Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 70
Když si odmyslíte fakt, že tento datadisk vyšel až po druhém díle už v době, kdy byl Build těžce out. Když si odmyslíte, že jediné dvě novinky, které přinesl byly, kromě možnosti nechat si v inventáři výbušný soudek s pryskyřicí (nebo co to bylo), jeden nový druh nepřítele. Pohádkového aligátora s legračním zvukem. Ve hře je to zvířátko na úrovni prasete. Jde po vás, jenom když do něj začnete střílet. Když si odmyslím početný výskyt skvělých novinek v kombinaci s dech beroucí grafiku, vyjde mi z toho, že je Suckin´ Grits on Route 66 zatím nejlepší epizoda v sérii.

Datadisk je to přímočařejší a akčnější. Hráče už tolik netrápí skrytými spínači nebo neviditelnými klíči. Klíče by ale mohli být pořád klidně větší. Po sebrání klíče se hra nebojí respawnu nepřátel. Ve většině her to sice nemám rád, ale tady se to hodí. Když už hledám cestu dál, tak ať je proti čemu bojovat. Úrovně jsou menší a zapamatovatelnější. Možná jsem si jen zvykl na zdejší styl, ale tentokrát jsem se nemusel dívat do návodu a hra se hrála lépe.

Je škoda, že se tvůrci nerozhodli vymyslet nějakou novou zbraň. Na druhou stranu jsem díky tomu dal šanci mou opomíjeným kouskům. Konečně jsem si začal víc rozumět s cirkulárkou. Hlavně na základní nepřátelé je fajn (na klony dvou bratrů). Vetřelčí zbraň jsem používal mnohem víc na úkor kuše s dynamitovými šípy. Střílející kozy jsou ultimátní zbraň na zneviditelňující se dominy. Na psi je dobré AK 47 a na čertíky, házící hovna, stará dobrá brokovnice.

Datadisk je o něco těžší, než původní hra. To se ale od devadesátkového datáče tak nějak očekává. Já jsem byl mile překvapen a jsem spokojený. I když na svého geniálního souputníka Blooda samozřejmě nemá. Je ale v mých očích lepší, než poslední tři datadisky k Dukovi nebo datadisky k Shadow Warrior. Kdo by to byl řekl.

Pro: povedený design, víc akční a větší herní spád než v původních epizodách, méně skrytých spínačů

Proti: pořád malé a přehlédnutelné klíče, žádné novinky, nový druh nepřítele je spíš k smíchu

+20
  • PC 70
Dvanáct nových misí pro Redneck Rampage, které tento datadisk obsahuje, je dost rozporuplných. Jsou stále docela zábavné a některé i dost nápadité. Oproti originální hře došlo ke snížení komplikovanosti levelů a jejich průchod a hledání klíčů je rozhodně jednodušší. Tentokrát je to tedy více o střelbě a likvidaci nepřátel. Bohužel jediná novinka je aligátor a to je opravdu málo i na dobový datadisk.

Ale abych jen nehanil. Hraní dobře odsýpá a díky jednodušším levelů neupadá do stereotypu. Nová prostředí jsou fajn a dobře zabaví například cirkus, pivovar nebo jeskyně dinosaurů. Hra také obsahuje mnoho narážek na dobové filmy a kulturu obecně. Původní hra byla na svou dobu lehce nadprůměrná a tohle je průměrný tehdejší datadisk. Pokud vás Redneck bavil a chcete více téhož tak tady to je. Pokud vám už na konci přišel nezajímavý, tak se datadisku vyhněte obloukem. Pokud chcete s Rendeckem pokračovat, ale s více změnami zkuste spíše Redneck Rampage Rides Again: Arkansas. Já se do dalšího dílu pustím, ale k jedničce ani datadisku se vracet nejspíše nikdy nebudu.
+18
  • PC 75
Hned po dohrání Redneck Rampage jsem se vrhl na datadisk a byl jsem jeho kvalitou příjemně překvapen. Hra sice nepřinesla vůbec nic nového, ale to staré přebalili autoři tak umně, že jsem toto pokračování schroupal za pouhé 4 dny pohodového hraní. Leonard a Bubba se totiž vydali na dovolenou a to by v tom byl čert, aby se jim do cesty nepřipletl šmejd z vesmíru.

