AylluPouze podotknutí: Původně jsem hru hrála na ps2. Skvělá, zábavná, s dobrou hratelností. Na ps3 jsem si chtěla zavzpomínat a pořídila jsem si tedy digitálně distribuovanou verzi pro tuhle platformu. Ani nemůžu popsat zklamání nad zjištěním, že Princ skáče v nějakém osovém posunutí, takhže veškeré aktobatické kousky se stanou noční můrou. Bohužel stejně hra reagovala i na zásahy nepřátel, kdy máte dojem, že stojíte v uctivé vzdálenosti, leč radius protivníkova meče není stejného názoru a bez milosti vás sejme. ŠKODA!!
Komentáře
Han22Třetí a poslední díl série je jejím vrcholem. Bez debat. Tvůrci vzali to nejlepší z předchozích dílů - nádhernou grafiku z jedničky a kupředu jdoucí hratelnost z jedničky, rozvinuli perfektní příběh z dvojky a přidali spoustu novinek. Ale samozřejmě je budete proklínat a opět kvůli něčemu jinému než v předchozích dílech.
Začněmě příběhem, který navazuje na tajný konec z dvojky. Odstavec obsahuje SPOILERY, bez kterých to ale opravdu nejde. Princ se vrací s Kaileenou domů do Babylonu a doufá, že najde klid. Marně. Babylon je v troskách a obležený armádou zákeřného vezíra z prvního dílu, který díky změně času je stále naživu. Než se princ vzpamatuje, Kaileena je unesena a zabita a písky času změní vezíra a pár věrných v neporazitelná monstra. A ani princ nevyvázne bez šrámů - do rukou se mu zaryje řetěz a v jeho nitru získává navrch jeho temné já, nejprve formou cynických proslovů a rad, později i fyzickou proměnou. V této formě získáváte všemocný řetěz, kterým se můžete přehupovat přes propasti, nebo dělat z nepřátel fašírku, ale musíte sbírat písek, jinak je brzy po Vás. Naštěstí se vrací i nečekaný spojenec - stará známá Farah.
Celý příběh se nese v duchu boje o vlastní duši, zodpovědnosti a schopnosti nést důsledky vlastní činů a je ze všech dílů nejdospěleší s perfektním dialogy, zvraty až k logickému vyústění.
Grafika je skvostná. Jste v Babylonu, takže uvidíte nádherné uličky, paláce, různé zahrady, koňské závody, arény a pochopitelně finálních pár levelů se odehrává na monumentální Babylonské věži. A ač většinou nezmiňuji videosekvence, tady se opravdu povedly. V okamžiku kdy uvidíte, jak se v monumentální scéně postaví proti cizí armádě všechno obyvatelstvo a nastave bitva jak z historického velkofilmu, spadne Vám čelist
A hratelnost je také jiná. Ač se to zdá neuvěřitelné, princ se zase naučil nové pohyby, takže budete nově zabodávat dýku do připravených míst na zdech, při běhání po zdech se odrážet od plošinek, balancovat na zasouvajících se plošinách a šplhat či sjíždět úzké komíny. Naštěstí ubylo pastí, ale i tak jsou kombinace pohybů nutných k dostání se z bodu A do bodu B neskutečné.
Největší frustrací jsou však překvapivě boje. V ulicích Babylonu se pohybují brutálně nabušení hrdlořezové, kteří Vás rozsekají na kaši během pár sekund a například souboje s cca deseti soupeři u písečných portálů prostě nedáte. Novinkou jsou i bossové, kteří Vám dají zabrat a třeba dvojici obrů z arény jsem na prvních pár pokusů neubral ani kapku energie. Finální souboj na čtyři etapy mě zabral cca hodinu :)
Poslední novinkou je speed kill neboli nenáviděné QTE. Některé nepřátele můžete potichu zabít při rychlém namačkání tlačítek, což se hodí například u již zmíněných písečných portálů a je to nutností při bossfightech, nicméně trefit se do stisknutí tlačítka je otázkou zlomku vteřiny a opět je to zdroj nekonečných restartů a replayů.
Přes všechnu frustraci a téměř šílenství z některých pasáží je třetí díl dokonalý. Nabízí nejhezčí grafiku, skvělé završení příběhu, vypilovanou hratelnost a pocity euforie, když se dostanete přes zákysovou pasáž.
