Komentáře

Po událostech v Ubaru, které za dramatických okolností pohltila poušť, pověsil Nathan dobrodružný život na hřebík, aby mohl žít normální život. Při prolézání starobylých chrámů, likvidaci ztracených měst, eliminaci nepřátelských žoldáků a dalších radostech „nelegální archeologie“ sice nemusel řešit papírování a jiné kancelářské práce, na druhou stranu ho teď čeká po „normální“ práci domov a rodinný život s Elenou Fisher.

Nathan sice Eleně slíbil, že honbám za pokladem je konec, jenže když člověk plánuje, Bůh se směje. Ze skříně na Nathana vypadne kostlivec v podobě neúspěšné výpravy za pokladem kapitána Averyho, kterou uskutečnil před patnácti lety. A protože je v sázce život jeho bratra, musí teď výpravu dokončit.

Uncharted 4 překonává se předchůdce snad ve všech myslitelných ohledech. Jako první (logicky) trkne do očí zejména úžasná vizuální stránka, která ovšem skvěle slouží nejen naraci, ale také hereckým výkonům. Série Uncharted dle mého vždy vyčnívala v rámci žánru skvěle napsanými charaktery (a jejich replikami). V tomto ohledu jde čtvrtý díl nejen dál, ale hlavně hlouběji. Nathan je poprvé regulérně chlápek z masa a kostí, kterému sice dobrodružný život trochu chybí, ale do akce se ani zdaleka nežene. Jde samozřejmě stále o dobrodružný příběh, takže od Uncharted nelze očekávat charakterovou hloubku existenciálního drama. Nathan si dobrodružství stále klukovsky užívá, ale každý pád ho bolí, má hlad a taky dobře ví, že nebýt „normálního života“, nečekal by ho na konci výpravy poklad, ale pouze prázdnota, kterou lze zaplnit jen dalším dobrodružstvím. Podobné péče se pak dostalo i ostatní postavám, a kromě hlavního antagonisty tak nejde o jednorozměrné figury.

Společníci tentokrát Nathana provázejí prakticky neustále a pasáží, které překonává Nathan sám, je minimum. Neplní přitom jen roli přívěšku hlavního hrdiny. Uncharted obsahuje neskutečné množství dialogů a postavy spolu prakticky neustále mluví. Kromě slovních přestřelek komentují okolí, včetně slepých cest, a pokud hráč dlouho tápe, přichází i s vlastními nápady na řešení situace. Nepřekvapivě jsou samozřejmě aktivní i v bojových pasážích, ale už o něco více překvapivě taky v průběhu stealthu, protože nečekají, až nepřítele odpraví Nathan, ale pokud k tomu mají příležitost, rádi přiloží ruce k dílu. Stealth je mimochodem vítaný doplněk. Jde sice jen o velmi light verzi stealth pasáží z Assassínů, nicméně je plně funkční a některé pasáže tak lze projít zcela bez výstřelu.

Osobně mě potěšilo, že se zápletka navzdory přepálenosti samotného průběhu děje (Nathan musí schovávat ve skříni minimálně zlatou medaili z Tokya za sportovní lezení a s ohledem na bodycount je až s podivem, že netrpí PTSD) drží oproti předchozím dílům velmi při zemi a nedojde tak dokonce ani na žádné nadpřirozeno. Příběh, ač poměrně jednoduchý, nemá hluchá místa, zejména na začátku není vyprávěn striktně lineárně a kvůli genezi pátrání po pokladu se po vzoru trojky vrací taky do Nathanova mládí/dětství. Struktura hry je jinak velmi podobná předcházejícím dílům. Stále jde o koridor, byť tentokrát velmi „široký“, a to nejen co do velikosti a otevřenosti lokací, ale i v případě možností řešení „enviromentálních“ hádanek. Mimo obligátní akrobacie pak přichází na řadu i různé puzzly a samozřejmě akce. Té je (naštěstí) o poznání méně než dřív a soubojové pasáže jsou mimochodem daleko méně frustrující. Zejména proto, že ubylo klasických uzavřených arén, ve který se musíte ubránit několika vlnám nepřátel (mám pocit, že za celou hru jsem na takovou arénu narazil jen jednou). Škoda, že pár chvil před závěrem přijde dlouhá akční scéna (kapitola 20 v New Devonu) s hned několika okamžiky, které si hráči pravděpodobně párkrát zopakují, čímž se dokonale rozmělní vyprávění i napětí.

Navzdory tomuto škobrtnutí před koncem je finále skvělé a epilog dojemný. Nathan ve své čtvrté výpravě opustil vody šestákového dobrodružství a přišel s lidštějším a ve finále i emotivnějším příběhem. Čtvrté Uncharted dobrodružství Nathana Drakea završuje parádně. Od třetího dílu se však jedná o tak velký kvalitativní posun, že bych si přál, aby bylo tohle dobrodružství poslední jen prozatím.