Build engine byl zastaralý už v době vydání původního Rednecka, ale to nebylo nutně na škodu, protože kdo měl už tehdy 3D akcelerátor? A co přineslo polykání štěrku na dálnici 66? Zdánlivě nic nového. Přibyl jeden nový nepřítel (mnohokrát zmíněný aligátor), 12 nových levelů a něco málo nové grafiky. Co se ale změnilo velmi, to je level design. Přehnaně komplikovaná bludiště byla nahrazena menšími přehlednějšími levely a zjednodušené hledání tajného tlačítka bylo kompenzováno přitvrzením akce. Kde dřív byl jeden tlusťoch s brokovnicí jsou dnes tři nebo čtyři a k tomu návdavkem starý páprda s Magnumem.

Byl bych si býval přál, abych zde mohl napsat, že jsem Grits dohrál bez návodu. 11 levelů to vypadalo nadějně, ale v tom posledních mne potkal zákys z rodu žulových a trpělivost už prostě není taková jako zamlada. Akčnější pojetí hry je změna k lepšímu a střílet nepřátele (a umírat) mne bavilo daleko víc než bloudit po vystřílených chodbách prvního dílu. Jen ten respawn nepřátel by neměl být tak okatý.

Hra je bezcílným road tripem po jihu USA, ale i toto rozhodnutí hodnotím pozitivně. Jednotlivé lokace možná nejsou podle skutečnosti, ale dovedu si představit, že bych na podobná místa na jihu USA (minimálně v televizi) narazil. První epizoda, která nás provede přes pivovar, jatka či golfové hřiště není špatná, ale jen Carnival of Terror nás připraví na lepší příští. Už první level druhé epizody "House of ill repute" je dle mého gusta. Zanedbaná skupina stavení obsahuje obrovský arzenál zbraní. Přesně si dovedu představit, že podobně se někteří starousedlíci připravují na příchod federální bestie či medvěda, podle toho, kdo přijde dřív.

Zanedlouho navštívíme Camp Crystal Lake a už zpočátku jsem pocítil lehké mravenčení na zádech. Má předtucha se potvrdila poté, co jsem v jednom karavanu (nebo baráku?) nalezl potápěčskou soupravu. Oni po mně opravdu budou chtít, abych se potopil TAM DOLŮ! A pak to přišlo. Jezero a na něm loďka. Za mě skvělý zážitek, jen ten Jason se bohužel někde zdržel a nedorazil. Od následujícího levelu značně ubylo nábojů a životů, a tak byl člověk přinucen obojím začít šetřit. Level s bigfootem obsahuje jediné průserové místo datadisku, což je trénování střelby na terč těsně před koncem. Na přesné a rychlé míření ale bohužel není build vůbec stavěný a odezva zejména třetího tlačítka je hodně nepřesná. Nesmím zapomenout ani povedenou návštěvu Hooverovy přehrady, kde si pohrajeme s úrovní vodní hladiny.

Nová grafika vypadá placatě. Buďto to posoudíme v neprospěch autorů, nebo budeme předpokládat, že vystavené pamětihodnosti jsou opravdu postaveny ze stojícího kartonu. Podobný "podvod" by skvěle doplnil odlehčené pojetí hry. Ve hře jsem narazil i na jeden moment, který mne rozesmál. Po odprásknutí šerifa jsem otevřel jeho skříň, kde se ukrývala vixen. Zřejmě jeho mimozemská milenka?

Suckin grits jsou výborným pokračováním Redneck Rampage a pro mě se jedná o zábavnější střílečku než původní hra. Vidlácký jih USA je správně rozpadlý a degenerovaný a když se tak zamýšlím nad výsledkem hry a nad tím, zda oba hrdinové vůbec nalezli to hledané podsvinče, napadá mne, že tato nejistota jen podtrhuje kolorit hry. Za mě "kup to, nebo to ta slepice koupí!"

