Pokémon XD: Gale of Darkness volně navazuje na události hry Pokémon Colosseum. Opět vyšlo na konzoli Nintendo GameCube jako spin-off k hlavním hrám v sérii známých příšerek během třetí generace, a znovu přináší obsáhlé RPG dobrodružství v regionu Orre s možností arénových soubojů, tentokrát však s jinou postavou.
Příběh se odehrává pět let po událostech prvního dílu. Dříve poražená organizace Cipher povstává z mrtvých. Vytvořila mocného Shadow Pokémona Lugiu s kódovým označením XD001, o němž se traduje, že jej nelze žádným způsobem očistit. Lugia na moři zdvihne do vzduchu velkou nákladní loď S.S. Libra pro import zahraničních Pokémonů a odletí s ní neznámo kam. Mezitím se v místní věhlasné laboratoři chystá na cestu mladý trenér Michael s jeho Eevee. Od profesora Kranea, jenž pracuje na výrobě očišťovacího zařízení, dostane mechanický návlek na ruku, který má schopnost přeměnit pokébally na snag bally, čímž je možné v souboji s jinými trenéry odcizit jejich Shadow Pokémony. Profesor je však někým náhle unesen, a tak se Michael vydává po jeho stopách prozkoumávat region Orre a bojovat proti zločinné organizaci Cipher. Během cesty může odchytit a očistit až 83 Shadow Pokémonů.
Hráč ovládá postavu Michaela z horního pohledu ve 3D prostředí. Postupem v příběhu se odemykají různé známé i nové lokace a je třeba svést mnoho soubojů. Hra přináší i další obsah ve formě soubojových miniher a samozřejmě nechybí ani početné arénové souboje. Poprvé je možné v regionu Orre chytat divoké Pokémony za pomoci pokémoních laskomin, nicméně druhová variabilita těchto divokých Pokémonů je omezená.
Protože hra vyšla v době třetí generace, podporuje konektivitu a výměnu s těmito hrami na GBA: Ruby, Sapphire, Emerald, FireRed, LeafGreen. V Japonsku i ve světě vyšla v roce 2005 a za jejím vývojem stojí studio Genius Sonority.
Tainaru
Jak chudé by bylo mé retro hraní, kdyby nebylo XD: Gale of Darkness. Jakmile jsem dokončil první díl Colosseum, věděl jsem, že musím odehrát i tento ikonický sequel (na emulátoru), abych dokončil obě plnohodnotné pokémoní hry vydané na GameCube. A jelikož jsem zprvu neměl od hry příliš velká očekávání, musím říci, že mě přeci jen pozitivním způsobem potěšila (hm, lze potěšit i negativně?).
Po grafické stránce se nic moc nezměnilo. 3D styl je vlastně stále stejný, některé známé lokace jsou stejné, ale jiné jsou zcela nové. Hlavní postava je jiná, protože předchozí protagonista Wes s jeho kámoškou Rui zmizeli kdovíkam, možná odcestovali do jiného regionu. Máme tu začínajícího trenéra Michaela (lze jej přejmenovat) a zpočátku ho bude otravovat jeho malá sestra, ale velmi záhy se její přítomnosti zbaví. Typickým znakem pro všechny postavy jsou přehnaně vykulené oči a celá hra předvede hráčovi plejádu nejrůznějších groteskních, bizarních nebo komických postaviček, z nichž asi nejvíce vyčnívá rival Miror B s červenobílým afrem (viz. ve videích), pak asistent místního šíleného vynálezce, anebo možná rovnou sám záporák.
Pět let po porážce organizace Cipher, která vytvářela nelidským způsobem Shadow Pokémony, se tato kriminální buňka potajmu vrací zpět na scénu, aby všem zamíchala karty. A příchod ohlásí velkolepě přímo s legendárním Pokémonem. Neočistitelný Shadow Lugia unese celou transportní loď i s nákladem Pokémonů a někde s ní zmizí. Nějakou dobu na to v laboratoři, kde přebývá Michael s jeho sestrou a mamkou, dojde k únosu profesora Kranea, jenž právě vyvíjí očišťovací zařízení. Michael však od něj chvilku předtím dostal mechanický návlek na ruku, díky němuž v ruce mění obyčejné pokébally na snag bally a dokáže s nimi odchytit cizího Shadow Pokémona přímo v trenérském souboji, a tak se vydává pryč s cílem profesora najít. K ruce má zatím pouze vlastní Eevee, takže bude muset zapracovat na odchytu Shadow Pokémonů, a ty časem očistit (purifikovat). Stejně jako minule, i tady probíhají všechny souboje systémem double battles, tj. dva na dva.
