Krom nevyhraněného žánru a nezvyklých herních mechanismů, chvilku se to tváří jako adventura, chvilku jako strip strategie, kdy jen těžíte suroviny na x způsobů a pak je ochotně nosíte sotva zahaleným ženštinám, mě na tomhle surrealistickém výletu do nicoty bavila hlavně atmosféra. Ponuré lokace kombinované s podmanivým hlasem vypravěčky... Není divu, že jsem při prvním "rozsvícení" zahrádky měl náběh na Stendhala. Plus výrazné zvuky, například ušitrhající nářky sester si budu pamatovat ještě hodně dlouho.

Byť se do Voidu hůře proniká, určitě stojí za vyzkoušení. Nebýt zdlouhavosti (pomalý pohyb postavy, neustálé vracení pro barvy) a mé smůly na bugy, bych hodnotil ještě o kus lépe a pravděpodobně ho dohrál.