Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 75
Druhý díl Marathonu se mi líbil o něco více než ten první, který byl i přes některé nesporné kvality chvílemi docela úmorný a měl své problémy. Dvojka také není dokonalá, ale hrála se mi daleko lépe a tak nějak mě i víc bavila.

Na prvním dílu mi nejvíce vadil systém ukládání v podobě terminálů, které jdou v levelech najít. Tady je systém úplně stejný, ale přijde mi, že jejich rozvržení je daleko lepší a téměř se mi nestalo, že bych musel opakovat třeba celý level. Levely jsou také světlejší, takže se nejen na hru lépe kouká, ale je také přehlednější a nebloudil jsem tak často. Tedy až na level s názvem 9000 Feet Under, kde jsem zkysnul asi hodinu, bloudil stále dokola a na hru nadával. Nakonec se ukázalo, že je nutné jen přeskočit lávu na lávku...kolem které jsem celou tu dobu chodil. 

Jinak jsou levely na vysoké úrovni a stejně jako v prvním díle platí, že díky příběhu má každý z nich nějaký cíl a smysl. Trošku mě však zklamal závěr hry, kdy se nám asi ve dvou levelech dostane pomoci tak silné, že ani nemusíme střílet. Poslední level mi pak přijde až na jednu povedenou "past" trošku odfláknutý a nezábavný, včetně úplného závěru. Škoda.

Audiovizuál a atmosféra navazuje na první díl, opět vše na dobré úrovni, ocenit musím i zvuky, třeba bublání lávy mimo jiné v mém oblíbeném levelu 9000 Feet Under bylo znamenité a atmosférické. 

Do lávy nebo i vody lze skákat a také v ní plavat (v lávě dost nedoporučuji, ale jednou či dvakrát není zbytí), akorát vylézt je problém z největších a vždy mi to chvíli trvalo. Člověk se musí neustále potápět a zkoušet nějak vyskočit, ale fakt jsem na to do konce hry nepřišel a dost se tím trápil. Ve vodě se lze ohánět jen pěstmi, jediná střelná zbraň, kterou lze použít, je fúzní pistole, která při výstřelu zraní i vás, takže super.

Nová zbraň, dvouhlavňová brokovnice, je skvělá a používal jsem ji dost. Potěší i noví nepřátelé. Z nepřátel mi za zmínku stojí navrátivší "nakažení" vybuchující kolegové vojáci, kteří mi tu pili krev. Když máte málo života a motá se jeden kolem vás a vy nevíte, jestli je s vámi nebo se vám rozprskne do ksichtu, to je k nezaplacení. 

Na Marathon 2: Durandal budu mít o něco lepší vzpomínky, ale platí, že obě hry mají něco do sebe a určitě stojí za vyzkoušení.
+14
  • PC 85
Od prvního střetu s mimozemskou rasou Pfhor uplynulo 17 let. Zatímco Durandal hledal domovskou planetu rasy S'pht, vy jste klidně spali ve stázové komoře. Ale teď vstávat a cvičit, protože jste na místě! Na planetě Lh'owon se možná skrývá něco, co pomůže Pfhory definitivně porazit, a vy to musíte najít.

Druhý díl série Marathon se v základních principech nijak neliší od prvního dílu. Opět budete plnit příběhové úkoly, které si přečtete na počítačových terminálech rozmístěných v každém levelu, a bojovat se starými známými nepřáteli. Ukládat hru lze opět jen u speciálních terminálů, kterých je tak akorát, aby autoři mohli správně dávkovat napětí.

Jedním z největších vylepšení je nová grafika, ale pouze ve formě geometricky složitějších map a lepších textur všeho od zbraní a nepřátel po celé prostředí. Největší technickou novinkou je možnost potápět se ve vodě, lávě, kyselině a jiných kapalinách. Voda a jiné kapaliny jsou tentokrát důležitým prvkem v řadě hlavolamů. Občas musíte pod vodou i bojovat, což ale znamená pěstní souboj, protože pod hladinou nefungují žádné střelné zbraně. Naopak hlavolamy s komplikovaným nastavováním plošinek jako v prvním díle tu nejsou vůbec.

Arzenál zbraní je stejný jako minule, až na jednu novinku (brokovnice) a jednu malou změnu. Potkáte také všechny staré známé nepřátele kromě behemotů a k tomu pár nových. Většina hry se odehrává na mimozemské planetě v troskách dávné civilizace, takže místo temných chodeb kolonizační lodě tentokrát budete prozkoumávat bažiny, chrámy a pevnosti. Design levelů také dává větší smysl než minule a do lávy budete muset skočit jen v jednom levelu. Celá hra je navíc od začátku akčnější a celkově zábavnější.

Marathon 2 zestárl podstatně lépe než jeho předchůdce. Pokud máte rádi retro střílečky, určitě ho vyzkoušejte i pokud vás první díl nebavil.

Pro: Napínavá akce, design levelů, příběh

Proti: Boj ve vodě

+10
  • PC 75
Při mém průchodu prvním dílem Marathonu jsem se hodně trápil a tak jsem si nebyl jistý, jestli se vůbec pouštět do pokračování. Nakonec jsem dal dvojce šanci a dobře jsem udělal.

Hra se mi totiž hrála mnohem příjemněji hlavně díky změněnému grafickému zpracování. To je mnohem světlejší a barevnější, což mi umožňuje se mnohem lépe v úrovni orientovat. A i když mi jednotlivé mapy přišly o něco rozsáhlejší, právě díky lepší orientaci jsem jimi až na výjimky procházel jako nůž máslem.

