Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS5 95
Zatrubte na trubky, vyvěste vlajky, naleštěte podlahy a oblečte se svátečně. Herní podsvětí a semetiště zla v podobě EA vyvrhlo na svět hru, která není špatná. Nejenže není špatná, ale je přímo skvělá. Ačkoliv osobně nemám rád jak osobu Josefa Farese, tak cokoliv z područí EA z posledních 10ti let, tak jsem s penězi zariskoval a nelituji ani halíře. It Takes Two je klenot, který můžu jenom doporučit a nemám k němu prakticky žádné výhrady.

Premisa hry je poměrně přímočará a dost jasná už z prvních trailerů: rodiče malé holčičky plánují rozvod, ale zázrakem kouzelného přání a upřímných, dětských slz se dá do pohybu jakési "kouzlo", které uvězní rodiče v malých panenkách a lehce otravná, oživlá, hispánská kniha lásky se snaží vyžehlit jejich vztah tím, že je nutí ke spolupráci. Tolik k příběhu, žádné hluboké promyšlené úvahy o smyslu života a divoké zvraty nečekejte, tato hra je úplně o něčem jiném. O spolupráci. Kolem kooperace dvou lidí je vystavěna celá hratelnost a všechno funguje naprosto skvěle. Nejedná se o kooperaci, na kterou jste většinou zvyklí, alá "já střílím z brokovnice, ty střílíš ze samopalu, to nám to ale jde". Hra a jednotlivé levely jsou navrženy tak, že jeden bez druhého projít nemůžete. V každé úrovni získá jak Cody, tak May unikátní schopnost, která je sama o sobě většinou k ničemu, ale v teprve v kombinaci se schopností vašeho partnera budete moci projít úrovní dál. Vaši hrdinové tak dostanou do rukou například kladivo a hřebíky, nebo metač pryskyřice a zapalovač, nebo každý jednu polovinu magnetu. Budete bojovat, skákat, utíkat nebo řešit hádanky. Každou chvíli vás hra překvapí nějakým novým vybavením, na který jsou navázané většinou velmi originální a neokoukané mechanismy. Samotné levely jsou pak velmi pestré, bohaté, detailní a průchod mezi nimi je krásně plynulý, stejně jako samotné ovládání, které je dostatečně komplexní, ale zároveň jednoduché a hlavně přesné, jak se na plošinovku sluší. Většinu času se pohybujete v koridoru, ale sem tam se objevíte ve větší volné lokaci, kde můžete svévolně prozkoumávat, co se vám zachce, hrát minihry nebo jen tropit neplechu s interaktivním prostředím.

Dobrou atmosféru pak doplňuje velmi pěkná stylizace, modely nepřátel a hrdinů, hudba, voice acting a celkové atmosféra hry, která je tak akorád vážná a tak akorád dětsky hravá. Je asi třeba uznat, že si hra občas až moc okatě půjčuje z jiných her, ať už je to Diablo, nebo Ratchet, nebo hry od Nintenda. Pravda ale je, že žádný z těchto mechanizmů není ve hře tak dlouho, aby to působilo jen jako vykradení jiné hry a na každý jeden vypůjčený prvek přijdou čtyři nové originální.

Ještě nikdy jsme se s ženou u společného hraní takhle dobře nebavili. Upřímně a od srdce jsme se nasmáli a upřímně a od srdce jsme si pobrečeli nad nejbrutálnější vraždou toho nejroztomilejšího herního antagonisty v dějinách.

Avšak pozor, pokud se snad chystáte hrát s někým, kdo videohry moc nehrává, mohla by na něj tahle hra být trošku těžká. Čas od času hodně záleží na rychlých reakcích a zručnosti hráče, a jelikož nejde hru hrát tak, že se jeden z vás veze, musí být oba hráči alespoň průměrně zkušení. Takže pozor, aby tato hra právě naopak nevedla k vašemu rozvodu :)

It Takes Two bylo velmi milé překvapení a je to skvělá hra.

Pro: Stylizace, postavy, mechanismy, ovládání, hudba, akce, prostředí, kooperace, Queen Cutie

Proti: Nic

+32
  • PC 95
 Herní výzva 2022 - 8. Rodina nadevše 

Nebudu chodit kolem teplého piva, tohle je bezkonkurenčně nejlepší kooperačka, jakou jsem kdy hrál. To množství nápadů, které je na každém kroku, je až neuvěřitelné. Prakticky pořád jsem se těšil, co na mě čeká za dalším rohem. Hratelnost se neustále mění a chvíli jsem hrál arkádu, chvíli plošinovku, pak diablovku, bojovku, no prostě je tu snad všechno... :-)

Každý level je naprosto odlišný od předchozího a stejně tak i hlavní protagonisté získají vždy nové originální schopnosti. Celá hra jsou jedny velké designérské hody a já často nevěděl, kam dřív koukat, zvlášť když u toho je nutné přeskakovat z kolejnice na kolejnici, zaměřovat vosí roje nebo zdrhat před krtky... :-)

Audiovizuál je zkrátka nádherný a nad míru povedený. Totéž hratelnost, které ty množství nápadů vypomáhají v tom, že se ve hře stále děje něco jiného, takže se ten který nápad nestihne obehrát natolik, aby začal nudit. Je pravda, že herní doba je vcelku dlouhá a občas je to trochu natahované, ale já se bavil celou dobu. Perličkou je ještě 25 různých nepovinných miniher, které je ale ve většině případů nutné najít.