Začněmě příběhem, který navazuje na tajný konec z dvojky. Odstavec obsahuje SPOILERY, bez kterých to ale opravdu nejde. Princ se vrací s Kaileenou domů do Babylonu a doufá, že najde klid. Marně. Babylon je v troskách a obležený armádou zákeřného vezíra z prvního dílu, který díky změně času je stále naživu. Než se princ vzpamatuje, Kaileena je unesena a zabita a písky času změní vezíra a pár věrných v neporazitelná monstra. A ani princ nevyvázne bez šrámů - do rukou se mu zaryje řetěz a v jeho nitru získává navrch jeho temné já, nejprve formou cynických proslovů a rad, později i fyzickou proměnou. V této formě získáváte všemocný řetěz, kterým se můžete přehupovat přes propasti, nebo dělat z nepřátel fašírku, ale musíte sbírat písek, jinak je brzy po Vás. Naštěstí se vrací i nečekaný spojenec - stará známá Farah.
Celý příběh se nese v duchu boje o vlastní duši, zodpovědnosti a schopnosti nést důsledky vlastní činů a je ze všech dílů nejdospěleší s perfektním dialogy, zvraty až k logickému vyústění.
Grafika je skvostná. Jste v Babylonu, takže uvidíte nádherné uličky, paláce, různé zahrady, koňské závody, arény a pochopitelně finálních pár levelů se odehrává na monumentální Babylonské věži. A ač většinou nezmiňuji videosekvence, tady se opravdu povedly. V okamžiku kdy uvidíte, jak se v monumentální scéně postaví proti cizí armádě všechno obyvatelstvo a nastave bitva jak z historického velkofilmu, spadne Vám čelist
A hratelnost je také jiná. Ač se to zdá neuvěřitelné, princ se zase naučil nové pohyby, takže budete nově zabodávat dýku do připravených míst na zdech, při běhání po zdech se odrážet od plošinek, balancovat na zasouvajících se plošinách a šplhat či sjíždět úzké komíny. Naštěstí ubylo pastí, ale i tak jsou kombinace pohybů nutných k dostání se z bodu A do bodu B neskutečné.
Největší frustrací jsou však překvapivě boje. V ulicích Babylonu se pohybují brutálně nabušení hrdlořezové, kteří Vás rozsekají na kaši během pár sekund a například souboje s cca deseti soupeři u písečných portálů prostě nedáte. Novinkou jsou i bossové, kteří Vám dají zabrat a třeba dvojici obrů z arény jsem na prvních pár pokusů neubral ani kapku energie. Finální souboj na čtyři etapy mě zabral cca hodinu :)
Poslední novinkou je speed kill neboli nenáviděné QTE. Některé nepřátele můžete potichu zabít při rychlém namačkání tlačítek, což se hodí například u již zmíněných písečných portálů a je to nutností při bossfightech, nicméně trefit se do stisknutí tlačítka je otázkou zlomku vteřiny a opět je to zdroj nekonečných restartů a replayů.
Přes všechnu frustraci a téměř šílenství z některých pasáží je třetí díl dokonalý. Nabízí nejhezčí grafiku, skvělé završení příběhu, vypilovanou hratelnost a pocity euforie, když se dostanete přes zákysovou pasáž.
Pro: Nádherná grafika, perfektní příběh, spoustou novinek vypilovaná hratelnost.
Proti: Frustrace z některých ultratuhých pasáží.
BINGMANViděli jste v minulých dílech...
Trojka... trojka má v mém srdci velmi zvláštní místo. Vlastně jen díky ní jsem se tehdá v roce 2006 odhodlal zkusit nainstalovat dvojku. V mém vlastnictví totiž bylo číslo dnes již zaniklého časopisu GameStar, kde byla recenze právě Dvou Trůnu. Bože, jak já ty obrázky hltal... jak já si to chtěl zahrát... Ale protože jsem měl stále na jazyku pachuť mého potupného neúspěchu s Písky Času, vizte zde, prošel jsem si pečlivě všemi 5 fázemi smutku a šel v životě dál. Alespoň jsem si to myslel. Furt dokola jsem se totiž na ty obrázky díval, furt jsem o té sérii snil... Já prostě chci hrát Prince! A tak jsem si jednoho dne tak trošku nelegálně stáhl druhý díl, protože jestli půjde ten, tak na tuty bude fakčit i tento, a když fungovat nebude, co můžu ztratit... no, a zbytek je historie. Dvojka fungovala a já mám co vyprávět u táboráku.
A teď k samotné hře. Co se změnilo? V hratelnosti prakticky nic. Stejná akrobacie, stejný soubojový systém. Proč ale měnit něco (podle mě) dokonalého? Přibyly QTE v podobě stealth killů, které hru příjemně osvěžují, a QTE v boss-fightech, kde mi přišly zbytečné a při bitce s dvojčaty i frustrující. Největší novinka a tahák tohoto dílu je ale samosebou Temný Princ, za nějž je radost krájet řetězem nepřátele a který toho našeho Prince pořádně rozpovídá. Jo, Temný Princ byl fakt trefa do černého. Proto je trochu škoda, že mu ve hře není věnováno více prostoru.
