Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Na začiatku nájde Gulia pri brehu jazera utopené telo svojej sestry Marthy, pričom tento moment odštartuje sled veľmi rýchlo plynúcich udalostí. Zápletka sa čoskoro začne zamotávať a to najmä po tom, čo Gulia prijme identitu mŕtveho dvojčaťa. Keďže je oblečená v šatách svojej sestry a má i jej talizman, ani samotná matka, prichádzajúca na miesto tragédie, nedokáže odhaliť pravdu. Prečo vlastne Gulia pristúpila k takému radikálnemu kroku a ukradla identitu inej osoby? To sa dozviete postupom príbehu, ktorý vám zaberie okolo 8 hodín. Odohráva sa ešte pred Marthiným pohrebom a po celý čas ste nútení behom niekoľkých dní obchádzať vystavené mŕtve telo Marthy, či už sa nachádza v hlavnej miestnosti domu, alebo v miestnej márnici, kam ste časom nútení zájsť. Tým tvorcovia explicitne vyjavujú, že mŕtva Martha je presne tým, o čo tu ide.

Súčasne sa v príbehu odvíja hneď niekoľko zdanlivo úplne odlišných línií. Od začiatku máme dočinenia aj s neskrývanou “ducharinou”, keďže na miestnom jazere, v ktorom skončila svoj život Martha, sa podľa miestnej legendy zjavuje duch takzvanej Bielej pani. Tá tam straší od chvíle, kedy ju násilne utopil jej žiarlivý milenec, neskôr obesený na maličkom ostrove uprostred jazera. Guliina opatrovateľka jej v liste naznačí, že práve duch Bielej pani jej môže objasniť, prečo sa Martha utopila a tak jej invokácia zaberá asi polovicu hry. Gulia však môže uzrieť ducha iba skrz fotoaparát, ktorý tak musí využívať na vybraných lokalitách. Súčasne ste nútení sa naučiť starý štýl fotografovania, takže zabudnite na automatiku: každú fotku ste nútení manuálne nastaviť.

To v praxi znamená nutnosť zvoliť vhodný film, následne vybrať ideálny filter, použiť v daných momentoch statív a potom ešte nastaviť aj použiteľnú clonu, fokus či vhodný čas samotnej expozície. Ako by to nestačilo, následne ste nútení zájsť do tmavej komory vo vile, vybrať papier a pomocou zväčšováku sa pokúsiť zvečniť fotku na papieri. Znie to pomerne komplikovane, ale musím napísať, že akonáhle sa na to adaptujete, čoskoro sa vám to preje do krvi. Okrem záberov, ktoré musíte zvečniť kvôli postupu v príbehu, však máte možnosť fotiť čokoľvek sa vám zachce.

Samotná hrateľnosť však okrem nevšednej funkcie fotografovania príliš neprekračuje hranice adventúrneho walking simulátoru. To znamená, že inventár je obmedzený, používanie vecí je jednoduché a občasné hádanky (napríklad dešifrovanie morzeovky na vysielačke) tiež príliš nezamotajú hlavu. Dôležitú zložku tvorí denník, kde sa vám aktualizujú informácie o vašom následnom postupe. Tradične je tu aj množstvo textu v podobe telegramov alebo novín, vďaka ktorým sa postupne dozvedáte aktuálne vojnové informácie. Samotná herná plocha, skladajúca sa hlavne z vily a blízkeho lesíka, sa dá skúmať dokonca i na bicykli, avšak začlenenie tejto možnosti som úplne nepochopil, keďže vzhľadom na menší rozsah nie je vôbec potrebná. Čaká vás aj kratučký výlet na loďke, pretože v istý moment ste nútení navštíviť ostrovček, kde bol obesený žiarlivý milenec Bielej pani.