It Takes Two je naprosto skvělá hra, dokonalá kooperačka a rozhodně po právu hra roku 2021. Rozhodně dám někdy znovu.

Pro: Vynikající a rozmanitá hratelnost; množství nápadů; minihry.

Proti: Občas trochu natahované.

+31
  • PS4 95
Čekal jsem, že It Takes Two bude mít různorodou hratelnost. Nečekal jsem ale, v jakém rozsahu to bude. Ta hra v sobě obsahuje neuvěřitelně hodně žánrů. A nejlepší na tom je, že to celou dobu nemá hluché místo a hratelnost funguje pořád stejně dobře. It Takes Two vás ani náhodou neznudí stereotypem. Hratelnost se zde mění jako počasí. A to i přes překvapivou délku hry.

Coop hra, ve které se bez totální spolupráce nedostanete ani o kousek dále. To by v tomhle typu her nemělo být překvapující. Je ale skvělé, jak je to celé vyvážené. Každá z postav často dělá úplně odlišnou činnost než ta druhá. A pokaždé je to zábavné. Opravdu si nedokážu vzpomenout, že by jsme se za celou hru dostaly do nějaké nudné pasáže. Pořád to bylo zábavné. Někdy i docela vtipné. Často dost černo humorné. Přes svou infantilnost hra poodkryje pár dost smutných příběhů. Z kterých by bylo nejednomu dítěti určitě smutno. I my dospělí jsme občas v pobaveném zhnusení kroutili hlavou (viz. vyhozený vysavač nebo scéna s dobráckým plyšovým slonem).

Hra má v oblibě často měnit tempo hry. Kombinuje hektické lineární pasáže plné akce a přemýšlením nad hádankami. Občas vás vyhodí do arény, kterou můžete prohledávat a hrát si s prostředím. Hledáte mini hry a celkově se můžete vyblbnout. Mini hry mě osobně tolik nebavily. U šachů jsme se ale zasekli snad na hodinu. Celé prostředí je na pohled pěkně barevné a líbivé. Celé navíc v 60 snímcích i na starých konzolích. Technicky je hra na špici. Za celou dobu jsme zažili snad jen dva záseky za překážkami. Což je s ohledem, na množství překážek ve hře, dobrý výkon.

Od plného hodnocení mě odradil snad jen poněkud přeslazený konec, za který by se nemusela stydět žádná vánoční pohádka. Navíc v Hollywoodském stylu. Když si vzpomenu, že jsem to hrál se ženou a že naše nejoblíbenější kratochvíle byla jak nejefektivněji sejmout toho druhého.. Možná dobré pro čerstvé páry nebo pro lidi, co to spolu hrají na dálku, aby se každý mohl o samotě dojmout.

Chvíli jsem si také stěžoval, jako správný fajfkovač dohraných her, že hra je příliš dlouhá. Ještě k tomu je coop. Ne vždy mají dva lidi čas ve stejnou dobu. Hraní to ještě o nějakou dobu prodlužuje. It Takes Two ale nestaví zážitek na příběhu. Jde tady hlavně o prožitek ze samotného hraní. Nakonec jsem zjistil, že není potřeba nikam pospíchat. Skvělá hra.

Pro: neuvěřitelně pestrá hratelnost, humor, spolupráce, stylizace a technické zpracování, délka hry

Proti: příliš sladký konec

+24
  • PS5 85
It Takes Two byla pro mě první hra, kterou jsem hrála v kooperaci ve split screenu, a byla jsem zvědavá na nutnost spolupráce a na to, jak přítomnost druhé osoby obohatí herní zážitek.

Po zapnutí hry jsem vpadla do neskutečně barevného a nápaditého světa, ve kterém nebyla možnost se ani na chvíli nudit, jako když na horské dráze projíždíte různými světy. Ano, takové zběsilé tempo hra měla.  Jestli bych měla zvolit jedno slovo, které by hru It Takes Two charakterizovalo, pak bych zvolila slovo kreativita. Na ploše zhruba 12 hodin jsem neustále žasla nad tím, jak tohle někoho mohlo napadnout a jakým způsobem své nápady dokázal implementovat do hratelnosti. Nejen, že jsem vystřídala rozmanitá prostředí, která nabízela unikátní zážitek, ale také jsem létala, potápěla se, lyžovala, stala se rytířem s mečem, osedlala pár živočišných druhů či jsem si hrála s gravitací. A to je jen část toho, co hra nabízí. Po celou dobu jsem nepocítila stereotyp či že bych měla pocit, že jsem něco takového už viděla. S každou další kapitolou mě hra dokázala překvapit mechanikou, která na mě v dané části čekala a těšila jsem se, až si ji vyzkouším. 

Přes to všechno jsem někdy měla pocit lehkého zahlcení. Řešení jednotlivých úkolů bylo totiž mentálně vyčerpávající - ne, že by vyžadovaly nějakou vysokou inteligenci, ale bylo jich tolik za sebou a někdy to vyžadovala hlídat si více věcí naráz, že jsem někdy i doufala v konec kapitoly, ale stále se objevoval další obsah. Proto si myslím, že by hra mohla být o něco kratší, alespoň o jednu či dvě kapitoly.