Jinak je to ale dvojka 1:1, což hned nemusí být špatně, protože dvojka pro mě byla ultimátním herním nářezem. Mohly jím být i Dva Trůny, ale tam mi vadily tři věci. První dvě jsou minoritní:
1. Bugy, které znepříjemňují a někdy i téměř znemožňují plynulé hraní.
2. Prince zase dabuje Yuri Lowenthal, který sice je ok, ale nesahá Robinu Atkin Downesovi z 2. dílu ani po kotníky.
A pak můj asi největší problém.
3. Naprosto odfláklá poslední část hry. Nic moc nevyzrazuju, ale i tak raději házím do spoilerů. Jde mi asi o poslední hodinu, kde najdete otcův meč a zbavíte se svépomocí svého alter-ega. Nejenže meč vše instakilluje, takže souboje jsou najednou o ničem, ale hra v podstatě ztichne. Princ zase mlčí, což je po častých slovních výměnách nuda. Nemluvě o prostředí rozestavěné Babylónské věže, kde jsou všude holé zdí a prázdné interiéry. Boží. To vše zakončuje debilní boss-fight a docela trapná konfrontace s vašim temným já... čekal jsem mnohem víc.
Co se příběhu týče, ten byl za mě slušný. Taková realističtější pohádka. Je vlastně docela vtipné, jak jde série Písků času a její příběh přirovnat k fázím dospívání. Písky Času byly typicky barevnou dětskou pohádkou. Vnitřní Válečník si prošel pubertální emo fází plné černé barvy, krve a tvrdé muziky. Dva Trůny pak dospěly a nabízí to nejlepší z obou světů. No a Zapomenuté písky se pak zmítají ve stařecké senilitě. O tom ale zase příště :)
Komenty k ostatním dílům:
Prince of Persia: The Sands of Time
Prince of Persia: Warrior Within
Prince of Persia: The Forgotten Sands
Trojka... trojka má v mém srdci velmi zvláštní místo. Vlastně jen díky ní jsem se tehdá v roce 2006 odhodlal zkusit nainstalovat dvojku. V mém vlastnictví totiž bylo číslo dnes již zaniklého časopisu GameStar, kde byla recenze právě Dvou Trůnu. Bože, jak já ty obrázky hltal... jak já si to chtěl zahrát... Ale protože jsem měl stále na jazyku pachuť mého potupného neúspěchu s Písky Času, vizte zde, prošel jsem si pečlivě všemi 5 fázemi smutku a šel v životě dál. Alespoň jsem si to myslel. Furt dokola jsem se totiž na ty obrázky díval, furt jsem o té sérii snil... Já prostě chci hrát Prince! A tak jsem si jednoho dne tak trošku nelegálně stáhl druhý díl, protože jestli půjde ten, tak na tuty bude fakčit i tento, a když fungovat nebude, co můžu ztratit... no, a zbytek je historie. Dvojka fungovala a já mám co vyprávět u táboráku.
A teď k samotné hře. Co se změnilo? V hratelnosti prakticky nic. Stejná akrobacie, stejný soubojový systém. Proč ale měnit něco (podle mě) dokonalého? Přibyly QTE v podobě stealth killů, které hru příjemně osvěžují, a QTE v boss-fightech, kde mi přišly zbytečné a při bitce s dvojčaty i frustrující. Největší novinka a tahák tohoto dílu je ale samosebou Temný Princ, za nějž je radost krájet řetězem nepřátele a který toho našeho Prince pořádně rozpovídá. Jo, Temný Princ byl fakt trefa do černého. Proto je trochu škoda, že mu ve hře není věnováno více prostoru.
Jinak je to ale dvojka 1:1, což hned nemusí být špatně, protože dvojka pro mě byla ultimátním herním nářezem. Mohly jím být i Dva Trůny, ale tam mi vadily tři věci. První dvě jsou minoritní:
1. Bugy, které znepříjemňují a někdy i téměř znemožňují plynulé hraní.
2. Prince zase dabuje Yuri Lowenthal, který sice je ok, ale nesahá Robinu Atkin Downesovi z 2. dílu ani po kotníky.
A pak můj asi největší problém.
3. Naprosto odfláklá poslední část hry. Nic moc nevyzrazuju, ale i tak raději házím do spoilerů. Jde mi asi o poslední hodinu, kde najdete otcův meč a zbavíte se svépomocí svého alter-ega. Nejenže meč vše instakilluje, takže souboje jsou najednou o ničem, ale hra v podstatě ztichne. Princ zase mlčí, což je po častých slovních výměnách nuda. Nemluvě o prostředí rozestavěné Babylónské věže, kde jsou všude holé zdí a prázdné interiéry. Boží. To vše zakončuje debilní boss-fight a docela trapná konfrontace s vašim temným já... čekal jsem mnohem víc.
