Tuhle hru jsem sledoval již od prvopočátků jejího vývoje. Jelikož mi přišla myšlenka tvůrců o nevyužitosti fyziky ve hrách dost sympatická, obzvlášť s kapalinami mi přišlo, že by se dalo užít docela srandy. Jak vývoj pokračoval, přišel mi celý koncept čím dál tím zajímavější, zejména po představení „živých“ bytostí z vody, které bude řídit umělá inteligence. A jelikož v trailerech hrála hudba od mého oblíbence Jona Hopkinse, po zprávě, že jeho hudba bude použita i ve hře, jsem byl poměrně dost natěšený.

Hra naštěstí naplnila má očekávání, nejvíce jsem se obával, že hrátky s fyzikou a umělými stvořeními budou působit naskriptovaně a tudíž veškerá zábava bude končit u řešení logických puzzlů, které u 2D plošinovek nejsou ničím překvapivým. S postupem času a získávání dalších druhů tekutin, Flurosů (tak se nazývají ona stvoření z vody) a stříkaček (které se dají vylepšovat, je zde tedy i určitý RPG prvek), hraje ve hře i poměrně důležitou roli náhoda a hra vám dává poměrně volnost, takže nikdy nevíte jestli Fluros, kterého jste vytvořili, dojde ke svému cíli nebo se mu po cestě stane nějaká nepředvídatelná nehoda (se kterou třeba ani tvůrci nepočítali), takže hra působí skutečně „živě“. Krom logických puzzlů se budete muset vypořádat i s několika bossy, kteří mi přišly dost nápadití. Tvůrci navíc do hry začlenili i (jednoduchý) příběh, který je podáván formou sympaticky kresleného deníku vědce, takže je rázem o motivaci k dohrání více.

Pro mě rozhodně jedna z nejzajímavějších a nejzábavnějších plošinovek, co jsem kdy hrál.