Hra také nabídla celou řadu soubojů s bossy, kteří byli stejně originální jako zbytek hry. Tedy co se týče jejich vzhledu a osobnosti, protože samotné souboje většinou opakovaly některé mechaniky (propadající se podlaha, správě načasované výskoky) a to mě ke konci hru už tolik nebavilo a popravdě považuji souboje za nejméně zajímavou a zábavnou část hry.

Hratelnost byla navíc doplněna četnými minihrami a malými událostmi přinášejícími ještě další porci zábavy. Nejvíce mě zaujaly paradoxně obyčejné šachy a ježdění na saních, kde mě musel roztlačovat druhý hráč. Nemohu se nezmínit o známé kontroverzní scéně se sloníkem a cítila se jako největší svině, když jsem toho nebohého plyšáka tahala vstříc jeho osudu. Hra člověka nezásobuje jen pěknými a veselými věcmi, ale i něčím takovým, nad čím by se dalo i pohoršit a bylo naopak skvělé, že i takové emoce hra vzbudí.

Ústřední dvojice mě spíše štvala, než že bych s nimi nějak soucítila, v jaké situaci se to ocitli. Oba byli rovným dílem naprosto sobečtí a to, že jejich dcera neřeší, že se jí ani jeden z rodičů neozývá, když je několikrát osloví či na ně mluví (postavy v tom reálném světě jsou totiž "vypnuté", zatímco se jejich druhé postavy pohybují úplně v jiném světě), také o něčem vypovídá. Asi je na nezájem zvyklá. Popravdě by se k sobě neměli vůbec vracet a spíše by se měli v dobrém rozejít a trochu zapracovat na sobě a na svém vztahu k jiným lidem. Postava dcery mi navíc přišla lehce divná, až umělá, jakoby se tvůrci soustředili jen na všechnu tu náplň ve hře a mně tak bylo její potenciální štěstí zcela lhostejné.
+23
  • PC 90
Začnem hneď zhúrta.
Začiatok- paráda. Tak svižne som sa už dávno neponorila do hry. Každa nová lokalita, nápad a prevedenie ma nadchýnal a nesmierne bavil. Ta rozmanitosť prostredí a štýlov. Tak veľmi ma to bavilo a tešilo. Nepreženiem to, ak poviem, že som takú prvú polovicu hry mala úsmev na tvári.
No potom sa to nejak seklo. Asi mi ten začiatok nasadil laťku zábavy príliš vysoko a asi mi pretiekol pohár trpezlivosti s hlavnými postavami a príbehom. Tieto dva aspekty hry boli mojim kameňom úrazu. Nech sa tvorcovia nehnevajú ale dať postavám tak neznesiteľné charaktery. Neviem ako ostatní, ale ja som sa s nimi nezžila za celú hru. Jeden vždy fňuká, druhý sa stále sťažuje. Fakt sa nedivím, že sa chcú rozvádzať. Aj to ich dieťa mi príde melodramatické a na záver som sa zmohla len na facepalm. Sorry.

Ruka v ruke s postavami ide aj strašný príbeh. Džízs, tí rodičia vedia byť krutí a sebeckí. Klamú kade chodia a sú strašne nesympatickí. Tešte sa na moment so sloníkom. Nevadia mi v hrách brutálne scény, no musia to byť hry, v ktorých to človek čaká. V takejto hre som to nečakala a nebolo to príjemné prekvapenie.

Po prekonaní nejakej tej strednej časti hry a pár nie veľmi zaujímavých momentov, sa hra ku koncu znova rozbehla, vrátila k tomu lepšiemu a zase to začalo byť ono.

Čo by som ešte vypichla k tým jednotlivým levelom by bolo to, že mi vadilo to, že človeka strašne viedla hra za ručičku. Doslova ti hlavná postava vždy povedala čo musíš robiť a teda človek nemusel nad ničím výrazne premýšľať.
Ďalším aspektom na malé hejtovanie by bolo preskúmavanie lokácií. Niektoré boli tak krásne a plné mini interakcií, že človek nevedel kam skočiť skôr a iné boli takmer prázdne a pritom mali veľký potenciál. Tvorcovia sa s nimi mohli určite vyhrať viac.

V hre sa nachádzajú mini hry- je ich 25. Našli sme ich všetky a dobre sme sa na nich pobavili. Niektoré sme skúsili iba raz, iné nás zamestnali na dlhšiu dobu. (Laser tennis bol náš obľúbený) 

Aj napriek niektorým veciam, ktoré sa mi vôbec na tejto hre nepáčili, prevláda u mňa pozitívny pocit a myslím si, že takto by sa mali robiť hry pre co-op.

Pro: Rozmanitosť levelov, kreatívne nápady, humor. CO-LLA-BO-RATION

Proti: Postavy, príbeh

+22
  • PC 85
“Ty vole…my jsme v 1/3“. Takto nejako okomentoval Garret naše hranie It Takes Two po cca 4-5 hodinách hrania. Na koniec hry sme sa dostali po 14 hodinách (tak mi to píše Origin) a Garret to opäť vystihol veľmi presne “o púlku kratší a cajk”. Súhlasím, podpisujem, hough, fajka zhasla.