Co se příběhu týče, ten byl za mě slušný. Taková realističtější pohádka. Je vlastně docela vtipné, jak jde série Písků času a její příběh přirovnat k fázím dospívání. Písky Času byly typicky barevnou dětskou pohádkou. Vnitřní Válečník si prošel pubertální emo fází plné černé barvy, krve a tvrdé muziky. Dva Trůny pak dospěly a nabízí to nejlepší z obou světů. No a Zapomenuté písky se pak zmítají ve stařecké senilitě. O tom ale zase příště :)
Komenty k ostatním dílům:
Prince of Persia: The Sands of Time
Prince of Persia: Warrior Within
Prince of Persia: The Forgotten Sands
VurhorPři úvodní ukázce jsem nadzvedl pravé obočí, zformoval ústa do óčka a vydal zvuk jako: ,,Heh??". Jelikož trojka navazuje na skrytý "pravý" konec Warrior Within, který jsem samozřejmě během prvního rozehrání neobjevil, byl jsem opravdu na výsost zmatený. Kaileena naživu? Na mé lodi? Ještě k tomu tak o 19x míň hot? A ještě k tomu ve formě vypravěčky? Whaaa...? Ostatně jakmile jsem se dostal do samotné hry, veškerý můj údiv byl vystřídán uspokojením z opět parádní hratelnosti, která se od předešlého dílu nijak výrazně nezměnila, ale i tak to byla parádní jízda.
Hra ovšem už opouští onen temný a drsný nádech, který oplýval díl předešlý, a vrací se více do ducha "Sands of time" Což mě poněkud mrzelo. Žádná elektrická kytara během urputných soubojů, ani princovo drsňácký hlášky... vše to zas poněkud zpohádkovělo. I samotný princ v cutscénách vypadá hůř. To strniště z Warrior Within mu teda fakt seklo víc :/ Ovšem, byť se badass kytarové momenty ve hře již nevyskytují, přesto dokázal Inon Zur odvést vynikající práci, tudíž i tak o soundtracku musím říct, že je skvělý. To samé platí i o soubojích a skákačkách, které se více méně od předešlého dílu nezměnily, pokud stále máte v malíčku nějaká ty comba z WW, budete v pohodě. Tady se navíc naučíte ještě pár nových, jejichž použití vám přinese nejen uspokojení a pýchu z vašich šikovných prstíků, ale také pěknou podívanou. A byť se pro někoho může zdát "quick time event" jako vochcání nějakého toho skutečného boje, vcelku se mi to líbilo, byla to aspoň lahoda pro oko.
Hra má ovšem dost frustrující části, při kterých začne člověku tuhnout krev v žilách a pumpovat srdce jak o závod. Ve WW to byly honičky s Dahakou, zde je to hraní za Temného prince. Ten fakt, že během hraní za něho vám rapidně ubývá zdraví, dokáže být dost stresující, ještě když vás s tím potom teasuje, je to téměř úmorný. Ale právě temný princ je asi tou nejzajímavější částí příběhu, který je jinak dost přímočarý. (Jenom prosím, nehrajte to s českým dabingem. Obecně ve hrách proti němu nic nemám, ale tady se to fakt nepovedlo.
Nejtěžší fight: Ti dva generálové po jízdě na vozech. Duch rage quitu byl onen den vskutku silný...
Ze záporů klasicky camera. Jep, opět zlobí. Dále je trochu škoda toho celkového příběhu, který (až na to temné princátko) není fakt nic extra - nic moc odvyprávěný se slabým hl. záporákem. Možná na tom má vliv i ne moc velká rozmanitost lokací.
Celkově vzato jsou však Two Thrones pěkným zakončením trilogie. Princ stále šikovně skáče, skvěle se ohání jakoukoliv zbraní, kterou zrovna má v ruce, plus byť už nevypadá tak dobře, stále je to sympaťák. Mým favoritem ale však pořád bude Warrior Within.
Hra ovšem už opouští onen temný a drsný nádech, který oplýval díl předešlý, a vrací se více do ducha "Sands of time" Což mě poněkud mrzelo. Žádná elektrická kytara během urputných soubojů, ani princovo drsňácký hlášky... vše to zas poněkud zpohádkovělo. I samotný princ v cutscénách vypadá hůř. To strniště z Warrior Within mu teda fakt seklo víc :/ Ovšem, byť se badass kytarové momenty ve hře již nevyskytují, přesto dokázal Inon Zur odvést vynikající práci, tudíž i tak o soundtracku musím říct, že je skvělý. To samé platí i o soubojích a skákačkách, které se více méně od předešlého dílu nezměnily, pokud stále máte v malíčku nějaká ty comba z WW, budete v pohodě. Tady se navíc naučíte ještě pár nových, jejichž použití vám přinese nejen uspokojení a pýchu z vašich šikovných prstíků, ale také pěknou podívanou. A byť se pro někoho může zdát "quick time event" jako vochcání nějakého toho skutečného boje, vcelku se mi to líbilo, byla to aspoň lahoda pro oko.
