Ke hře The Suffering jsem se dostal díky časopisu Level, u kterého byla přiložena a protože zrovna nebylo co hrát, ihned jsem se pustil do tohoto survival hororu, který jsem nedávno dokončil podruhé.

Mám rád originální základní zbraně a zde je touto zbraní železný úlomek, jenž si z žádné jiné hry nepamatuji a stejné je to i s monstry, která se zrodila z bývalých vězňů a dozorců. Nooseman spouštějící se ze stropu mě mnohdy vylekal, a když Slayer brousil čepelí o zem, běhal mi mráz po zádech.

Příjemným překvapením byly logické prvky, jako je otáčení kohoutů s plynem či vodou, posouvání různých krabic, pomoc vězňům a dozorcům nebo skládání plamenometu, které mi značně zpříjemnily hraní.

Najde se ale i pár věcí, které mi hodně vadily. Mimo občasných výpadků zvuku a nevyváženém počtu lékárniček a munice v různých lokacích považuji za největší negativum ztrátu atmosféry. Ze začátku jsem se totiž místy hodně bál, ale ke konci to je již jen čistokrevná střílečka, kde zabíjíte monstra po stovkách.

Přesto mě The Suffering bavil a jelikož má tři možná zakončení, která jsou ovlivněna mými rozhodnutími a já znám po dvou dohráních pouze dobrý a neutrální konec, musím si toto "Utrpení" prožít někdy v budoucnu potřetí, abych zakusil i konec špatný.