Na nasledujúcich riadkoch by som chcel obrátiť pozornosť na očividné zdroje inšpirácií tvorcov. V tomto smere mi celý počin silne pripomínal hororovú snímku The House by the Cemetery od talianskeho režiséra Lucia Fulciho, vzhľadom k tomu, že aj tá spočiatku predstavila zdanlivo dôležitú duchársku líniu. Tá však bola v skutočnosti podružná, pričom nebadateľne sa celým dielom vinul zápach hnusu a dekadencie, či potláčanej sexuality.

Talianski hororoví režiséri neboli nikdy majstri skutočného hororu, ale vždy vynikali najmä vo vizualizácii výjavov extrémnej dekadencie a hnusu. A práve preto mi Martha is Dead pripomenula predovšetkým veľmi kontroverzný počin ďalšieho talianskeho režiséra, známeho pod umeleckým menom Joe D’Amato, ktorý uviedol v roku 1981 film s názvom Antropophagus. Ten taktiež zlučuje psychopatiu a extrémne surové násilie, i keď na rozdiel od neho sa kanibalizmu a  zvrhlej sexualite tvorcovia, našťastie, vyhli.

Po vizuálnej stránke prakticky nemám výhrad, oveľa horšie je to s technickým stavom. Počas hrania vyšli v rýchlom slede tri patche, no ani tie veľmi nepomohli a bol som nútený krútiť hlavou nad tým, v akom stave tento titul vyšiel. Keďže moja zostava spĺňala aj doporučené požiadavky, rozhodne som nečakal, že by sa takto správala na už osvedčenom a dokonca už aj mierne zastaranom Unreal engine 4. Proces prechádzania medzi dvoma poschodiami v dome bol občas utrpením, keďže FPS nemalo hanbu klesnúť až niekam k hodnotám 1 – 5 snímkov za sekundu a znižovanie vizuálnych detailov sotva napomáhalo. Tieto výkyvy rozhodne zamrzeli vzhľadom k tomu, že zasahovali do môjho vnímania inak pôsobivo vytvorenej atmosféry.

Martha is Dead je tak bezpochyby unikátnym a nevšedným závanom na poli videoherných hororových počinov. Prezentuje transgresívne a násilné scény, ktoré svojou mocou vyvolať zhnusenie prekonávajú všetko, s čím sme sa dosiaľ v rámci tohto žánru stretli. No zároveň treba podotknúť, že to nie je jediné, čím hra vyniká a vďaka čomu sa vám takpovediac zaryje do pamäti. Pozoruhodná atmosféra, komplexne vyobrazené dobové podmienky a viacero prepletených, rôznorodých motívov, akokoľvek nie vždy nedotiahnutých dokonca (typický príklad talianskej umeleckej školy) sú tým, čo tento titul vyvyšuje nad masu priemerných, šedivých kúskov, ktoré tento žáner doslova zaplavujú. Škoda však nezanedbateľných technických problémov a niektorých neskompletizovaných aspektov.

Pro: Pestrá paleta príbehových línií, verné vyobrazenie vtedajšej doby, silná atmosféra, rámcujúca zaujímavý príbeh

Proti: Problémy technického rázu, pár nedotiahnutých aspektov, zbytočné zložky (napríklad možnosť jazdiť na bicykli)

+15
  • PC 70
Martha is Dead se mi dostala do rukou čistě náhodou. Předchozí prvotinu od studia LKA "Town Of Light" mi prozatím stále leží v knihovně ale nedostal jsem se k ní. Proto tato hra byla takovým mou první šipkou do vody. Nevěděl jsem, co od toho očekávat ba i jak moc detailně zpracované některé prvky jsou.

Začnu teda grafikou. Hra sama o sobě nabízí spuštění i pro RTX / DX12 vykreslování a veškeré další grafické serepetičky. Já bohužel zůstal na středních detailech, neb by se můj PC uškvařil (i s tím médiem měl trochu občas problém). Během doby co hra vyšla, tak se již vydalo několik opravných patchů. Ať už na grafiku či jiné chyby. Musím uznat, že hru poladili a nenalezl jsem tam nějaké chyby, které při launch day kdysi byly. Hra nabízí fotorealistickou grafiku, kde si vývojáři v některých situácích až moc do detailů vyhráli. Trochu jsem tušil, do jakých vod se pouštím, ale že by to byl až takový gore galore jsem teda fakt nečekal. Na druhou stranu je krásné vidět, co ty nové herní enginy už dokáží vykreslit.