Hra má ovšem dost frustrující části, při kterých začne člověku tuhnout krev v žilách a pumpovat srdce jak o závod. Ve WW to byly honičky s Dahakou, zde je to hraní za Temného prince. Ten fakt, že během hraní za něho vám rapidně ubývá zdraví, dokáže být dost stresující, ještě když vás s tím potom teasuje, je to téměř úmorný. Ale právě temný princ je asi tou nejzajímavější částí příběhu, který je jinak dost přímočarý. (Jenom prosím, nehrajte to s českým dabingem. Obecně ve hrách proti němu nic nemám, ale tady se to fakt nepovedlo.
Nejtěžší fight: Ti dva generálové po jízdě na vozech. Duch rage quitu byl onen den vskutku silný...
Ze záporů klasicky camera. Jep, opět zlobí. Dále je trochu škoda toho celkového příběhu, který (až na to temné princátko) není fakt nic extra - nic moc odvyprávěný se slabým hl. záporákem. Možná na tom má vliv i ne moc velká rozmanitost lokací.
Celkově vzato jsou však Two Thrones pěkným zakončením trilogie. Princ stále šikovně skáče, skvěle se ohání jakoukoliv zbraní, kterou zrovna má v ruce, plus byť už nevypadá tak dobře, stále je to sympaťák. Mým favoritem ale však pořád bude Warrior Within.
Pro: Zábavné fighty a skákačky, Zurova hudba, z příběhového hlediska Temný princ
Proti: Kamera zlobí, příběh není nejlepší, malá rozmanitost lokací
miCHALupkaHerní výzva 9
Jubilejně první komentář na DH (i v životě)
Tento díl Prince se mi nějakou dobu vyhýbal a vždy mě lákal. Nakonec se mi to podařilo a zahrál jsem si ho. Nejdříve, když jsem začal hrát jsem si říkal, kde jsou souboje z Warrior Within, kde protivníka rozseknete na dvě půlky, useknete mu hlavu. Tyto komba nezmizely, ale byly umírněny, aby nevypadaly tak drsně. Novinkou byla stealth akce, která mě ze začátku příliš neoslovila, ale postupem hry jsem si na ni navykl a častokrát mi pomohla. Přišlo mi, že oproti Warrior Within zde přibylo nepřátel při souboji.
Zajímavou alternativou se stala hra za temného prince, který byl již ve druhém díle, ale zde už měl vlastní zbraň a schopnosti. Jeho zbraní byl řetěz, díky kterému mohl princ doskočit mnohem dále a točit s ním nad hlavou a rozbourávat všechny nepřátele okolo. Jeho jedinou nevýhodou bylo, že mu neustále ubýval život a museli jste pro něj stále nacházet nové písky, aby jste nezahynuli.
Novinkou byla i jízda s koňským povozem. Tato jízda byla zpestřením hry a nebylo jí ve hře málo ani hodně. Vždy to byla zběsilá jízda plná naprosté akce.
Tento díl se stal kvalitním zakončením trilogie o perském princi, který tuto sérii nijak nezahanbil ani nepoškodil. Čím dále hra ubíhala, tím se mi zdála zábavnější a napínavější.
Jubilejně první komentář na DH (i v životě)
Tento díl Prince se mi nějakou dobu vyhýbal a vždy mě lákal. Nakonec se mi to podařilo a zahrál jsem si ho. Nejdříve, když jsem začal hrát jsem si říkal, kde jsou souboje z Warrior Within, kde protivníka rozseknete na dvě půlky, useknete mu hlavu. Tyto komba nezmizely, ale byly umírněny, aby nevypadaly tak drsně. Novinkou byla stealth akce, která mě ze začátku příliš neoslovila, ale postupem hry jsem si na ni navykl a častokrát mi pomohla. Přišlo mi, že oproti Warrior Within zde přibylo nepřátel při souboji.
Zajímavou alternativou se stala hra za temného prince, který byl již ve druhém díle, ale zde už měl vlastní zbraň a schopnosti. Jeho zbraní byl řetěz, díky kterému mohl princ doskočit mnohem dále a točit s ním nad hlavou a rozbourávat všechny nepřátele okolo. Jeho jedinou nevýhodou bylo, že mu neustále ubýval život a museli jste pro něj stále nacházet nové písky, aby jste nezahynuli.
