Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 50
Krokovací dungeony jsou můj milovaný žánr, kterému dokážu lecos odpustit. Proto je jasné, že když se hodnocení zastavilo na 50 %, o úplnou špičku se nejedná. Hra by si přesto možná zasloužila víc, ale z dobrých důvodů jí to nedopřeju. 

Jejími nejdůležitějšími devízami jsou prostředí a příběh. Alespoň to tak vypadá podle toho, kolik času jim vývojáři věnovali. Operencia je hodně ukecaná hra. Postavy nadšeně komentují svět kolem sebe, v krizových situacích se navzájem hecují a ve chvílích odpočinku s radostí tlachají. Vývojáři sešroubovali několik maďarských pověstí a pohádek a vytvořili zvláštní mišmaš, který hráč postupně prožívá. V principu to vypadá jako dobrý nápad, protože součástí tohoto zážitku je návštěva několika legendárních oblastí a bitev s mýtickými tvory, takže v jiném podání by to mohla být podnětná cesta. Bohužel o žádné radostné objevování nejde. Hra po splnění nějakého dílčího úkolu uvolnila dávku textu a zpřístupnila další lokaci. Z toho vyplývá, že cesta vpřed je koridor a hra je přísně lineární. Pro mě to také znamenalo, že dříve nebo později dojdu do bodu, kdy začnu tohle vyrušování sabotovat. Čím víc se mě hra snažila vtáhnout do děje, tím víc jsem ji ignoroval. Kdyby vyprávěla pomocí navštěvovaných lokací a sem tam něco pro prohloubení zážitku dořekla, dojem by byl mnohem lepší.

Pokud by se pro tento přístup vývojáři rozhodli, tak by to dokázali, protože prostředí měli vymyšlené skvěle. Úvodní potopený hrad a pozdější Strom světa a Skleněný palác mě nadchli svou nápaditostí, a ten zbytek za nimi v dojmu moc nezaostával. Ani tohle ovšem není bez kazu, protože Operencia dotáhla trend blyštivého vzhledu až do takové absurdnosti, že kameny vypadají jako leštěná měď a odlesky vrhá snad i listí na stromech. V Grimrocích mi to nevadilo a v The Keep nebo v The Deep Paths: Labyrinth Of Andokost jsem si toho téměř nevšiml, ale tady je to opravdu extrémní. 

Kvůli prostředí a příběhu ovšem nikdo dungeony nehraje. Těžištěm zábavy musí být soubojový systém a hádanky. Operencia nabízí oboje, bohužel v rozdílné kvalitě. Hádanky oplývají variabilitou ale rozhodně neoplývají obtížností. Pohybové téměř chybí, prostorových je málo a většinou jsou vyloženě primitivní. Logických je naštěstí dost a občas jsem se u nich pár minut strávil, ale i tady bych ocenil větší výzvu. Tu mi poskytly až tajné oblasti. Ani omylem jsem neobjevil všechny - a že jich je na některých mapách požehnaně. 

Soubojový systém je velká slabina Operencie. Na první pohled to tak nevypadá, protože i když se hráč po světě pohybuje v reálném čase, souboje se odehrávají na tahy. To většinou zaručuje komplexitu a nejrůznější taktické varianty. Skupina dobrodruhů má sedm různě zaměřených členů, ale do boje můžou jen čtyři, což teoreticky dává jistou pružnost ve výběru přístupu. V reálu bohužel boje trpí nevyrovnanou obtížností. Někteří nepřátelé jsou směšně slabí a jiní naopak nechutně silní, protože jejich obraný bonus je tak velký, že jim parta nedokáže spolehlivě udělovat zranění. To snižuje počet použitelných strategií a užitečných postav. Komba fungují náladově a o nějaké synergii mezi povoláními si můžete nechat jen zdát. Jestli máte nějakou zkušenost s Might and Magic X nebo s opomíjenými StarCrawlers, tak budou nedostatky Operencie ještě viditelnější, protože obě hry mají nápaditější a především funkčnější bojový systém. Potyčky s nepřáteli jsou proto spíš frustrující než příjemně náročné, takže jsem se nakonec do nich musel nutit. 