Na ITT som sa tešil. Tvorci Hazelight Studios ma veľmi potešili už svojou prvotinou a ITT malo podobne skvele našliapnuté (opäť ide o coop only hru), no menej je niekedy viac. Väzenské prostredie Hazelight Studios prvotiny tentoraz vystriedal farebný svet hopsačiek a jedno mega-epické dobrodružstvo dvoch rozvádzajúcich sa manželov.

Autori nabúchali ITT takým obsahom, že som žasol. Každý level je iný, postavičky majú vždy iné schopnosti, alebo používajú iný predmet, alebo iný spôsob pohybu a vďaka tomu je hra tak variabilná, že sa na ňu musí skvele pozerať. Mimochodom, grafické spracovanie si tiež zaslúži uznanie.
Problém je ale v tom, že hra má dosť svižné tempo, nízko položenú obtiažnosť a keď sa hrou prebíjate ako nôž maslom, tak rýchlo nastupuje nuda a stereotyp a nepomôže jej nič, ani lietanie, ani akčné rpg, ani lietanie na raketke, ani mortal combat, ani originálne coop činnosti a hádanky alebo milión rôznych minihier. Na konci každého levelu je boss, aby sa hráči trochu zapotili, ale pre bežného gejmera nebude ani jeden boss nič iné ako drobné zdržanie pred ďalším postupom v hre.

Okrem (podľa mňa) naťahovanej hernej doby inak nie je nič, čo by som hre vytkol. Všetko je krásne plynulé, bugy sa nám vyhýbali, ovládanie reagovalo presne, prostredie aj nepriatelia boli spracovaní originálne, proste je to chuťovka, na ktorej je vidieť, že sa jej autori náležite venovali. Keď si teraz rekapitulujem, čo všetko sme robili v hre a čo všetko sme ešte prehliadli, tak rozumiem, prečo vyhralo ITT ocenenie hry roka 2021. Má to len ten jeden drobný háčik a Garret to opäť vystihol veľmi pekne “hra roka 2021, která mně nebaví hrát”. Náš problém bol zrejme v dávkovaní hrania, hernom tempe, alebo čo ja viem v čom. Pritom na každé hranie som bol vždy zvedavý, lebo som vedel, že ma čaká niečo nové.

Dodatok (3 dni po prejdení ITT s Garretom): Začal som hrať so 7r synom a tá hrateľnosť je úplne iná. Na minihrách trávime ďaleko viac času a aj bossovia sú teraz väčší oriešok a hlavne sa zmenilo herné tempo. Tam, kde sme s Garretom prechádzali bez väčších problémov, sa teraz so synom občas trápime. Tempo je pomalšie a máme čas nasať atmosféru každého levelu a to je fajn.
Dodatok 2 (24.01.2022): Dohrali sme to. Nie je tomu čo vytknúť okrem dĺžky. Mohlo to byť kratšie.

Hra odohraná v rámci EA Passu za 4 E mesačne.

Pro: variabilita levelov, schopností postáv, hádaniek, technické spracovanie, bez bugov

Proti: mohlo to byť kratšie, ale niekto iný by povedal presný opak, zbytočne dlhé príbehové animácie

+20
  • PC --
Šmarjá, to bylo tak dlouhé, že jsem na tom vymlátil úplně nový set baterií pro gamepad a ten druhý set už to má za pár... dle Game Awards hra roku 2021?! Jednoznačně.

Skák-hopsačky nebyly nikdy můj kelímek čajového granulátu a tady je toho skákání a hopskání více, než bych čekal. Je přesné, není těžké, ale často se mi začínalo zajídat. Katnout to o půlku, nic by se nestalo. Všechny ty vesmírné voidy, astrální světy a kolejnicové sjíždění jsem si vůbec neužíval, naopak úrovně vycházející z reálií byly originální, zábavné a neskutečně krásné. Každá z postav získává vlastnosti, které jsou unikátní k dané úrovni a vzájemně se doplňují, popř. si postavy střihnou nějakou svou vlastní akci (třeba Mortal Kombat proti veverce na křídlech plachťáku, kdy jeden pilotuje a druhý bojuje - nekecám, to tam fakt je!).

Množství assetů, vytvořených pro každý level, je naprosto ohromující. Nápadů jsou stovky, úrovně jsou natřískané vedlejšími činnostmi a asi největším množstvím miniher v historii her s minihrami, mj. i takovými klasikami jako pexeso nebo šachy... ITT brilantně mění herní styly a jestli něco nedokáže, tak nudit. Dle credits se na vývoji podílelo devět level-designérů a věřím, že se neflákal ani jeden.

Technicky tomu není co vyčítat, >60fps rock solid, textury lícují, zvučí to náramně dobře (hlavně finální level s tématikou hudebních nástrojů). Je to ultimátní coop hra s perfektně vyváženou obtížností, dlouhou trvanlivostí a znovuhratelností jako kráva. Nejsem cílovka, takže se zdržím hodnocení, ale jestli Hazelight o své předchozí hře prohlašovali, že si z ní každý sedne na prdel a nestalo se, tak tentokrát se jim to povedlo...
+20
  • PC 70
It Takes Two se mi stejně jako předchozí A Way Out líbilo jakožto povedený zástupce dosti prořídlého žánru co-op adventur. Musím však taky dodat, že je to hra v mnoha ohledech bohužel těžce přeceňovaná.