Novinkou byla i jízda s koňským povozem. Tato jízda byla zpestřením hry a nebylo jí ve hře málo ani hodně. Vždy to byla zběsilá jízda plná naprosté akce.
Tento díl se stal kvalitním zakončením trilogie o perském princi, který tuto sérii nijak nezahanbil ani nepoškodil. Čím dále hra ubíhala, tím se mi zdála zábavnější a napínavější.
Pro: stealth akce, nepřátele, bossové, videoanimace
Proti: občas kamera
JohnCZ
Hodnocena PS3 verze z HD Trilogy kolekce.
Po rozporuplném Warrior Within jsem od závěrečného dílu trilogie moc neočekával a nakonec se jedná o velmi příjemné překvapení. Tvůrci si dali říct a tentokrát hru neznásilnili přehnanou obtížností. Ve The Two Thrones je gameplay příjemně vyvážený a až na jeden ne zcela dobře nadesignovaný bossfight (dvojčata) jsem se zasekával spíše výjimečně, díky čemuž jsem si hru užil mnohem více, než již zmiňovaný druhý díl. Taktéž to může být i proto, že jsou levely tentokrát čistě lineární a ztratit se prakticky nedá.
Příběh trochu nezvykle navazuje na alternativní konec dvojky, ke kterému málokterý hráč vůbec dojde. Princ se vrací zpátky do svého království, ve kterém zuří válka a nezbyde mu nic jiného, než se probojovat svým vlastním městem přes hordy písečných monster až k samotnému bossovi. K tomu se váže první výtka. Celá hra se odehrává jen a pouze v ulicích Babylonu. Ten však více než ulice města připomíná bludiště. Design na mě nepůsobil moc uvěřitelně, což by ani tak nevadilo, kdyby nebyl tak repetitivní. Měl jsem pocit, že se tvůrci drželi dost při zemi a používali stále stejné schéma. Monumentálnějších lokací je hodně poskrovnu. Graficky to i na rok 2005 vypadá při nejlepším průměrně. Avšak musím ocenit absenci bugů, které mě tolik trápily u minulého dílu.
Co hru vyvyšuje nad úroveň předchozích dílů je mnohem větší množství komb a (už tak pohybově nadaný) princ se stává na všemožných římsách hotovým artistou. Pohyb je o něco rychlejší, svižnější a nestačí pouze mačkat několik málo tlačítek, ale záleží mnohem více na načasování. S tím souvisí stealth mód, který ulehčuje mnohé souboje. Tiché zabití probíhá formou QTE, které kupodivu vůbec neotravují. Naopak, měl jsem pocit z dobře odvedené práce, protože jsem se musel trochu snažit a ke zlikvidování nepřítele nestačilo jenom jedno všemocné smrtící tlačítko. Podobně jako ve stařičkém originálu se princ setkává se svým temným já, ve které se čas od času promění a které hratelnost obohacuje o nové akrobatické pohyby. Opět zajímavá vychytávka a k dokonalosti dotažená nápaditými dialogy odehrávajícími se v princově mysli. Špičkování dobrého a zlého já jsem i vyloženě užíval.
Abych to tedy nějak shrnul. The Two Thrones je kvalitní završení trilogie o Princi perském. I přes drobné nedostatky všeho druhu mě hra více bavila, než frustrovala, takže ji s klidným svědomím můžu dát v rámci trilogie hodnocení nejvyšší.
Po rozporuplném Warrior Within jsem od závěrečného dílu trilogie moc neočekával a nakonec se jedná o velmi příjemné překvapení. Tvůrci si dali říct a tentokrát hru neznásilnili přehnanou obtížností. Ve The Two Thrones je gameplay příjemně vyvážený a až na jeden ne zcela dobře nadesignovaný bossfight (dvojčata) jsem se zasekával spíše výjimečně, díky čemuž jsem si hru užil mnohem více, než již zmiňovaný druhý díl. Taktéž to může být i proto, že jsou levely tentokrát čistě lineární a ztratit se prakticky nedá.
Příběh trochu nezvykle navazuje na alternativní konec dvojky, ke kterému málokterý hráč vůbec dojde. Princ se vrací zpátky do svého království, ve kterém zuří válka a nezbyde mu nic jiného, než se probojovat svým vlastním městem přes hordy písečných monster až k samotnému bossovi. K tomu se váže první výtka. Celá hra se odehrává jen a pouze v ulicích Babylonu. Ten však více než ulice města připomíná bludiště. Design na mě nepůsobil moc uvěřitelně, což by ani tak nevadilo, kdyby nebyl tak repetitivní. Měl jsem pocit, že se tvůrci drželi dost při zemi a používali stále stejné schéma. Monumentálnějších lokací je hodně poskrovnu. Graficky to i na rok 2005 vypadá při nejlepším průměrně. Avšak musím ocenit absenci bugů, které mě tolik trápily u minulého dílu.