Zasazení a atmosféra byly klíčové důvody pro pozitivní recenzi. Nacházíme se ve válce spustošené Itálii, konkrétně v Toskánsku. Chvílemi jsem si říkal, jestli nehraji prequel ke Kmotrovi. Lokace byly nádherně zpracované a atmosféra venkova mě opravdu nadchla. Krom ní teda i hororové sekvence. Vždy jste poznali, že je něco zle, když jste slyšeli brnkat rozladěné ukulele, které nikdy nehrálo do rytmu.

Forma vyprávění z první osoby (Guilie) v originálním dabingu je opravdu vydařené. Dokázalo mne to vtáhnout do děje, jen sem a tam občas byla nějaká ta díra, kterou jsem musel přeskakovat a předstírat, že jsem jí neviděl. Přišlo mi to poněkud na sílu zamotané (a možná to taky bylo i kvůli tomu, že jsem nesplnil úplně všechny vedlejší úkoly). Každopádně občas vás hra hodila do sandboxu, kdy i přes to, že jste měli určený úkol, tak jste nemohli najít onen spouštěč či předmět. Občas se to spustilo i náhodně (například úkol s vránou) ale za mě osobně, když už vás hra takhle od začátku tahá za ručičku, mi to přišlo hodně kontraintuitivní.

Vyvrcholení příběhu bylo trochu na mě poněkud uspěchané a forma vyprávění se změnila v pořádnou nudu. Zrovna v bodě, kdy hra nabrala setsakramensky rychle tempo, tak vývojáři sáhli po záchranné brzdě. Nebo lepší přirovnání, ukázali nám obraz, který má způsobit šok, jenže formou jak jí představili bylo hrané loutkové divadlo (doslova). Chápu, že to přidává trochu ten insight do postavy, za kterou hrajeme ale když už, tak mohli využít potenciál enginu jako v gore scénách.

A já tu hru nenechám. Příjde mi, že tvůrci se nemohli rozhodnout, jestli udělají hororovku, nebo simulátor života na venkově. Nemohu si pomoct, ale některé funkce a minihry byly spíš zdržovací než poznávací. Ze začátku si sice řeknete, wow, tohle je vlastně dobrý ale zjistíte, že za 2-3 hodinky vás to začne poněkud deptat. K některým minihrám se ani nedostanete protože budete mít co dělat, abyste to dohráli.

No... suma sumárum. Pokud máte rádi walking simulátory s hororovým podtextem, nevadí vám gore a rádi nasáváte atmosféru, tak je to hra přesně pro Vás. Není vůbec zlá jen nepočítejte s nějakým přelomovým příběhem. Zvratů je tam sice dost ale forma podávání příběhu je celkem chaotická.

Pro: Realistická grafika, atmosféra, zasazení, dabing

Proti: Chaoticky postavený přednes zvratů v příběhu, některé minihry vás začnou nudit už napodruhé (i když jde o ukázku, jak věci fungují).

+12
  • PC 80
Je Martha skutečně mrtvá? Ano, to bohužel je. První se o tom dozví Giulia, hlavní hrdinka hry, její sestra a identické dvojče - a to hned po rozjezdu příběhu jež se odehrává v roce 1944 zrovna když vrcholí druhá světová válka. Otec obou děvčat je Německý voják, bydlí v krásném domě na prosluněných Italských vinicích spolu se svou rodinou kde se všichni snažíte srovnat se ztrátou. No a právě na tomto venkově se budete převážnou většinu hry pohybovat, srovnávat si život a hledat stopy vedoucí k tomu, proč se to všechno stalo.