Pro: Stylové levely, akčnější pojetí, méně bludišť.

Proti: 12 levelů je málo i na dobový datadisk, brutální respawn.

+17
  • PC 50
Tak tohle byla vcelku slabota, zatímco původní Redneck exceluje naprosto skvělým level designem, při nemž musíte pečlivě hledat cestu dál a trochu nad ním přemýšlet (žádné lineární lokace s vedením za ručičku) a zapamatováníhodnými lokacemi (Blázinec, Pohřební ústav či všemožné "malebné" vesničky/městečka), datadisk nic z výše zmíněného neobsahuje. Lokace jsem si zapamatoval všehovšudy tak 2-3 (Carnival of Terror, Crystal Lake Camp, dejme tomu Hoover's Dam), ostatní byly vesměs takové nějaké nemastné a neslané. Přemýšlení nad postupem dál se už nekonalo prakticky vůbec, anžto tu máme zpravidla vždy troje zavřené dveře, za prvními dveřmi je klíč ke druhým dveřím, za druhými klíč ke třetím atd., ty se vždy válí někde na zemi či na stolku a pro jejich získání nemusíme nic specifičtějšího vykonat, vlastně tím mnoho lokací působí i vcelku lineárním dojmem, nehledě na to, že vyloženě komplexní, propletené či otevřené lokace z jedničky se již nekonají a vše je tu takové nějaké prostší, menší, jednodušší a kratší. Autoři si s tím však příliš hlavu nelámali a tohle lajdácké designérské schéma bohužel uplatnili bezvýjimečně snad na veškeré mise. A aby tomu nasadili korunu, vše je naprosto zrecyklované z původní hry, od textur, přes nepřátele (zde přibyl teda jen ten Aligátor, který je pomalý a vydrží méně zásahů jak čokl), zbraně... což by samo o sobě nemusel být takový průser a jsem na to u dosových přídavků poměrně zvyklý (a některé jsou i přesto bezvadné), bohužel je to vše zrecyklováno tak lajdáckým způsobem, že to mnohdy bylo vyloženě na facepalm ( a těch pár nových objektů (ano něco málo se nakonec přeci jen našlo, byť je spočítáme na prstech jedné ruky) vypadá jak z papundeklu- čili bez iluze té třetí dimenze, viz. "The beer drinking Bison apod.":)), některé lokace díky tomu působí více jak od nějakých amatérských fan designérů, než od profesionálního studia, které si za to nechává platit (ta finální byla fakt naprosté designérské dno a v naprostém závěru jsem si myslel, že jsem se dostal spíše do nějaké autorské "test room" :)).
Jako pořád to byl Redneck, už se to sice po původní hře poměrně slušně ohrálo, ale zábavné to stále docela bylo, avšak rozhodně se k tomu nehodlám vracet tak, jako k původní hře, anžto bych si tak maximálně kazil dojem.

Těžko uvěřit, že tihle vývojáři vytvořili i naopak jeden z mých nejoblíbenějších FPS datadisků a designérských skvostů se spoustou bezvadných lokací v podobě Cryptic Passage for Blood.
+6
  • PC 55
No teda nic moc. Od datadisku človek čaká že pribudnú nové zbrane alebo noví nepriatelia ale tu je nový nepriateľ leda tak Aligátor ktorý bol mne akurát k smiechu pretože je pomalý jak šnek. Je tu zopár nových máp ale inak nič nové pod slnkom. Náš buran Leonard zasa prdí, nadáva, hláškuje, opijeme sa lacnou whiskou a strielame z rovnakých zbraní. Pokiaľ ste fanda jedničky či Rides Again tak si to kludne zahrajte, ale inak nedoporučujem.

Pro: Misia na Hooverovej prehrade

Proti: absolútne žiadne zmeny, celkom aj nuda

+5