První část hry není nijak extra zábavná, protože příběh se rozjíždí jen velmi zvolna, hráč se teprve musí se vším seznámit a tým se buduje vcelku pomalu, protože se zatím dají chytat pouze ne moc dobří Shadow Pokémoni a než dojde na možnost jejich očištění, tak to trvá a trvá. Každý takový Shadow pokeš má svůj stínový ukazatel, který je zpočátku plný, a ten pomalým tempem klesá, když je onen Pokémon v partě a Michael s ním běhá, nebo když je používán v boji. Také si hra dá na čas, než se hráč dostane k nějakému evolučnímu kameni pro Eevee. Jakmile jsem objevil water stone, nebylo co řešit.
Vaporeona jsem si nechal v partě jako hlavního tahouna až do konce hry. Jenom škoda, že ve hře nejsou žádná HMka, takže jsem ho nemohl naučit Surf. A protože je žádoucí chycené Shadow Pokémony stále očišťovat, tak druhé místo v partě jsem vždy nechal nějakému chycenému a pořád jsem je takto dokolečka měnil. V poslední třetině hry jejich stínový ukazatel ještě více zpomalí, ale zároveň se razantně zvýší výskyt Shadow Pokémonů na straně protivníka, takže do konce hry jsem jich stihl očistit sotva polovinu – tedy, ne že by to bylo opravdu potřeba, ale mířil jsem na to. Zpětně vzato by bylo jednodušší vybrat si v průběhu nějakého schopnějšího Pokémona a nechat ho nastálo v partě levelovat vedle Vaporeona. Ale s očišťováním je to trochu větší výzva a bavilo mě to tak více.
A cože je to ono očišťování? Shadow Pokémon je trošku silnější, ale má agresivnější náturu, někdy si sám ubližuje a jeho srdce je uměle „uzamčené,“ takže teprve postupným klesáním stínového ukazatele se zároveň posiluje jeho pouto s Michaelem, až nakonec dojde k „otevření“ srdce a Pokémona je možné očistit buď v laboratoři profesora Kranea (poněkud komplikované), anebo starým purifikačním rituálem u známého kamene ve stromové vesničce Agate. Teprve po dokončení tohoto procesu získá Pokémon najednou dosud nasbírané expy ze soubojů, své původní útoky a případně i nějaký ten level nebo rovnou evoluci. To je stejné jako v prvním díle.
Proběhávání těch samých míst mě zas tak moc nebavilo, ale na druhou stranu nemohu říct, že bych se v nich přehnaně dlouho zdržoval. Vlastně mě naopak hra stále hnala do dalších (a hlavně nových) míst, což narušovalo stereotyp. Snad jedinou výtku bych měl k těm základnám organizace Cipher. Během hry jsem se podíval asi do dvou-tří a pokaždé to byl intenzivní grindfest, protože každých pár kroků na mě vyskočil nějaký čičmunda a chtěl bojovat. Něco podobného jako základna rakeťáků v Gold, Silver a Crystal. Zejména finální lokace uvnitř sopky nad lávovým jezerem byla už chvílemi útrpná. Samozřejmě je to ještě o to těžší, když používají jednoho nebo dva Shadow Pokémony, protože je chcete chytit živé a nesmíte je hned oddělat, a to zase leckdy trvá, zatímco Pokémoni v první linii schytávají rány.
Ale jinak jsem se bavil, občas pořešil jednoduchou hádanku nebo vyslechl zajímavý rozhovor, či přečetl vtipné vzkazy (aneb senioři se učí psát e-maily, ale nejde jim to). Nebo jsem se zasmál při čtení deníkových zápisků malé sestry, které byly náhle narušeny psaním někoho jiného.
Čím mě hra ale dostala mimo hlavní příběh, jsou opravdu dobře promyšlené minihry. První z nich uvede do hry chytání divokých Pokémonů pomocí pamlsků. Na mapě se zpřístupní tři místa, hráč do nich vloží pamlsek a pak jde běhat jinam a čeká, až se ozve radar, že se někde u pamlsku objevil divoký Pokémon. Na každém z těch míst se může objevit jeden ze tří divokých Pokémonů (dohromady jde tedy chytit 9 různých), každý z nich má danou jistou procentuální šanci, takže někteří jsou vzácní. Ty vzácné lze dále vyměnit za jiné u postavičky jménem Duking. A kdo ví, možná se na místech vyskytne i nějaké překvapení.