Co hru vyvyšuje nad úroveň předchozích dílů je mnohem větší množství komb a (už tak pohybově nadaný) princ se stává na všemožných římsách hotovým artistou. Pohyb je o něco rychlejší, svižnější a nestačí pouze mačkat několik málo tlačítek, ale záleží mnohem více na načasování. S tím souvisí stealth mód, který ulehčuje mnohé souboje. Tiché zabití probíhá formou QTE, které kupodivu vůbec neotravují. Naopak, měl jsem pocit z dobře odvedené práce, protože jsem se musel trochu snažit a ke zlikvidování nepřítele nestačilo jenom jedno všemocné smrtící tlačítko. Podobně jako ve stařičkém originálu se princ setkává se svým temným já, ve které se čas od času promění a které hratelnost obohacuje o nové akrobatické pohyby. Opět zajímavá vychytávka a k dokonalosti dotažená nápaditými dialogy odehrávajícími se v princově mysli. Špičkování dobrého a zlého já jsem i vyloženě užíval.
Abych to tedy nějak shrnul. The Two Thrones je kvalitní završení trilogie o Princi perském. I přes drobné nedostatky všeho druhu mě hra více bavila, než frustrovala, takže ji s klidným svědomím můžu dát v rámci trilogie hodnocení nejvyšší.
Pro: nová komba a akrobatické prvky, vyvážená obtížnost, stealth
Proti: repetitivní prostředí, slabší grafika, absence "wow" momentů
brach
3 toto jsou savy do cele hry staci je nakopirovat do slozky prince of persia-pop3profiles-vas profil. sam jsem to tak udelal a mam celou hru dohranou.staci si jen v hlavnim menu otevrit nacist pozici a vse tam je.
tady je adresa- http://pc.hrej.cz/hry/adventura/akcni-ad ... load/#download-19729 stahnete soubor prince of persie dva truny all save
tady je adresa- http://pc.hrej.cz/hry/adventura/akcni-ad ... load/#download-19729 stahnete soubor prince of persie dva truny all save
Pro: vsechni princaky z persie
bartasPravě jsem dohrál trilogii Písky času, Válečník, Two Thrones.
Zanechala ve mně silný dojem díky příběhu, skvělým animacím a možností vžít se do hl. hrdiny. Právě možnost vžít se do hrdiny a „žít“ příběh, na hrách oceňuji, člověk si tak udělá výlet ze své reality a to se této trilogii povedlo dokonale.
Během prvního dílu se ocitnete v pohádce-příběhu, který se díky vám stal, vámi je vypravován a v podobě postavičky prince, vámi ovládané uskutečňován.
V druhém dílu spadnete do drsné depresivní reality, kterou je nutnost vaší smrti, tu jste vyvolali hrátkami s časem v „Pískách času“.S pocitem marnosti se tuto nutnost snažíte ve tmě a krvi odvrátit.
V posledním dílu se návrat do pohádky nekoná, i když to tak na první pohled vypadá. Ztvárnění je milejší, než ve „Válečníkovi“, avšak pocit marnosti přetrvává, lidé umírají.
Two Thrones
- princ zvládl nemožné, přelstil osud a konečně se vrací domů a ne sám, ale s krásnou Khaileenou
Domov však je v troskách, Khaileena unesena a jestliže jste se s princem v předchozích dílech sžili tak ani nevnímáte milejší grafické zpracování než ve „Válečníkovi“ a chmurná atmosféra a pocit marnosti ve vás přetrvávají.
Já osobně prince litoval a chtěl jsem se jako on pomstít dobyvatelům a cítil jsem k nim nenávist a přál jsem mu už klid a Khaileenu. K tomu mu dopomáhej Bůh a Gamepad v mých rukou, komba naučená ve „Válečníkovi“ a tzv. SPEED KILL. Právě ten dodává odstraňování nepřátel nový rozměr a velice mě bavil. Ve chvíli, kdy o vás nepřítel neví, můžete ho potichu bez možnosti obrany zlikvidovat několika stisky tlačítka ve správný čas – barva obrazovky a zář díky jej ukáže. Velice efektní. + budete ho potřebovat pro boj s Bossy. Samotné souboje nejsou tak zběsilé jako ve „Válečníkovi“, přijdou mi jako mix prvního a druhého dílu což je podle mého ku prospěchu věci.
Dramatický příběh opět umocňují krásná videjka.
Bude-li se vám zdát, že není kam skočit stačí se pořádně rozhlédnout.
S kamerou a skoky do prázdna jsem měl v tomto dílu nejmenší problémy ale asi proto, že jsem byl poučen z nezdarů v předchozích dílech.
Skvělé zakončení skvělé trilogie.
