Marko věděl, že tentokrát se bez jídla domů vrátit nemůže. Skupina měla hlad a v lednici zbývala jedna konzerva s jídlem. Dnes si vytipoval poměrně zachovalý dům na okraji města. Na rozdíl od předchozích se, ale tento zdá obydlený. Po chvilce přemýšlení se vydává dovnitř. Pohled klíčovou dírkou odhaluje postarší pár sedící u ohně. Možná by s nimi mohl zkusit promluvit a sjednat nějaký obchod. Otevírá dveře, ale starší pán okamžitě křičí ať zmizí, že tu nemá co pohledávat. Marko se dává na útěk. Venku se zastaví a přemýšlí, potřebuje jídlo. Vydává se znovu dovnitř s podomácku vyrobeným nožem v ruce. "Doufal jsem, že už se nevrátíš" opět křičí starší pán a na Marka zaútočí. Rychlé máchnutí nožem a chlap se hroutí v kaluži krve. Přibíhá jeho manželka a s pláčem se kloní k mrtvému muži. Marko chvílí váhá, ale pak dostane strach, že křik přiláká další obyvatele a bodá podruhé. Chvilku stojí nad mrtvým párem a přemýšlí co udělal. Musí získat nějaké jídlo a jiná možnost nebyla. Po prohledání domu skutečně nachází jídla spoustu a vrací se domů.

Doma na něj čekají kamarádi Bruno, Pavel a Katia. Jsou rádi za trochu jídla, ale Marko propadá depresím. Zabil přece nevinné lidi. To se přece nedá ospravedlnit. Z nálady ho nevytrhne ani jeho nejlepší přítel Bruno, který se ho snaží povzbudit. Depresím propadá i Katia. Jestli budou muset zabíjet, aby přežili, tak možná přežívat nechce.

Další noc se Marko vydává na místní náměstí. Slíbil si, že už nikdy nevytáhne zbraň proti nevinným a raději nechal nůž doma. Říká se, že na náměstí se dá obchodovat, což zní mnohem lépe, než rabování a krádeže. Do batohu, proto přibalil nějaký alkohol a cigarety, které by mohl směnit za trochu jídla.

Náměstí vypadá pustě. Kousek dál stojí u ohniště dva muži. Marko opatrně přistoupí, ale vypadá to, že nemají zájem o návštěvu. Jeden z nich vytáhne zbraň a varuje Marka ať se nepřibližuje. Marko se pokouší dát najevo, že není ozbrojený, ale výstřel z pistole ho obrací v útěk. Druhá střela ho zasáhne na útěku do zad. Jak tam tak leží v kaluží krve a vyprchává z něj život, přemýšlí o tom, že ho vlastně dostihla spravedlnost a jiný osud si ani nezasloužil.

Můj první průchod hrou nedopadl nijak slavně, ale užil jsem si to parádně. Hra je velmi atmosferická a depresivní. Je jen na vás co vše jste ochotni udělat pro přežití vaší skupiny. Líbil se mi crafting, kdy na začátku nemáte skoro nic a postupně můžete postavit věci jako postel, židli, zachytávač dešťové vody, vařič, rádio apod. Znovuhratelnost nebude kdovíjaká, jelikož na druhé zahrání, až na drobné odlišnosti jako počáteční složení skupiny, hra probíhala dost podobně. Hra se nedá uložit, což na jednu stranu přispívá k atmosféře hry, na stranu druhou, ne každý má trpělivost hru začínat znovu, když se něco nepodaří.