Druhá minihra představuje několika úrovňové tahové Bingo s rozesetými kartičkami 4x4. Každá kartička představuje buď nějaký typový druh Pokémona, nebo bonus k počtu akcí, či masterball. Cílem je otočit všechny kartičky tak, aby mezitím nedošel počet akcí, protože otočení kartičky odečte jednu akci. Co přesně se skrývá pod každou kartičkou, je tajemství, nicméně typová pokémoní kartička rovnou spustí souboj s příslušným Pokémonem. Na začátku dostane hráč Pokémona s jedním útokem a dvěma body akce, a má u sebe místo v partě na dva další Pokémony, které chytí masterballem dle vlastního výběru po otočení některé z dalších kartiček. Každý chycený Pokémon disponuje opět dvěma tahy akcí a jedním útokem. Nakonec je možné získat ještě další masterball, a tím pádem i čtvrtého Pokémona do týmu. Pokud hráč hraje chytře, pak neprohraje jediný zápas a nakonec projde i s dostatkem počtu akcí (za každou splněnou kartičku i řadu hráč dostane jednu další akci). V emulátoru rozhodně výrazně napomáhá quick save/load.
A poslední minihra představuje bitevní simulátor s přednastavenými situacemi a různými podmínkami ke splnění, což jsou vlastně chytře nastavené hádanky. Například porazit během jediného tahu šest Shedinjů za pomoci dvou Pokémonů, nebo využít k porážce protivníka pouze defenzivní útoky nebo ability. Simulací je dohromady 50 a mohou se spustit z CD, které se v jednu chvíli začnou objevovat různě po světě Orre a hráč je tedy musí sesbírat (jiné odemknout). Některé ze simulací mi daly pořádně zabrat a dokonce jsem musel sáhnout i po návodu, protože mi nešlo do hlavy, jak daný souboj vyřešit. Opravdu se vyplatí dokonalá znalost útoků i abilit (řadu použitých útoků jednoduše hráč v normální hře hlavní série nikdy nepoužije). Opravdu velmi chytré, zábavné, něco nového jsem se přiučil. Za obě dvě minihry dostane hráč užitečné odměny a je možné u nich strávit hodiny ve futuristickém komplexu Realgam Tower. Všechny minihry se mi podařilo zkompletovat.
Postupem v příběhu se také odemykají různé arény. Obvykle je nutné se v nich několika soubojů zúčastnit, ale nejedná se o nic složitého. V post game se ovšem otevřou naveliko, a tak je klidně možné v nich trávit další desítky hodin, pokud hráč chce; třeba ve 100 úrovňové Mt. Battle, kde je odměnou startér druhé generace. Mně se ale do toho nechtělo, stačil mi základní příběh, pochytání všech 84 Shadow Pokémonů a dohrání všech miniher, to celé asi za 35 hodin.
Pochopitelně, že nejvíc jsem se těšil na Shadow Lugiu, ale to je jen třešnička na dortu. Skvělé jsou i cca poslední tři souboje před finále, a zejména ten poslední je hezky promyšlený (šest silných Shadow Pokémonů). Při vzpomínce na něj musím uznale pokývat hlavou.
Během hraní prvního dílu jsem narazil na technický problém se ztrátou in-game savu, který nastane v případě používání quick save/load v emulátoru Dolphinu. Druhý díl má bohužel stejný problém, a je to vinou protipirátské ochrany hry, která se snaží zamezit hackování pokešů (někdo nechtěl, aby si je hráči pak mohli přenést do hlavních her série).
Nicméně již se mi podařilo zjistit jednoduchý fix: v úvodním okně Dolphinu nahrajte položku hry do adresářového menu (obvykle dvojklikem a následným výběrem hry na disku). Poté na ni pravým tlačítkem klikněte a vyberte možnost Properties, potom záložku Patches a zaškrtněte políčko Allow Memory Card saving with savestates. Pakliže máte již hru v pokročilém stavu, uložte pozici in-game (případně započněte novou hru s novou pozicí a hned poté nahrajte quick load svoji pozici), což by mělo problém vyřešit. Ale určitě je lepší to celé provést ještě před spuštěním nové hry.