Nejdřív musím říct, že se mi líbilo vyprávění příběhu, někdy správně odlehčené a zábavné, jindy vážnější a jdoucí více do hloubky problematiky vztahů mezi rozvádějícími se rodiči a jejich dcerou. Dialogy jsou sice spíš jednodušší, ale taky plné vtipných momentů se šíleným Dr. Hakimem, militantními veverkami, plyšovou sloní princeznou a celou řadou dalších zábavných postaviček. Taky cením absurdní množství pop-culture odkazů v průběhu celé hry.

Co mi však moc nesedlo je celková herní doba a množství vatového obsahu. Je to vlastně trochu zvláštní, protože během nějakých 10-11 hodin potkáte úplně neskutečné množství nápadů, různorodých prostředí a mechanik. Paradoxně jsou však všechny herní mechaniky dost na jedno brdo a každá nová kapitola sice nabídne nové krásné prostředí, ale taky ten stejný průběh s několika fighty, puzzly, chase scénou, jízdou na něčem a bossfightem na konci. V každé kapitole je také nějaká obrovská otevřená lokace, často plná nějakých živých bytostí a s mnoha různými interaktivními prvky, přitom se zde vlastně nedá dělat nic moc zajímavého.

Celkově tak podle mě hra dost ztrácí v tom klíčovém rozporu game designu, kdy jakoby autoři nevěděli, zda chtějí cílit na casual publikum, nebo naopak na zkušenější hráče. Výsledkem je hra jakoby mechanikami a obtížností vhodná pro casual hráče, přitom délkou a množstvím obsahu zase vůbec ne.
+19
  • PS5 70
It Takes Two je skvělý zážitek. Tedy, když si ho zahrajete s očekáváním pěkné co-op hopsačky. Hratelnost se neustále mění, všechno krásně vypadá a zvučí. Zde prakticky není co vytknout. Snad jen hodně natahovanou druhou polovinu, kdy jsem neustále marně vyhlížel konec. Což je při neustálém chrlení nových nápadů poněkud zvláštní.

Pokud vás totiž zaujal originální námět, a těšíte se na dospělé téma o dvou rozvádějících rodičích, tak smolík. Scénář se vyhýbá rozebírání náročnějších témat a vše řeší stylem "prostě se zas musíte mít rádi!". Tahle dětinská zkratkovitost a banální dialogy jsou o to divnější, když pak přijdou na řadu temnější momenty. Ale to je holt trošku jiný severský humor. Finále však díky tomu pro Codyho a May rozhodně nepůsobí zaslouženě. Nepůsobí nijak.

Osobně jsem od It Takes Two čekal víc, než jen dobrou hopsandu. Je škoda, že se Hazelight dali tak trochu na kolotočařinu a vyprávění odsunuli na vedlejší kolej. Ano, je to zábava. Dneska ale hry mají na víc.
+18 +20 −2
  • PS5 95
Jestli si nějak představuji nápady nabušenou hru, kde bych ani na okamžik neměl pocit, že se něco opakuje nebo hra na sebemenší chvíli ztrácela dech, tak přesně takhle. Každá vteřina téhle jízdy je vyždímaná na maxiumum a je jí věnována maximální péče bez hluchých míst nebo nejmenšího klopýtnutí. Často mě bylo líto, že jsem si s aktuální mechanikou hry nemohl pohrát víc, protože za pár minut ji nahradil okamžitě jiný styl hraní, který byl zcela odlišný, než ten před tím. To vše doprovází luxusní animace se skvělým humorem, který ocení hlavně páry, co již upadli v nemilost rodinného života a starosti o dům s dětmi na krku. Osobnější hraní ve dvou má očividně dost slušný potenciál a nabízí jiný zážitek než na větší množství hráčů orientované mmorpg nebo battle royal. Znovuhratelnost se dá asi bez větších protestů určit na dva průchody a vyzkoušet si tak hru i za druhého parťáka. Zamrzí snad jen nemožnost spárovat se přímo ve hře s někým, kdo také hledá chybějícího spoluhráče.
+17
  • PS4 90
Hry u kterých jsem brečela:
Red Dead Redemption 2
The Last of Us Part II
It Takes Two

Ne, nemyslím si, že je to těma dvojkama.
Scenáristi týhle hry jsou lidský zrůdy, protože to, co předvedli s tím slonem, to je na soudní tribunál. Naprosto chápu lidi, kteří to kvůli tomuhle nedohráli a abych citovala May  "I'm gonna need therapy after. This, this is so horrible " Vskutku. Nejradši bych jim za to poslala sloní hovno. Haha. Ha. .. Vyprovodím se sama.

Kromě této drobné výtky je to nejlepší gaučový multiplayer, co jsem hrála. A Way Out je skvělý (příběhově asi o píď lepší), ale herní mechanismy It Takes Two jsou fakt špica. Do dokonalosti to dotahují minihry a Moon Baboon, kterej je u nás doma hrdina.
Pokud hledáte hru pro dva a nejste úplný jelita, tak tohle je to nejlepší, co si můžete zahrát (jo, lepší než overcooked, jo lepší než lego hry. ano i lego star wars, už jsem řekla).

