Silent Hill je jediná hra, kde po dokončení si nejste jistí, zda jste se během ní rozhodli správně. Tak komplexní a do detailu vypracovaný příběh nemá žádná jiná hra. Jen u série Sillent hill jsem pak na internetu strávil hodiny jen tím, že jsem se snažil získat všechny informace, které mi ve hře unikly a četl řadu analýz, abych si své dosažené informace obohatil.(Doporučuji analýzy od Presidenta Evila) Je to hra, kde u každé řečené věty se dvakrát zamyslíte, zda nebyla myšlena tak nebo tak. Silný psychologický podtext.

Celou hru vás doprovází nejistota a strach z každých dveří, protože se bojíte, co tam bude, ale na druhou stranu vás hra díky své atmosféře donutí vše prozkoumat. (Takže jsem byl rád za každé zamčené dveře) Je to úplně jiné, než například v Dead Space, kde si po čase na ty lekačky zvyknete.

Jedná se o akční adventuru, takže se nevyhnete sbírání a kombinování věcí, nebo řešení puzzlů. Mě, jakožto milovníka adventur, tato část silent hillu možná baví i o trochu víc, než ta akční. Navíc si obtížnost puzzlu můžete na začátku hry zvolit, takže je to hra i pro ty, co se hlavolamům moc nevěnují.

Ze začátku vás zarazí konzoloidní ovládání, ale za deset minut si na to zvyknete a už to ani nevnímáte. Zato na kameru, jsem si nezvykl nikdy. V jedničce byla taky debilní, ale po stisknutí určitého tlačítka se hrdina podíval tam, kam chcete. Zde to fungovalo tak z poloviny. Několikrát jsem jen čekal u dveří, než za mnou příjdou nepřátelé, protože se na ně jen slepě vrhnout stojí zdraví.

Hudba je prvotřídní, ale na jedničku nemá. (Ten hlavní soundtrack mám v MP3 dodnes) Ale i u takové hry se objeví neduhy.Například cesta lodí, u které jsem strávil nudných 15 minut. Nebo zbytečně dlouhé chodby(Zni to divně, ale je to tak.)

Ale když to vezmu kolem a kolem, tak se jedná o hru, kterou by si měl zahrát každý milovník hororů nebo zamotaných příběhů. Chtěl jsem dát 95% ale asi z nostalgie mi jednička přišla o trochu lepší(Ještě zamotanější příběh). Proto 90%

Edit: Silent Hill 2 ve mě zanechal velice silný pocit, který jsem neměl ani u jedničky. Přemýšlím o tom pořád znovu a znovu a musím se opravit. Jednička není lepší. Ve dvojce není ten pravý horor příšery a monstra, ale to, že jsem ty příšery možná my sami. Zatímco v jedničce jsme se dostali do té noční můry víceméně náhodou, ve dvojce jsme si to způsobili vlastním přičiněním. Proto opravuji své hodnocení a odteď považuji dvojku za nejlepší díl série.