Hra mě tedy na mnoha místech bavila, zdála se mi plynulejší než jednička, a dokonce jsem byl zaujat poslechem hravé hudby. Michael se mezi lokacemi na mapě pohybuje na svém skůtříku - pak ještě na cool hover skůtříku.
V pozdějších fázích hry se i sem tam někde vyskytla větší výzva v soubojích, kdy bylo nutné udržet vlastního Pokémona naživu, a zároveň se opakovaně pokoušet o odchyt z týmu protivníka. Bavil mě rovněž souboj s legendárním ptačím Shadow triem. Závěrečný úkol s navracením hlasů Pokémonům všude po Orre byl poněkud otravný. A ty zástupy trenérů Cipheru bych rozhodně proškrtal. Jinak celkem sranda postavy a cením i občasný humor a nápadité situace, a dost se mi líbí post-apo region Orre s kontrastem rezavých rozpadajících se městeček a futuristických staveb. Určitě bych byl pro nějaký chytrý remake. Z pokémoních retro her dle mého názoru XD: Gale of Darkness určitě vyčnívá a zcela chápu jeho kultovní status mezi fanoušky. Myslím, že GameCube zažilo odchod Pokémonů se ctí.
---
Zajímavosti a detailní historii o vydání prvních Pokémonů najdete v mém komentáři k Pokémon Green.
Po grafické stránce se nic moc nezměnilo. 3D styl je vlastně stále stejný, některé známé lokace jsou stejné, ale jiné jsou zcela nové. Hlavní postava je jiná, protože předchozí protagonista Wes s jeho kámoškou Rui zmizeli kdovíkam, možná odcestovali do jiného regionu. Máme tu začínajícího trenéra Michaela (lze jej přejmenovat) a zpočátku ho bude otravovat jeho malá sestra, ale velmi záhy se její přítomnosti zbaví. Typickým znakem pro všechny postavy jsou přehnaně vykulené oči a celá hra předvede hráčovi plejádu nejrůznějších groteskních, bizarních nebo komických postaviček, z nichž asi nejvíce vyčnívá rival Miror B s červenobílým afrem (viz. ve videích), pak asistent místního šíleného vynálezce, anebo možná rovnou sám záporák.
Pět let po porážce organizace Cipher, která vytvářela nelidským způsobem Shadow Pokémony, se tato kriminální buňka potajmu vrací zpět na scénu, aby všem zamíchala karty. A příchod ohlásí velkolepě přímo s legendárním Pokémonem. Neočistitelný Shadow Lugia unese celou transportní loď i s nákladem Pokémonů a někde s ní zmizí. Nějakou dobu na to v laboratoři, kde přebývá Michael s jeho sestrou a mamkou, dojde k únosu profesora Kranea, jenž právě vyvíjí očišťovací zařízení. Michael však od něj chvilku předtím dostal mechanický návlek na ruku, díky němuž v ruce mění obyčejné pokébally na snag bally a dokáže s nimi odchytit cizího Shadow Pokémona přímo v trenérském souboji, a tak se vydává pryč s cílem profesora najít. K ruce má zatím pouze vlastní Eevee, takže bude muset zapracovat na odchytu Shadow Pokémonů, a ty časem očistit (purifikovat). Stejně jako minule, i tady probíhají všechny souboje systémem double battles, tj. dva na dva.
První část hry není nijak extra zábavná, protože příběh se rozjíždí jen velmi zvolna, hráč se teprve musí se vším seznámit a tým se buduje vcelku pomalu, protože se zatím dají chytat pouze ne moc dobří Shadow Pokémoni a než dojde na možnost jejich očištění, tak to trvá a trvá. Každý takový Shadow pokeš má svůj stínový ukazatel, který je zpočátku plný, a ten pomalým tempem klesá, když je onen Pokémon v partě a Michael s ním běhá, nebo když je používán v boji. Také si hra dá na čas, než se hráč dostane k nějakému evolučnímu kameni pro Eevee. Jakmile jsem objevil water stone, nebylo co řešit.
Vaporeona jsem si nechal v partě jako hlavního tahouna až do konce hry. Jenom škoda, že ve hře nejsou žádná HMka, takže jsem ho nemohl naučit Surf. A protože je žádoucí chycené Shadow Pokémony stále očišťovat, tak druhé místo v partě jsem vždy nechal nějakému chycenému a pořád jsem je takto dokolečka měnil. V poslední třetině hry jejich stínový ukazatel ještě více zpomalí, ale zároveň se razantně zvýší výskyt Shadow Pokémonů na straně protivníka, takže do konce hry jsem jich stihl očistit sotva polovinu – tedy, ne že by to bylo opravdu potřeba, ale mířil jsem na to. Zpětně vzato by bylo jednodušší vybrat si v průběhu nějakého schopnějšího Pokémona a nechat ho nastálo v partě levelovat vedle Vaporeona. Ale s očišťováním je to trochu větší výzva a bavilo mě to tak více.
