Stejně jako Jazze a Aladdina řadím druhé pokračování Prehistorika mezi nejlepší plošinovky devadesátých let.

Předně bych chtěl pochválit pěkně propracovanou grafiku, nedávno jsem hru rozehrál z nostalgie znovu a po skoro dvaceti letech vypadá hra stále výborně (někde jsem četl, že v každém levelu je použito vždy jen 16 barev, na to že jich je tak málo vypadá hra až moc dobře). Postavičku pračlověka jsem si doslova zamiloval, hlavně vtipně propracovanou animaci neandrtálce (jeho pohyby, údery zbraní, atd.) a i okolní hudba dotváří skvěle atmosféru. Levely jsou rozlehlé a dá se v nich najít spousta věcí, některé mají i více východů, třeba do bonusových kol.

Pár výtek by se ale určitě taky našlo. Na mě má Prehistorik 2 příliš vysokou obtížnost, asi nemám trpělivost na to procházet úrovně pomalu a s rozmyslem. Prvních 5 levelů se dá celkem dobře zvládnout, ale pak obtížnost strašně moc narůstá a nebýt těch kódů umístěných v kolech nedostal bych se ani do toho osmého levelu. Další problém souvisí s těmi kódy, dělalo mi strašné problémy je ve hře najít (některé jsem ani nenašel), proč je alespoň vývojáři neumístili na začátek aktuálního kola, jako by už tak nebyla ta náročnost moc vysoká. Jako poslední věc do záporů bych uvedl klávesu ESC, stalo se mi nejméně 50x, že jsem chtěl touto klávesou hru pozastavit a ona se místo toho natvrdo vypnula.

Myslím, že jsem napsal vše, co jsem chtěl, ještě bych dodal, že první Prehistorik mě tak moc jako jeho pokračování nebavil. Možná to bylo hlavně tím, že jsem ho hrál až po dvojce, která je prostě ve všech ohledech lepší.