Btw, já bych se s May taky rozvedla, je to celkem pizda.

Pro: příběh, grafika, funkčnost multiplayeru, který má smysl

Proti: krutí scenáristé

+15
  • XboxX/S 95
It takes two jsem si dlouho chtěl zahrát, ale neměl jsem bohužel s kým. Od prvních recenzí bylo jasné, že jde o výjimečné dílo a tak jsem doufal, že se k tomu dostanu. Až teď skoro tři roky do vydání jsem našel koop partnerku, se kterou jsme se do hraní pustili.

Příběh je triviální, rodiče se hádají a chtějí rozvod, dcera se jim v tom snaží zabránit a nějak je prokleje, rodiče se změní na hadrové nebo jaké malé postavičky a musí se spoluprací při řešení problémů znovu sblížit. Jediná dobrá příběhová věc je kniha/psycholog Dr.Hakim. Hlavní postavy jsou vlastně celkem otravné, ale naštěstí příběh zde není rozhodně na prvním místě.

Zmenšení rodiče se pohybují po lokacích v domě a blízkém okolí (sklep, dětský pokoj, půda, zahrada, dutý strom apod.), které jsou graficky nádherné, výrazně barevné. V každé lokaci dostanou postavy nějaké schopnosti (např. jeden střílí hřebíky a druhá využívá kladivo k přesunu po stěnách, jindy má postava magnet s plusovým pólem a druhá s minusovým) , každá jinou, které jsme používali třeba hodinka a půl a pak už se nikdy neopakovaly. Hra za každou postavu je většinou dost odlišná a určitě stojí za to si dát dva průchody za různé postavy. Josef Fares a jeho tým se tady úplně urvali ze řetězu a hra střílí na hráče jeden perfektní nápad za druhým a věřím, že jiné firmy by klidně dokázali vzít dva tři tyhle nápady a roztáhnout je do celé hry. Tady bych řekl, že jich je určitě přes deset a většina byla velmi zábavná (moc mě nebavil v podstatě jenom vesmírný/hvězdný level). Pokud už jsme si chtěli někdy odpočinout od kooperace, tak v hra nabízí velkou spoustu miniher proti sobě (šachy, střelby na cíle, koulování, závod na sněhu a mnoho dalších), kde se dá taky utopit velké množství času a to jsme neobjevili zdaleka všechny.

Hra není náročná, na nějaký delší zásek si nepamatuju, ale je překvapivě dost dlouhá, čekal jsem něco jako sedm osm hodin, ale nakonec jsme hru dokončili za něco mezi 16-18 hodinami. Je to jednoznačně nejlepší coop hra, moc jsem jich nehrál, ale i tak snadno vystřídala na trůnu vynikající Overcooked a pro kohokoliv kdo má s kým hru hrát nemůžu jinak než doporučit všemi deseti.

Pro: grafika, obrovské množství originálních nápadů, znovuhratelnost

Proti: otravní hlavní hrdinové

+13
  • PC 95
Tohle je opravdu geniální coop hra. Hru z různorodější naplní jsem ještě nehrál. V každém levelu dostane každý hráč jinačí schopnost. To jak hra využívá spolupracovaní hráčů k postupu dále je neuvěřitelně kreativní. Každý level je unikátní. Hru si během postupu dále můžete zpříjemnit různými minihrami. Některé jsou poměrně jednoduché blbinky a některé jsou trochu zajímavější (např. šachy). Příjemné jsou rovněž narážky na jiné hry nebo přímo mechaniky z jiných her. Vizuálně je hra moc pěkná. Co mě možná trochu mrzelo, že příběh a hlavně konec jsou trochu klišovité. Jinak dle mého zajímavější coop hru pro dva lidi dneska asi nenajdete.

Pro: Různorodá naplň, kreativní spolupráce obou hráčů, level design, minihry, easter eggy, vizuál, soundtrack

Proti: Příběh není špatný, ale je místy klišovitý

+11
  • PS5 95
Dost jedinečná záležitost, která je tak originální, tak dobrá a tak úspěšná, že se divím, že na tenhle úspěch zatím nikdo nenavázal, ani nevím o podobné hře, která by se chystala.

Výborná hra, které se hádám, stejně jako u nás, povedlo usadit ke konzoli/PC jednoho hráče, vedle druhého nehráče. Nastává díky tomu spousta situací, kdy jeden na druhého musí buď čekat, nebo si půjčit ovladač a pár plošinek pomoci přeskákat. Kromě toho, ale nenastalo úplně mnoho situací, kdy by přítelkyně měla nějaký zásadnější problém s některou z pasáží her. Mírně frustrující mohou být některé boss fighty, především pokud jeden z dvojice hráčů není úplně zkušený s prací s kamerou druhým analogem.

Na It Takes Two oceňuji, že parádně našli balanc mezi tím, aby si hru užili právě kromě zkušených hráčů i velmi casual hráči až lidé, kteří se ke hrám dostávají opravdu sporadicky. Pro ty je určitě zajímavé, že v průběhu hry se vlastně vystřídá hned několik různých herních žánrů a mechanik, které zkušení hráči moc dobře znají, ale někteří by s podobnými herními mechanikami asi nikdy ani nepřišli do styku. Vše je zároveň skrze obtížnost dobře vyvážené a hrou se příjemně proplouvá.