Martha is Dead je FPS thriller s prvky hororu a velmi hustou atmosférou. Hned v úvodu vám hra nabídne abyste jí odehráli s Italským dabingem - já jsem ho použil zhruba na polovinu hry a po zbytek herní doby jsem to odehrál v angličtině abych mohl porovnat kvality. No a s chladnou hlavou mohu říct, že oba jsou perfektní. Čeká vás zde mnoho různých textů v podobě telegramů, deníku nebo novin a do toho bude občas možnost si poslechnout rádio nebo audiozáznamy. Herní hřiště lze prozkoumávat na kole, pěšky či třeba na lodi a je to nesmírná zábava jelikož prostředí je vskutku nádherně vymodelováno a budete se při jeho zkoumání kochat.

No a kdyby se vám něco hodně líbilo, lze si to kromě screenshotu vyfotografovat i ve hře - k tomu vám bude sloužit foťák s nímž strávíte celou hru. Díky němu vás vývojáři naučí to, jak se dřív fotilo, co k tomu bylo potřeba nebo jak se daný snímek vyvolával. Jakmile vám vše přejde do krve tak se stoprocentně přistihnete, že něco fotíte i když to zrovna není potřeba pro postup v příběhu a s plným filmem potom poběžíte do temné komory svoje kousky vyvolat a uložit si je do alba. A jestliže máte s fotografováním reálné zkušenosti, zřejmě budete mít sbírku parádních kousků.

Kromě fotogenického okolí si budete občas poklepávat nohou do rytmu u zapnutého rádia protože se z něj budou linout atmosférické a především autentické tóny Italské hudby dané doby - no a občas taky zprávy. Celá zvuková stránka od dabingu postav po soundtrack je na vysoké úrovni a proto vřele doporučuji použít při hraní sluchátka. Jednak je to ideální a jednak hra na repro soustavě nezní prostě dobře a člověk musí neustále štelovat hlasitost.

Po grafické stránce je titul na velmi vysoké úrovni, moc hezky vypadá, je fotogenický, poměrně slušně optimalizovaný a nabízí kromě DLSS i Ray Tracing což hraní dokáže jen obohatit. Občas jsem se ale setkal s tím, že Ray Tracing nefungoval správně a musel jsem ho vypnout, každopádně myslím, že to je jen otázka updatu a vše bude v naprostém pořádku - a dost možná to byl jen individuální problém, kdo ví. Hra světla a stínu je prostě parádní, různé odlesky a detaily světa pak dávají znát velkou porci práce kterou tento titul bez debat dostal.

Co říct víc a zároveň nic neprozradit? Asi nic - tak si to shrneme. Příběh je velmi zajímavý, přinese nejeden zvrat či chvilku u které budete sedět a přemýšlet jakože co se to teď stalo. Zasazení do druhé světové války všemu přináší velké plus a sedí tomu jak prdel na hrnec. Bylo pro mě fajn vidět tento konflikt z jiného úhlu pohledu, vtáhl mě do sebe a dost se mi dostal pod kůži. Situace do kterých se můžete a nemusíte dostat má na starosti váš deník - ten vás kromě hlavní linky bude zvát i k plnění vedlejších úkolů a aktivit (bude tedy jen na vás kudy, kam a kdy se vydáte). Hraní jsem si velmi užíval, vtáhlo mě do sebe od první chvíle a nepustilo až do konce jež byl více než uspokojující. Komu titul doporučit? Zřejmě lidem kteří si potrpí na kvalitní narativ s dobrou výpravou a dokáže na konci pohladit po duši ale je určen i pro badatele, fotografy či milovníky lidských příběhů a dobré atmosféry. Je to zkrátka dobře odvedený kus práce za kterou se vývojáři nemusí vůbec stydět. Příjemné překvapení konce února.

Pro: Příběh, atmosféra, sběratelské předměty, zasazení, grafika

Proti: Občasné bugy, jízda na kole není úplně ok, optimalizace by mohla být o fous lepší

+14