A cože je to ono očišťování? Shadow Pokémon je trošku silnější, ale má agresivnější náturu, někdy si sám ubližuje a jeho srdce je uměle „uzamčené,“ takže teprve postupným klesáním stínového ukazatele se zároveň posiluje jeho pouto s Michaelem, až nakonec dojde k „otevření“ srdce a Pokémona je možné očistit buď v laboratoři profesora Kranea (poněkud komplikované), anebo starým purifikačním rituálem u známého kamene ve stromové vesničce Agate. Teprve po dokončení tohoto procesu získá Pokémon najednou dosud nasbírané expy ze soubojů, své původní útoky a případně i nějaký ten level nebo rovnou evoluci. To je stejné jako v prvním díle.
Proběhávání těch samých míst mě zas tak moc nebavilo, ale na druhou stranu nemohu říct, že bych se v nich přehnaně dlouho zdržoval. Vlastně mě naopak hra stále hnala do dalších (a hlavně nových) míst, což narušovalo stereotyp. Snad jedinou výtku bych měl k těm základnám organizace Cipher. Během hry jsem se podíval asi do dvou-tří a pokaždé to byl intenzivní grindfest, protože každých pár kroků na mě vyskočil nějaký čičmunda a chtěl bojovat. Něco podobného jako základna rakeťáků v Gold, Silver a Crystal. Zejména finální lokace uvnitř sopky nad lávovým jezerem byla už chvílemi útrpná. Samozřejmě je to ještě o to těžší, když používají jednoho nebo dva Shadow Pokémony, protože je chcete chytit živé a nesmíte je hned oddělat, a to zase leckdy trvá, zatímco Pokémoni v první linii schytávají rány.
Ale jinak jsem se bavil, občas pořešil jednoduchou hádanku nebo vyslechl zajímavý rozhovor, či přečetl vtipné vzkazy (aneb senioři se učí psát e-maily, ale nejde jim to). Nebo jsem se zasmál při čtení deníkových zápisků malé sestry, které byly náhle narušeny psaním někoho jiného.
Čím mě hra ale dostala mimo hlavní příběh, jsou opravdu dobře promyšlené minihry. První z nich uvede do hry chytání divokých Pokémonů pomocí pamlsků. Na mapě se zpřístupní tři místa, hráč do nich vloží pamlsek a pak jde běhat jinam a čeká, až se ozve radar, že se někde u pamlsku objevil divoký Pokémon. Na každém z těch míst se může objevit jeden ze tří divokých Pokémonů (dohromady jde tedy chytit 9 různých), každý z nich má danou jistou procentuální šanci, takže někteří jsou vzácní. Ty vzácné lze dále vyměnit za jiné u postavičky jménem Duking. A kdo ví, možná se na místech vyskytne i nějaké překvapení.
Druhá minihra představuje několika úrovňové tahové Bingo s rozesetými kartičkami 4x4. Každá kartička představuje buď nějaký typový druh Pokémona, nebo bonus k počtu akcí, či masterball. Cílem je otočit všechny kartičky tak, aby mezitím nedošel počet akcí, protože otočení kartičky odečte jednu akci. Co přesně se skrývá pod každou kartičkou, je tajemství, nicméně typová pokémoní kartička rovnou spustí souboj s příslušným Pokémonem. Na začátku dostane hráč Pokémona s jedním útokem a dvěma body akce, a má u sebe místo v partě na dva další Pokémony, které chytí masterballem dle vlastního výběru po otočení některé z dalších kartiček. Každý chycený Pokémon disponuje opět dvěma tahy akcí a jedním útokem. Nakonec je možné získat ještě další masterball, a tím pádem i čtvrtého Pokémona do týmu. Pokud hráč hraje chytře, pak neprohraje jediný zápas a nakonec projde i s dostatkem počtu akcí (za každou splněnou kartičku i řadu hráč dostane jednu další akci). V emulátoru rozhodně výrazně napomáhá quick save/load.