Grafika je velmi stylizovaná a navštívíte v roli páru mnoho různých lokací, občas až pohádkových, místa jsou velmi rozmanitá a prakticky mě nenapadá, jakou část by nepokryla od podvodního světa, přes virtuální svět v elektrických kabelech až do vesmíru . Herní doba je zároveň poměrně dlouhá a je to tak zábava na několik dlouhých večerů.

Příběh je velmi dobře vystavěn a k postavám si člověk vytvoří za dobu hraní vztah a opravdu se s koncem docela těžce loučilo, celý zážitek ze hry ve mně stále zůstává a klidně bych si ji v budoucnu znova zopakoval, ač samozřejmě po druhé už to nebude mít takové kouzlo.

Pro: grafika, příběh, skvělé využití kooperace, balanc obtížnost pro široké publikum

+9
  • XOne 100
Už už jsem si říkal, že nezvládnu dohrát letošní výzvu, protože rok se s rokem sešel a já nějak úplně zapomněl hrát :) Nicméně zachránila mě tahle ta malá velká věc od Hazelight. Vždycky jsem si tak trošku snil o tom, že bych si It takes Two zahrál rád, ale jak už název napovídá potřebuješ na to dva a to jsem neměl. Potenciálně ano mám dceru a partnerku, ale jak si s někým z rodiny na PC zahrát tuhle hru, nicméně náhoda a prozřetelnost měla za osudové, že jsem si ji nakonec zahrál a ještě omylem jsem splnil další úkol do výzvy:) Díky bohu protože čas se tenčí a do ukončení výzvy zbývá pár dní. Dvě ze 3 her mám už notně rozehrané a tak jsem si říkal, že to zvládnu, ale ten Cyberpunk je docela dlouhý a to už bych asi nestíhal. Jenže v Říjnu mě na narozeniny mé dcery napadl nápad. Koupím ji konzoli abychom si pohodlně u televize mohli spolu něco zahrát. A světe div se byl to super nápad. Nejen že jsem si konečně mohl udělat radost a dohrát It takes two, ale dokonce mám splněn další úkol. A ještě jsem se královsky bavil. I když hrát to s osmi letou dcerkou bylo pravda místy frustrující, měla ovladač v ruce defacto poprvé v životě a byla to její první 3Ačková hra:)

Tak tedy k samotné hře. Vlastně nevím co bych vám tu měl psát všichni, kteří jste hráli a měli možnost si ji užít na split screenu u rodinného krbu nebo v obývacím pokoji mi dáte za pravdu, že hra je to unikátní a není tedy divu že získala všechna možná ocenění včetně toho snad největšího a to hra roku :) Příběh Codyho a May je takový ten typický klišovitý, kdy se dva rodiče po nějaké době rozhodnou, že už si nemají co říct a tak půjdou od sebe. Láska vyprchá a partnerství jako takové nestojí za moc.. Oba se tedy dohodnou a jdou za dcerou aby ji oznámili tuhle ne příliš hezkou milou novinku.
Celou rodinu to rozhodí a milé Rose se zboří svět. Je malá a nechápe proč by se rodiče měli uchýlit k tak radikálnímu kroku. Má oba rodiče z celého srdce ráda a nechce, aby se jim rozbila rodina. Má je tak ráda, že jim dokonce vyřezala ze dřeva takové dvě maličké postavičky, které je mají reprezentovat. Co nám osud nechtěl, Rose se podaří najít knihu od jakého si Dd. Hakkima o vztazích a lásce, která se tak nějak magicky probudí k životu a nabídne Rose pomoc. Terapii pro její rodiče. Terapii na, na kterou do konce života nezapomenou. Rose souhlasí a tak Dr. Hakkim začne čarovat, přičemž oba nebozí rodiče usnou a probudí se v těle těch dvou postaviček, které si Rose vyrobila.. A tím začne nezapomenutelná jízda pod taktovkou Dr. Hakkima;)

Příběh určitě nechci prozrazovat a nevím jestli jsem vlastně celou předchozí část neměl nastavit jako spoiler, ale přeci jen protože se jedná o nějaký úvod, řekněme že jsem snad nevyzradil mnoho. Je to vlastně to co se dá zjistit i z Trailerů.
Co však musím napsat, je znovu a znovu a znovu se opakující věc. Takhle hra je jedním slovem jízda od začátku až do konce. Nenechá vás vydechnout a pořád musíte být ve střehu. Ne že by se jednalo o nějaký složitý herní systém zakončený epickou bitvou proti finálnímu bossovi, který je navržený po vzoru Dark Souls, ne to absolutně vůbec ne, vlastně je to taková velmi jednoduchá videohra pro dva, kterou zkušení gameři dohrají tuším ještě pod limit herního času. Jenže je navržená pro dva a to je to co dělá skvěle a nejlépe ve svém žánru. Velice marně jsem pak hledal ještě nějakou další obdobu u které bychom se s dcerkou mohli takto pobavit. Ale nic obdobného na trhu nenajdete. Tedy dokud studio nevydá nějakou další hru s podobným ražením. Proč tomu tak je netuším. Už od mala jsem miloval hry pro dva a více hráčů na jednom zařízení a musím říct, že to je vlastně jeden z největších herních zážitků vůbec. Osobně s někým si to prožít a zahrát.

