet až do místa kde byl tank předtím zaparkován. Opětovná a plynulá jízda napříč několika úrovněmi poté trvala reálných šest minut.

Plně konfigurovatelnými zbraněmi a intuitivním ovládáním patřila tato 3D akce v době vydání na špici a drží se na ni pořád. Efekty jimiž zbraně při střílení hýřily byly rovněž pěkné a zamezovaly tomu aby se hráč nudil. Kladů by se našla ještě spousta, třeba solidní reakce vojáků při útočení, kooperace při soubojích, lezení po stromech, možnost si postaru vybrat z tří dostupných obtížností a pokochat se povědomým začátkem s precizně zvládnutým tutoriálem.

Pro: Hezká grafika, rozličné režimy zbraní, atmosféra a patch umožňující hrát i ve widescreen rozlišení.

Proti: Koridorovost, nezničitelný tank a kratší herní doba.

+14