Prakticky neznámá adventura od tvůrců, pro svoji obtížnost, pověstného Maupiti Island. O tři roky pozdější Black Sect se však komerčního ani kritického úspěchu jako u předchůdce nedosáhlo, ba přímo naopak – což vyústilo v nedodělanou anglickou verzi titulu a zrušení další adventury v produkci, nazvané Sukiya.

V komentáři se tak zaměřím na remake, jenž původní hru oprášil a zpříjemnil její hraní kompletním překladem, interaktivním kurzorem a zamezením dostání se do slepého konce. Pokud bych měl brát v potaz pouze kvality předělání, tak podobně jako u fanouškovských prací Maniac Mansion Deluxe nebo remakeů AGD by si hra zasloužila pouze uznání. Bohužel však samotné jádro, a to produkt od francouzských Lankhor, zdaleka nedosahuje kvalit výše zmíněných titulů. Není náhoda, že Black Sect se prodalo jen pár tisíc kusů a díru do světa neudělal. Z prvu však zaujme povedená vizuální stránka, kde zvláště přechody mezi denní dobou a venkovní lokace patří mezi to lepší na poměry doby vzniku. I hratelnost není nejhorší, jelikož obtížnost od dob polynéského ostrova Maupiti strmě klesla – přesto však neočekávejte procházku ala Dreamfall. Stěžejním problémem je zde pixel-hunting, jenž je tu v jedné chvíli doveden k dokonalosti, kdy daný předmět ani nevidíte. A podobně jako nepříliš zajímavé logické problémy, je i příběh často viděnou variací na záhadné sekty a dialogů je ještě méně. K dobrému dojmu ani nepřidá malý rozsah hry (dvě části, kdy každá má asi osmičku obrazovek). I díky zabudované nepřímé nápovědě je možno hru dokončit za hodinu či dvě.

Doporučení jde tak jen hráčům zajímajícím se o adventury všeho druhu. V opačném případě raději sáhněte po jakémkoliv dvojrozměrném produktu Legend Entertainment nebo i dvojici first-person adventur Dynamixu. Pokud však mám srovnávat s adventury na ags enginu, Black Sect si pozornost zaslouží.