Chris je fajn kluk a ty jeho drobná dobrodružství jsem si užíval s ním. Já si tedy na superhrdinu nehrál snad nikdy, ale do různých scifi a fantastických příběhů a světů jsem se pouštěl celkem často, takže i to bylo příjemné. Komentář, nebo interakce s množstvím předmětů, hraček, dokumentů a míst byla moc fajn. Už od začátku tam samozřejmě byl i takový nejasný pocit něčeho v pozadí, něčeho, co nebylo dobré a dost poznamenalo život Chrise i jeho táty. Ale to už od Max s Chloe známe taky.
Den plný dětských her a fantazie pomalu plynul, příběhové pozadí se pomalinku rozplétalo a i přes nedlouhou herní dobu jsem si ke Chrisovi vytvořil celkem velké pouto. Snad bude mít ve vlastní druhé sérii významnou roli a zažije něco velkého (a taky úplně obyčejného).
Jednotlivé dílčí úkoly jsou příjemně zpracovány a relativně se mi je podařilo splnit, některé tedy až po vlastním dokončení příběhu, protože jsem spoušteč konce nečekal. Třeba souboj se sněhulákem, který má místo vlasů vajgly, místo očí pivní víčka a místo ruky stěrač a který to nakonec odnesl petardovým výbuchem, si budu pamatovat i za dlouhý čas. Stejně tak souboj s bojlerem ve stylu filmu Sám doma.
Bylo to moc pěkné a těším se na vlastní Life is Strange 2, bude to jízda.
Pro: ten LiS feeling je tam, dětský svět a fantazie, sněhulák
Proti: spouštěč konce není zřetelný