Zanechala ve mně silný dojem díky příběhu, skvělým animacím a možností vžít se do hl. hrdiny. Právě možnost vžít se do hrdiny a „žít“ příběh, na hrách oceňuji, člověk si tak udělá výlet ze své reality a to se této trilogii povedlo dokonale.
Během prvního dílu se ocitnete v pohádce-příběhu, který se díky vám stal, vámi je vypravován a v podobě postavičky prince, vámi ovládané uskutečňován.
V druhém dílu spadnete do drsné depresivní reality, kterou je nutnost vaší smrti, tu jste vyvolali hrátkami s časem v „Pískách času“.S pocitem marnosti se tuto nutnost snažíte ve tmě a krvi odvrátit.
V posledním dílu se návrat do pohádky nekoná, i když to tak na první pohled vypadá. Ztvárnění je milejší, než ve „Válečníkovi“, avšak pocit marnosti přetrvává, lidé umírají.
Two Thrones
- princ zvládl nemožné, přelstil osud a konečně se vrací domů a ne sám, ale s krásnou Khaileenou
Domov však je v troskách, Khaileena unesena a jestliže jste se s princem v předchozích dílech sžili tak ani nevnímáte milejší grafické zpracování než ve „Válečníkovi“ a chmurná atmosféra a pocit marnosti ve vás přetrvávají.
Já osobně prince litoval a chtěl jsem se jako on pomstít dobyvatelům a cítil jsem k nim nenávist a přál jsem mu už klid a Khaileenu. K tomu mu dopomáhej Bůh a Gamepad v mých rukou, komba naučená ve „Válečníkovi“ a tzv. SPEED KILL. Právě ten dodává odstraňování nepřátel nový rozměr a velice mě bavil. Ve chvíli, kdy o vás nepřítel neví, můžete ho potichu bez možnosti obrany zlikvidovat několika stisky tlačítka ve správný čas – barva obrazovky a zář díky jej ukáže. Velice efektní. + budete ho potřebovat pro boj s Bossy. Samotné souboje nejsou tak zběsilé jako ve „Válečníkovi“, přijdou mi jako mix prvního a druhého dílu což je podle mého ku prospěchu věci.
Dramatický příběh opět umocňují krásná videjka.
Bude-li se vám zdát, že není kam skočit stačí se pořádně rozhlédnout.
S kamerou a skoky do prázdna jsem měl v tomto dílu nejmenší problémy ale asi proto, že jsem byl poučen z nezdarů v předchozích dílech.
Skvělé zakončení skvělé trilogie.
Pro: speed kill a ještě jednou speed kill, bossove, přiběh, videa, nove využití terénu, tempo soubojů, farah, hlas vypravěčky
Proti: ani nevím
Komos3Dokonale zakončená trilogie. Jak se dalo od Ubisoftu čekat, ani v jednom z dílů této trilogie neudělali chybu. Jednoduché ovládání, skvělý příběh, velice zajímavý mod za temného prince, kdy se změní uplně princip hraní a dokonalé video animace. Snad jen obtížný boss na konci, který mi zabral snad 2 hodiny.
Pro: příběh
Proti: obtížný boss na konci, očekával jsem lepší grafiku
GarretNejlepší díl z novodobé trilogie. Vyvážená hratelnost, dobrý nápad se záporným alter-egem, moc pěkné videoanimace, efektní souboje, slušné zakončení příběhu trilogie. Bohužel opět zku*vený boss na konci hry, mohlo být víc krve a méně bugů.
HereticTaková kompilace kompromisů z jedničky a dvojky. Za začátku totální nářez, pak si na to člověk zvykne a na konci pro mě neřešitelnej boss. I když jsem věděl jak na něj, tak bez traineru neřešitelná záležitost a stejně mi to trvalo snad půl hodinu. Pěknej konec.
Platformy a hodnocení
Poslední hodnocení
-
Marekcieso
PC
90
61 dní -
Jakub of Astora
PS3
85
314 dní -
Pleskot2000
PSP
75
1 rok a 192 dní
-
Acurry33
PS3
65
2 roky a 23 dní -
Terry.Cooper
PC
90
2 roky a 77 dní
Statistiky
- Id hry:
- 213
- Odkaz:
- http://dbher.cz/h213
- Přidána:
- 12.06.2008
16 let a 172 dní
- Hodnocení:
- 208 (30-100 %)
- Komentářů:
- 11
- Oblíbenost:
-
14
34
-
3
183
- Návštěvnost:
- 35208× (celkem)
- 37× (poslední měsíc)
- 4× (poslední týden)
- 0× (dnes)
Pro: Variabilita pohybů v soubojích, možnost stealth akce
Proti: Nepovedená konverze pro ps3, která patrně stihla pouze mou kopii, nebo nevim