A poslední minihra představuje bitevní simulátor s přednastavenými situacemi a různými podmínkami ke splnění, což jsou vlastně chytře nastavené hádanky. Například porazit během jediného tahu šest Shedinjů za pomoci dvou Pokémonů, nebo využít k porážce protivníka pouze defenzivní útoky nebo ability. Simulací je dohromady 50 a mohou se spustit z CD, které se v jednu chvíli začnou objevovat různě po světě Orre a hráč je tedy musí sesbírat (jiné odemknout). Některé ze simulací mi daly pořádně zabrat a dokonce jsem musel sáhnout i po návodu, protože mi nešlo do hlavy, jak daný souboj vyřešit. Opravdu se vyplatí dokonalá znalost útoků i abilit (řadu použitých útoků jednoduše hráč v normální hře hlavní série nikdy nepoužije). Opravdu velmi chytré, zábavné, něco nového jsem se přiučil. Za obě dvě minihry dostane hráč užitečné odměny a je možné u nich strávit hodiny ve futuristickém komplexu Realgam Tower. Všechny minihry se mi podařilo zkompletovat.
Postupem v příběhu se také odemykají různé arény. Obvykle je nutné se v nich několika soubojů zúčastnit, ale nejedná se o nic složitého. V post game se ovšem otevřou naveliko, a tak je klidně možné v nich trávit další desítky hodin, pokud hráč chce; třeba ve 100 úrovňové Mt. Battle, kde je odměnou startér druhé generace. Mně se ale do toho nechtělo, stačil mi základní příběh, pochytání všech 84 Shadow Pokémonů a dohrání všech miniher, to celé asi za 35 hodin.
Pochopitelně, že nejvíc jsem se těšil na Shadow Lugiu, ale to je jen třešnička na dortu. Skvělé jsou i cca poslední tři souboje před finále, a zejména ten poslední je hezky promyšlený (šest silných Shadow Pokémonů). Při vzpomínce na něj musím uznale pokývat hlavou.
Během hraní prvního dílu jsem narazil na technický problém se ztrátou in-game savu, který nastane v případě používání quick save/load v emulátoru Dolphinu. Druhý díl má bohužel stejný problém, a je to vinou protipirátské ochrany hry, která se snaží zamezit hackování pokešů (někdo nechtěl, aby si je hráči pak mohli přenést do hlavních her série).
Nicméně již se mi podařilo zjistit jednoduchý fix: v úvodním okně Dolphinu nahrajte položku hry do adresářového menu (obvykle dvojklikem a následným výběrem hry na disku). Poté na ni pravým tlačítkem klikněte a vyberte možnost Properties, potom záložku Patches a zaškrtněte políčko Allow Memory Card saving with savestates. Pakliže máte již hru v pokročilém stavu, uložte pozici in-game (případně započněte novou hru s novou pozicí a hned poté nahrajte quick load svoji pozici), což by mělo problém vyřešit. Ale určitě je lepší to celé provést ještě před spuštěním nové hry.
Hra mě tedy na mnoha místech bavila, zdála se mi plynulejší než jednička, a dokonce jsem byl zaujat poslechem hravé hudby. Michael se mezi lokacemi na mapě pohybuje na svém skůtříku - pak ještě na cool hover skůtříku.
V pozdějších fázích hry se i sem tam někde vyskytla větší výzva v soubojích, kdy bylo nutné udržet vlastního Pokémona naživu, a zároveň se opakovaně pokoušet o odchyt z týmu protivníka. Bavil mě rovněž souboj s legendárním ptačím Shadow triem. Závěrečný úkol s navracením hlasů Pokémonům všude po Orre byl poněkud otravný. A ty zástupy trenérů Cipheru bych rozhodně proškrtal. Jinak celkem sranda postavy a cením i občasný humor a nápadité situace, a dost se mi líbí post-apo region Orre s kontrastem rezavých rozpadajících se městeček a futuristických staveb. Určitě bych byl pro nějaký chytrý remake. Z pokémoních retro her dle mého názoru XD: Gale of Darkness určitě vyčnívá a zcela chápu jeho kultovní status mezi fanoušky. Myslím, že GameCube zažilo odchod Pokémonů se ctí.
---
Zajímavosti a detailní historii o vydání prvních Pokémonů najdete v mém komentáři k Pokémon Green.
Pro: Double Battles; post-apo; krok jiným směrem; mechanika krádeže a očišťování působí originálně; minihry
Proti: Občas repetitivní; pomalý rozjezd; vyšší kadence trenérů Cipher