Viděli jste v minulých dílech...
Trojka... trojka má v mém srdci velmi zvláštní místo. Vlastně jen díky ní jsem se tehdá v roce 2006 odhodlal zkusit nainstalovat dvojku. V mém vlastnictví totiž bylo číslo dnes již zaniklého časopisu GameStar, kde byla recenze právě Dvou Trůnu. Bože, jak já ty obrázky hltal... jak já si to chtěl zahrát... Ale protože jsem měl stále na jazyku pachuť mého potupného neúspěchu s Písky Času, vizte zde, prošel jsem si pečlivě všemi 5 fázemi smutku a šel v životě dál. Alespoň jsem si to myslel. Furt dokola jsem se totiž na ty obrázky díval, furt jsem o té sérii snil... Já prostě chci hrát Prince! A tak jsem si jednoho dne tak trošku nelegálně stáhl druhý díl, protože jestli půjde ten, tak na tuty bude fakčit i tento, a když fungovat nebude, co můžu ztratit... no, a zbytek je historie. Dvojka fungovala a já mám co vyprávět u táboráku.
A teď k samotné hře. Co se změnilo? V hratelnosti prakticky nic. Stejná akrobacie, stejný soubojový systém. Proč ale měnit něco (podle mě) dokonalého? Přibyly QTE v podobě stealth killů, které hru příjemně osvěžují, a QTE v boss-fightech, kde mi přišly zbytečné a při bitce s dvojčaty i frustrující. Největší novinka a tahák tohoto dílu je ale samosebou Temný Princ, za nějž je radost krájet řetězem nepřátele a který toho našeho Prince pořádně rozpovídá. Jo, Temný Princ byl fakt trefa do černého. Proto je trochu škoda, že mu ve hře není věnováno více prostoru.
Jinak je to ale dvojka 1:1, což hned nemusí být špatně, protože dvojka pro mě byla ultimátním herním nářezem. Mohly jím být i Dva Trůny, ale tam mi vadily tři věci. První dvě jsou minoritní:
1. Bugy, které znepříjemňují a někdy i téměř znemožňují plynulé hraní.
2. Prince zase dabuje Yuri Lowenthal, který sice je ok, ale nesahá Robinu Atkin Downesovi z 2. dílu ani po kotníky.
A pak můj asi největší problém.
3. Naprosto odfláklá poslední část hry. Nic moc nevyzrazuju, ale i tak raději házím do spoilerů. Jde mi asi o poslední hodinu, kde najdete otcův meč a zbavíte se svépomocí svého alter-ega. Nejenže meč vše instakilluje, takže souboje jsou najednou o ničem, ale hra v podstatě ztichne. Princ zase mlčí, což je po častých slovních výměnách nuda. Nemluvě o prostředí rozestavěné Babylónské věže, kde jsou všude holé zdí a prázdné interiéry. Boží. To vše zakončuje debilní boss-fight a docela trapná konfrontace s vašim temným já... čekal jsem mnohem víc.
Co se příběhu týče, ten byl za mě slušný. Taková realističtější pohádka. Je vlastně docela vtipné, jak jde série Písků času a její příběh přirovnat k fázím dospívání. Písky Času byly typicky barevnou dětskou pohádkou. Vnitřní Válečník si prošel pubertální emo fází plné černé barvy, krve a tvrdé muziky. Dva Trůny pak dospěly a nabízí to nejlepší z obou světů. No a Zapomenuté písky se pak zmítají ve stařecké senilitě. O tom ale zase příště :)
Komenty k ostatním dílům:
Prince of Persia: The Sands of Time
Prince of Persia: Warrior Within
Prince of Persia: The Forgotten Sands
Trojka... trojka má v mém srdci velmi zvláštní místo. Vlastně jen díky ní jsem se tehdá v roce 2006 odhodlal zkusit nainstalovat dvojku. V mém vlastnictví totiž bylo číslo dnes již zaniklého časopisu GameStar, kde byla recenze právě Dvou Trůnu. Bože, jak já ty obrázky hltal... jak já si to chtěl zahrát... Ale protože jsem měl stále na jazyku pachuť mého potupného neúspěchu s Písky Času, vizte zde, prošel jsem si pečlivě všemi 5 fázemi smutku a šel v životě dál. Alespoň jsem si to myslel. Furt dokola jsem se totiž na ty obrázky díval, furt jsem o té sérii snil... Já prostě chci hrát Prince! A tak jsem si jednoho dne tak trošku nelegálně stáhl druhý díl, protože jestli půjde ten, tak na tuty bude fakčit i tento, a když fungovat nebude, co můžu ztratit... no, a zbytek je historie. Dvojka fungovala a já mám co vyprávět u táboráku.
A teď k samotné hře. Co se změnilo? V hratelnosti prakticky nic. Stejná akrobacie, stejný soubojový systém. Proč ale měnit něco (podle mě) dokonalého? Přibyly QTE v podobě stealth killů, které hru příjemně osvěžují, a QTE v boss-fightech, kde mi přišly zbytečné a při bitce s dvojčaty i frustrující. Největší novinka a tahák tohoto dílu je ale samosebou Temný Princ, za nějž je radost krájet řetězem nepřátele a který toho našeho Prince pořádně rozpovídá. Jo, Temný Princ byl fakt trefa do černého. Proto je trochu škoda, že mu ve hře není věnováno více prostoru.
Jinak je to ale dvojka 1:1, což hned nemusí být špatně, protože dvojka pro mě byla ultimátním herním nářezem. Mohly jím být i Dva Trůny, ale tam mi vadily tři věci. První dvě jsou minoritní:
1. Bugy, které znepříjemňují a někdy i téměř znemožňují plynulé hraní.
2. Prince zase dabuje Yuri Lowenthal, který sice je ok, ale nesahá Robinu Atkin Downesovi z 2. dílu ani po kotníky.
A pak můj asi největší problém.
3. Naprosto odfláklá poslední část hry. Nic moc nevyzrazuju, ale i tak raději házím do spoilerů. Jde mi asi o poslední hodinu, kde najdete otcův meč a zbavíte se svépomocí svého alter-ega. Nejenže meč vše instakilluje, takže souboje jsou najednou o ničem, ale hra v podstatě ztichne. Princ zase mlčí, což je po častých slovních výměnách nuda. Nemluvě o prostředí rozestavěné Babylónské věže, kde jsou všude holé zdí a prázdné interiéry. Boží. To vše zakončuje debilní boss-fight a docela trapná konfrontace s vašim temným já... čekal jsem mnohem víc.
Co se příběhu týče, ten byl za mě slušný. Taková realističtější pohádka. Je vlastně docela vtipné, jak jde série Písků času a její příběh přirovnat k fázím dospívání. Písky Času byly typicky barevnou dětskou pohádkou. Vnitřní Válečník si prošel pubertální emo fází plné černé barvy, krve a tvrdé muziky. Dva Trůny pak dospěly a nabízí to nejlepší z obou světů. No a Zapomenuté písky se pak zmítají ve stařecké senilitě. O tom ale zase příště :)
Komenty k ostatním dílům:
Prince of Persia: The Sands of Time
Prince of Persia: Warrior Within
Prince of Persia: The Forgotten Sands