Počet výhrad by mohl plynule pokračovat, od nepřehledného inventáře, přes malé mapy, až po nedostatek zajímavých předmětů a zbraní. Jistou vadou na kráse by mohlo být ukládání jen u ohniště a léčení zpoplatněné používáním dřeva. I tohle původně vypadalo jako osvěžení, ale v kombinaci s náročnými šarvátkami polykajícími zdraví a s náruživostí s jakou se členové party při odpočinku vrhali do rozhovoru, se to stalo spíš záporem.

Operencia v zásadě není špatná hra. Její obrovskou slabinou ovšem je, že přímá konkurence dělá všechno mnohem lépe a nemá většinu jejích chyb. Pokud ji neznáte, tak Vás může zabavit a možná i nadchnout. V porovnání s nimi se ovšem ukáže, že tohle na víc než průměr není.

Pro: nápadité prostředí, mytologie, logické hádanky, grafika postav

Proti: nevyvážená obtížnost, ukecané postavy, kulhající soubojový systém, občas prostoduchý dojem, grafika lokací

+15
  • PC 85
Operencia je unikátna svojou inšpiráciou maďarským folklórom - samotný názov je odvodený z čias, kedy Maďari boli ešte kočovným kmeňom a najvzdialenejšiu časť z jednej strany pre nich dovtedy známeho sveta tvorila rieka (od nich cca 500km – na tú dobu obrovská vzdialenosť) – všetko čo bolo za ňou, bolo predmetom mýtov a legiend (ober enns - dnešné Rakúsko ).

To hlavné gro hry tvorí explorácia a logické hádanky + boje, a tie sú vydarené:

Doteraz som hral len jediný štvorčekový dungeon – Cardhaliu – a veľmi vítam mnohé moderné prvky, ktoré oproti nej Operencia priniesla: automapping a minimapa na hlavnej obrazovke (voliteľné, dá sa vypnúť), ukazatele ne/objavených secretov a kompletné odstránenie fog of war pri preskúmaní celej mapy - sú to malé quality of life vylepšenia, ktoré veľmi pomôžu a vďaka kúzelnej lopate ma bavilo vyňuchávať skryté poklady, ktoré by ste inak nenašli.

Čo sa týka hádaniek, povedal by som, že hra je férová – zopár obtiažnejších sa nájde, aj nejaké nudné – obrázky na posuvných kachličkách – tie neznášam, no nikdy nie sú neférové. gúglil som len posledné 2 secrety na poslednej mape, ktoré som nevedel nájsť Zvláštnosťou je taktiež použitie Einsteinovej hádanky pri varení odvarov – našťastie ju stačí vyriešiť raz a postava si recept zapamätá, takže ju nemusíte riešiť znovu. Avšak hra vtedy stráca tempo a vy sa musíte plne sústrediť na danú hádanku.

A po explorácií to druhé najčastejšie sú taktické boje – na rozdiel od Grimrocku sa neodohrávajú priamo v danom leveli, ale po narazení na protivníka sa spustí samostatná obrazovka, kde je nepriateľov väčšinou viac ako jeden a už sú takticky rozmiestnení do 3 vzdialeností.

Spočiatku toho hra človeku veľa odpustí, no s pribúdajúcimi levelmi prituhovalo a voliteľný boj s Bobom, ktorý má 10 000 HP(!) som dával na 6-krát a trvalo mi 3 hodiny, než som ho porazil – pôvodne som ho chcel dať sám, bez pomoci internetu, no po predposlednom raze, keď mal tak málo životov, že všetko viselo na rozhodnutí jedného úderu (buď on alebo ja), tak ho moja postava posledným úderom zabila a on jej kvôli kúzlu odrazil časť damagu naspäť, čo zabilo zasa ju – tak potom som sa rozhodol nejaké know how na Boba vyhľadať :)

Veľmi sa mi páčili maďarské verzie názvov, ktoré pre ľudí v zahraničí musia byť totálne jazykolamy –táltóš (obdoba šamanov, a ja som si celý čas myslel, že igricov, bardov), elektrogomba (doslova elektro-hríb – obdoba mykonidov z DnD!), Garabonciáš, etc...