It takes two na to jde chytře, jde na to rafinovaně, jde na to promakaně a servíruje to v naprosto svěžím audio visuálním balení. Takže je to hezké barevné a rozmanité a neomrzí to.. V čem je ale ten klíč? Není to nic nového, žádný nový herní model nebo mechanika. Tak čím to je že to je tak úspěšné? No právě tím, že si atmosféru té hry můžete užít s partnerem, kamarádem nebo dítětem v jedné místnosti a hlavně tím, že vám ta hra nedovolí, aby jste ji hráli sami. Všechny systémy jsou navržené tak, že musíte, ne že můžete, ale musí cooperovat :) Cody má to a May zase tohle. Cody je takovej ten týpek s tím selským rozumem co jde na vše fachmansky. May to je zase ta chytřejší logičtější přesnější z páru a ještě k tomu se to mísí s několika mnoho dalšími herními žánry. Tak především je to příběh perfektně odvyprávěný příběh o tom co musí dva z páru udělat, aby fungovali jako pár. A s tím jsou propojené i herní mechaniky, kdy oba z párů dostanou do vínku vždy nějakou schopnost, která koresponduje s jejich reálnými schopnostmi v jejich životech. Dk. Hakkim na to jde chytře. Napřed to vypadá že Codymu a May jen schválně hází klacky pod nohy, jenže on to dělá s přesně daným cílem. Cíl je jasný dát Codyho a May dohromady tak aby si uvědomili co je spojuje a proč jsou tak parádní pár.

Zatím co první půlka hry je takový snad chaotický průchod idnorem i outdorem jejich domu a pozemků ve sneze dostat se k Rose. V té druhé už k tomu Dr. Hakkim přistupuje jako k párové terapii plnohodnotně. Vždy rozebere Codyho a May nedostatky a na základě toho je hodí do mise, která jím má připomenout něco kolem toho co jim schází k harmonii;) A dělá to tak aby si vždy každý z páru uvědomil v čem je ten jeho partner dobrý a proč s ním vlastně byl je a bude;)

Jak už jsem naznačil hra snoubím mnoho herních prvků a dělá to velmi chytře. Můžeme se tu setkat především s klasickou akční adventurou plnou různorodých a nikdy se neopakujících puzzlů cože je hlavní deviza hry;) Ale kromě toho se tu objeví parádní a zábavné boss figty ;) Isometrické RPGčko :D Nebo hudební hra a mnoho dalšího. V naprosto originálním a kreativním světě obyčejného rodinného domku. Který ale máme možnost vidět tak trošku z jiné perspektivy než jsou Cody a May běžně zvyklá vídat ve svých dospěláckých tělech;)

Závěrem bych rád, řekl všem těm co hru hráli online;) Zkuste někoho ukecat aby si to s vámi dali u konzole. Je to pak 4D zážitek :D A díky za to že to je, a chci aby takových bylo víc, protože nic není zábavnější a nic si člověk neužije víc jako hru ať už deskovou nebo počítačovou :) s někým vedle sebe;)

Pro: Všechno od visuálu přes hudbu až po hratelnost

Proti: Absolutně nic.

+9
  • PS5 85
Tak po a way out, což je shodou okolnosti od stejného vývojáře tedy Hazelight studio, jsem měl představu co mně může čekat.


Možná toto je ten hlavní kámen úrazu, neboť a way out byl pro mně něčím úžasným a novým. Musím nechat, že mně hra bavila a s kamarádem jsme se u ní i hezky nasmáli. Většina výzev je mířena na schopnost včas zmáčknou správný knoflík, popřípadě velmi precisně spolupracovat. Příjemným odpočinkem pak byly minihry, které tak nějak dokázali celou hru oživit. Příběh je zajímavý, nicméně dost předvídatelný. Bohužel není hrou co by ve mně zanechala jakýkoliv otisk. Chybělo jí něco co však předchozí počin měl. Celkově je hra hezký lepší průměr.

Hra: Dokončena 100% oplatinováno

Pro: Co-op, nápaditost, zábava

Proti: Zbytečně dlouhé cut scény, příběh

+8 +9 −1
  • PC 100
Naprostá pecka. Fantasticky originální gameplay i level design, hráčsky přístupné, nekonečně zábavné veledílo v grafice za kterou by se nemusel stydět žádný animák. Respektice, hra VYŽADUJE kooperaci dvou lidí k překonávání všedních nástrah ve vlastním domě. A to dokonce jako coop na jednom PC!!
Síťová hra vyžaduje pouze jednu kopii hry.. Výtečné

Pro: Absolutní esence originality, grafika, příjemná atmosféra

Proti: Fakt nevím.

+1 +2 −1
  • PS5 80

Pro: Zábavné, nápadité a každá kapitola byla originální. Občas opravdu výzva

Proti: Kniha, naprosto nevyzrálá ústřední dvojice (nechápu jak můžou být rodiče), moc dlouhé

-10 +7 −17