Hlavním novým prvkem v level designu je skoro všudypřítomné potápění, ať už do vody, lávy či podivné mimozemské plazmy. Prohledávání zatopených průchodů či řešení jednoduchých puzzlů s přeléváním vody mezi nádržemi mě celkem bavilo. Horší to bylo s vylézáním, kdy jsem se často místo vyškrábání na břeh musel znovu ponořit níže a lépe vyrazit na hladinu. To obzvlášť potěší v lávě.

Co se týče nedostatku savovacích a léčících terminálů, tak o ty je stále nouze, ale přišlo mi, že jsou o něco dostupnější, než v jedničce. A taky jsou často buď na startu nebo na konci mapy.

Trochu méně oblíbenou novinkou jsou pro mě občas spawnující náboje a hlavně spawnující nepřátelé. Je tak potřeba opravdu důsledně procházet každou místnost až k jejímu konci a současně čekat, že se mi v zádech může objevit nepřítel.

Základem jejich řad jsou staří známí z jedničky, ale doplnili je především příšery z bažin a roboti. Zbraňový arzenál byl zase doplněn o dvouhlavňovou brokovnici jak vystřiženou z druhého Dooma a mimozemský samopal nahradil mimozemský plamenomet.

Hraní druhého Marathonu je pořád náročné, ale tentokrát mě to bavilo, díky čemuž mi to i rychle uteklo, až jsem se divil, že už je konec.
+16
  • PC 70
Marathon 2 Durandal mi byl do června 2011 zcela neznámý a nevěděl jsem tedy, čím se před mnoha lety blýskli vývojáři známé série Halo. V podstatě lze říci, že jde o naprosto typickou first person akci své doby. Design map je poměrně spletitý, mise jsou adekvátně rozsáhlé, vzory textur pestré, atmosféra tajuplně ponurá, nepřátel opravdu dost a obtížnost přímo pekelná! Zkrátka vše tak, jak to mám v tomto žánru nejradši. Umožňuje mi to dopodrobna prozkoumat různá zákoutí, vyzkoušet několik postupů likvidace potvor, posbírat vše, co se dá a k tomu dosáhnout satisfakce z úspěšného projití úrovně. Není ale všechno zlato, co se třpytí, jak vyplynulo po mém letmém vyzkoušení a následném hraní.

Osmadvacet levelů funguje na tomto principu, na začátku se vždy zorientovat, zneškodnit všechny, zjistit z dostupných panelů cíl mise a vydat se jej splnit. Úplně snadné to ale samozřejmě zase není. Jelikož možnost ukládat je zredukována na naprosté minimum, skrze jakési ukládací terminály. Běžné lékárničky tu nejsou, naopak dobíjecí automaty ano, nacházejí se roztroušené po okolí. Štěstím je jejich libovolná a opakovatelná využitelnost dle situace. Protože ne každá právě dosažená lokace umožňuje hned ze startu sejfnutí, způsobuje to akorát rozmrzelost z načítání save ze závěru té předešlé, dojde-li mezitím z nějaké příčiny ke game overu ještě před tím, než ke slovu přijde nalezení aktuálních slotů, dobíječů životů a štítů, či olova ke vlastněným kvérům.

Z důvodu převážné dominance zlých sil má řada zdejších zbraní parádní využití, ať už jde o jejich uplatnění prostřednictvím dvou palebných režimů u některých z nich, či neokoukaný vzhled každé z hráčovy výzbroje. Náboje k nim postupem času docházejí a nezbývá než si někde doplnit zásobník jinými, nebo obyčejnou pistoli vyměnit za výkonnější, popř. uplatnit variabilnější kreativitu a po útočníkovi se ohnat třeba mrštnými pěstmi. Herní doba plně dostačující, zdolání celé SP kampaně podstatný čas rozhodně zabere. Stěžejním prvkem tu je plavání s potápěním ve vodě, která též nabízí provázanou síť tunelů, průplavů, dveří.. A i přes chybějící funkci skákání a skrčení slouží pro potopení se do větší hloubky levá klávesa Ctrl, s níž nečiní potíže hlouběji položené oblasti zdolávat.

Spawnování munice, nepřátel a spojenců, v okamžiku příchozího bodu, působí trochu zastarale, navíc pár kroků těsně přede mnou. Na druhou stranu tím ale o sobě dává vědět slušná vybalancovanost, vezme-li se v potaz nejistota vyplývající z nevědomosti toho, co se kdy a kde momentálně objeví nebo přihodí. Pokud jde o ono objevování a sbírání věcí, nebo bojující spojence, nechybí i obvyklejší varianta jejich výskytu na daném místě, ještě před jeho dosáhnutím. Mise nabude úspěšného splnění momentem teleportace, ta probíhá stisknutím aktivní panelové obrazovky, v níž si za normálních okolností lze přečíst užitečné informace, a doprovází ji povedený efekt - jakoby zhasnutí nějakého displeje, v němž byl předtím promítaný obraz.

Vizuálním pojetím pastva pro oči, jíž kraluje přehršel barev ve všemožných odstínech. Od žluté, oranžové, fialové, modré, až k hnědé nebo černé a šedé. Koncept veškerých interiérů a exteriérů upřednostňuje především pravoúhlé ladění, občas proložené mírným zakřivením. Přesto mě grafická stránka Aleph One enginu dokázala oslovit, zřejmě i díky podpoře OpenGL a widescreen rozlišení. Zvuky dobře znějí a skvěle dokreslují nevábnost světa budoucnosti na cizí planetě. Ve výsledku rozhodně zajímavá, na PC téměř neznámá, místy nezáživná, ale stále dobře udělaná doomovka, poskytující i pořádnou dávku výzvy.

Pro: Vizuál, design, atmosféra, neotřelá hratelnost, délka, originalita, obtížnost.

Proti: Způsob ukládání, absence skrčení a skoku, pár pasáží se dá zkazit, frustrace.

+13