Príbeh obsahuje klasický hrdinský oblúk a obdivujem, s akým umom dokázali pospájať navzájom nesúvisiace mýty a urobiť z nich koherentné univerzum.
Cez krásne kreslené animované predely sa príbeh pohýna dopredu a vzájomné doberanie postáv, ktoré postupne naberáte, je zábavné – najmä Jóska :)

Dabing postavám vdýchol život a mne sa páčil, aj keď je mu vytýkaná rôzna kvalita, s čím súhlasím – napr. pri dabovaní Sebastiana (Gandalf - lukostrelec) som mal pocit, že ho v priebehu hry dabujú tak dvaja - traja ľudia s kolísavou presvedčivosťou.

Predpokladám, že základný text si chalani zo Zen Studios písali sami, i keď si na scenár najali Chrisa Bakera – totiž napriek tomu, že písanie mal na starosti rodený hovoriaci, do textu sa im nejaké chyby dostali – hru som ukázal rodenému Američanovi, ktorý vyučuje angličtinu a počas hrania prológu postavy opravoval, ak povedali niečo syntakticky nesprávne :) , no pre mňa aj tieto nepresnosti dodávali postavám charakter.

Čo určite chválim je odladenosť, s akou bola vydaná release verzia: za celú dobu som s ňou nemal žiaden problém, vyjmä bugu v Medenom lese, kde postavy mali prapodivné 7-10 sekundové prestoje na konci svojich ťahov.

Operencia je kvalitný dungeon, ktorý harcovníkov neurazí a nováčikov neodradí.

Či už autori prídu s nejakou novou hrou z tohto univerza na konci si nechali otvorené dvierka pre pokračovanie, alebo niečím úplne novým, som na ich nasledujúce diela zvedavý.

Pro: Maďarské mýty a legendy, výborná odladenosť release verzie, QoL vylepšenia + unikátne mechaniky

Proti: Nie všetko drevené sa dalo rozbiť, výrazné spomalenie počas bojov v Copper Forrest (bug)

+23
  • PC 80
Ačkoliv jsem vždy byl fanda RPGček, tak jsem se nikdy neměl k vyzkoušení krokovacích dungeonů. Celý koncept mi vždy byl dost vzdálený, takže jsem rád, že po krátké ukázce na twitchi, mě neskutečně zaujala Operencia se svým vzezřením a humorem, který vás provází celou hrou. Už z podtitulu "Stolen sun - ukradené slunce" jsem si říkal, že to vlatně dává smysl. Ve světě Operencie někdo ukradl slunce, takže dává jedině smysl, že ho budete hledat někde v kobkách, když nevisí nahoře na obloze.

Operencia je kombinací skvěle napsaných postav, které mě zaujali hned na začátku. Průměrného soubojového systému, který sice po vás chce určitý smysl pro taktiku, ale jen hodně výjimečně se mi stalo, že bych některý souboj nedal napoprvé. A nakonec celkem tuctového příběhu, který mě nezaujal téměř vůbec, jelikož to celé působilo jako že polovina postav v příběhu není vlastně ničím motivovaná k tomu, aby tam vůbec byla. Něčím to celé pohromadě ale asi držet musí ...

Celkově mi Operencia přijde jako ideální vstup pro začátečníky v žánru, protože puzzly, který tento typ her provází, jsou sice poměrně jednoduché, ale rozhodně ne bez nápadu. Opravdu se mi ulevilo, že ve hře nejde o nějaký pixle hunting, kde musíte kurzorem mávat po každé zdi, jestli tam náhodou není nějaká ta cihla interaktivní. Za mě tedy určitě mohu doporučit a i když nevím jestli tuhle hru dám někdy podruhé, tak rozhodně budu dávat pozor, jestli nevyšlo nějaké to pokračování.

Pro: Zajímavé postavy, vizuál.

Proti: Horší vysvětlení některých herních mechanismů.

+22