Komentáře

O hře jsem tak nějak věděl, že je dobrá, dotýká se tématu, které není běžné a má zajímavé zpracování, dál jsem se k dalším informacím nějak nepídil, jen jsem měl hru v hledáčku, že až nadejde čas, tak si jí zahraju. Ten čas přišel právě teď a strávil jsem s hrou asi týden večerního hraní a až do konce se nenudil.

Na začátku jsem dostal partu 3 lidí. Herní mechanismy jsem rychle pochopil, ale co se ukázalo jako oříšek, bylo to, co vyrobit/vylepšit a sehnat jako první. Ukázalo se, že stěžejní věci jsou jídlo a různý zdravotnický materiál. Chodil jsem tedy do různých lokací a sbíral, co se dalo, protože jak na potvoru se jídlo a léky skoro nikde neválí :) Něco jsem si doma vyrobil, ale jaksi jsem podcenil zabedňování baráku, takže ke mě každou druhou noc chodili nezvaní návštěvníci a něco pěkného si odnesli, to narušovalo stav zásob, morálku a tomu, kdo byl zrovna na hlídce přibývaly šrámy. Vše vyvrcholilo 13. den. Šel jsem si takhle do školy pro zásoby a potkal tam párek důchodců, kteří měli trochu zásob (jídlo a léky), rozhodl jsem se je okrást, ale oni kladli odpor, byl jsem nucen je pozabíjet a to byl začátek konce. Domů jsem se vrátil tak deprimovaný, že si ten jedinec hned za dveřmi sedl na zadek a byl tak mimo z toho zločinu, že tam vydržel sedět celý den a jen naříkal. Aby toho nebylo málo, tak druhá postava schytala v noci od návštěvy taková zranění, že ležela na smrtelné posteli. Třetí člen party, který byl do té doby relativně v pohodě tak musel v noci vyrazit na zkušenou, otevřel dveře supermarketu a dostal dávku ze samopalu. To znamenalo první konec hry, hra mi to sice nenapsala, ale v dané situaci už nemělo valný smysl pokračovat.

Hru jsem pak rozehrál ještě asi pětkrát a dostal se do podobné fáze +- 10. dnu, kdy se začalo vše víceméně hroutit. To jsem si začal říkat, že jsem fakt lama a skončím jako Walome, který hru taky nikdy nedokončil, ale řekl jsem si ne, tak to skončit nemůže.

Nakonec jsem využil partu, která byla vcelku kompaktní, rychle obrnil dům, aby nedocházelo ke ztrátám a začal pomalu rozjíždět své survival impérium. No, co si budeme povídat, hlad byl vlastně permanentní, ale nedostal se do kritických hodnot. Drobné oděrky, nebo nemoci se dařilo kurýrovat, občas jsem dopřál kuřákům i nějakou tu cigaretu. Během hry jsem narazil na pár nebezpečných situací a 2 členové při hledání zásob byli zastřeleni, ale nakonec se povedlo přežít rabování, zimu i nedostatek "bezpečných" lokalit se zásobami a 2 postavy se dožily konce války.

Hra nabízí směs různých zážitků a emocí, od radosti z dobře vykonané práce, nebo rozdělení se o zásoby s potřebnými po frustraci a smutek, když se nedaří, nebo když nějaká postava zemře. Myslím si, že hra pěkně ilustruje hrůzy války, i když skutečnost je ještě asi o kousek horší. Někdy se ke hře ještě vrátím, rozhodně stojí za to.