Komentáře

Ke hře jsem se jakožto PC hráč dostal až nyní v remasterované verzi a upřímně jsem za to rád. Nejlepší věc na The Last of Us je určitě setting. Osobně jsem naprosto přejeden všemi těmito hollywoodskými zombie apokalypsami, až mi lezou červy z uší, nicméně zohledňuji, že původní hra vyšla dekádu dozadu a musela tím realistickým zakotvením mocně zapůsobit. Ruiny zdejšího světa totiž skutečně páchnou uvěřitelněji než evidentní nadsázka Falloutu či americké zombie pohádky typu The Walking Dead. Všechny ty fašistické pospolitosti a kmeny banditů, sdružující psychopaty a oportunistické přizdisráče, mají pré ve světě bez pravidel či manufaktury, kde nemá lidský život cenu jedné boty Adadis z vietnamské tržnice. A obklopeni těmito predátory se snaží přežít normální rodiny, izolovat své děti od šílenství okolního světa, až do samého hořkého konce...

Ovšem upřímně co se gameplaye a především scénáře týče, přijde mi tato hra značně přeceňovaná. Všechno je to destilát stokrát viděného, což mi nejvíce překáželo v dialozích, které jako kdyby vypadly z nějakého umělohmotného klobouku strýčka Sama. Až se divím, že podle něčeho tak neoriginálního udělali seriál - a možná že právě teď jsem si sám odpověděl. Nadto snad jedinou mně sympatickou postavou byl Joel, i proto jak nesympaticky a chladně skrze svá nezpracovaná traumata působí. Takzvané akce fakan jinak zrovna dvakrát nemusím, stejně jako různé přísné paní učitelky, neboli všechny dospělé ženské v této hře.

Především pro haptickou odezvu jsem TLoU rozehrál na gamepadu, nicméně akční pasáže bez potupného aimbotu byly na vysokou obtížnost očistec, tudíž jsem si na míru upravil ovládání na klávesnici a myši a rozdával headshoty s takovou grácií, až si nejeden bandita už předsmrtně nadělal do gatí. Ta hra je přitom vyhlášená především pro svůj stealth, avšak ten se mi jevil dost nudně, protože všichni nepřátelé se pohybují extrémně pomalu, a především je ten systém poněkud arbitrární - není jasné, kdo se kam kdy podívá a co zaregistruje (tedy bez zapnuté indikace, kterou jsem neměl zájem zkoušet). Také se mi stalo, že jsem se někde proplazil, abych nakonec stejně musel kvůli rozhodnutí designéra všechny vystřílet, nebo se nešlo minimálně s mým vybavením dostat nepozorovaně přes poslední hlídku (ona závěrečná chodba). I proto jsem jako dravčí PC master race uchopil myš pevně do svých pařátů a nakopal téměř všem v této hře zadky. Ultra násilí kvituji, pouze takto střelné zbraně a výbušniny působí mocně. Boj nablízko jsem používal spíš když nebylo zbytí, každopádně i v něm se mi zamlouvala těžkopádná fyzičnost a brutalita.

Co jsem pochopil, tak oproti původní edici výrazně zlepšili AI, což lze spatřit především ve flankování, kdy se nepřátelé roztáhnou proti hráči do šíře a především ti se zbraněmi nablízko útočí do boku či zad, a to je fakt super, protože vás to nutí okamžitě změnit původní pozici a vyčistit nejprve jeden bok, abyste nebyli obklíčeni. Dokonce občas měli ty útoky fakt synchronizované! Všechna čest, kéž by to takto bylo ve všech hrách.

Když už jsem zmiňoval realističnost, měl bych zmínit pár neduhů v ohledu imerze. Třeba penetraci zbraní: vylepšoval jsem si takto pušku, abych dokázal prostřelit i helmy či vesty, jenže výsledek byl vždy totožný, i když jsem to někomu poslal z deseti metrů. Obdobně po mně takto pálil sniper a já se mohl krýt asi klidně za naškrobeným negližé na prádelní šňůře. A co mě vytáčí z designového soudku, pak takové ty časté neformální střihy, vlastní bohužel i leckterým současným filmům; na naši skupinu zběsile v plném sprintu útočí deset fanatických houbařů - k naplnění čiré hrůzy chybí jen české vlajky, neexistující bojová plemena a výkřiky: "Sundejte ten hadr z toho barákůůů!" -, my na poslední chvíli vybíháme ven z baráku a blokujeme dveře... a zevnitř přichází místo nárazů a skřeku ticho po pěšině. Není slyšet ani otevření lahváče. Prostě další gejmí část mechanicky překonána, otáčíme list, nepřátelé za námi již neexistují.

Rozhodně bych se nezlobil, kdyby ta hra byla méně akční i lineární a více adventurně zaměřená, s hlubšími mechanikami třeba craftění (protože kam jinam to pořádně macgyverovsky nacpat než do takovéhoto settingu a pazour dělňase) a interaktivními dialogy alespoň mezi hlavními protagonisty, neboť mě skoro uráží, když mi hra řekne pouze zmáčkni klávesu a teď spustíš dodatečný vedlejší dialog, jako nějaký pseudointeraktivní prvek nebo co. Na to jak všichni vychvalují onen vývoj vztahu Joela a Ellie jsem koukal docela zaražený, že ve skutečnosti se vše zlomí skrze jednu, potažmo dvě cutscény a v několika větách, do té doby žádné mezilidské dynamiky svědky nejsme. Jinak hra je to samozřejmě dobrá a v PC verzi nadmíru graficky atraktivní, akorát mi přijde, že hype byl jako obvykle přehnaný.