Když jsem Pandoru dostal jako bonus ke grafické kartě, byl jsem naprosto nadšen. Jupí, nemusím si ji kupovat navíc, kór když mě její předchůdce neskutečně moc bavil. Ale ouha, moje znalost angličtiny trochu pokročila, stejně jako informovanost ve vývoji této hry. Pandora Tomorrow je totiž od jiných vývojářů než původní díl, což se maličko projevilo v hodnocení této hry v recenzích. Ovšem jak se říká - sto lidí, sto chutí a já nejsem výjimkou.

Předně musím říci, že Pandora Tomorrow se dnes asi už nedá hrát. Na Steamu není z důvodu špatné kompatibility s dnešními Windows, což je trochu s podivem vzhledem k tomu, že první díl s tím problém neměl. Nevím jak v případě Valve, ale v mém případě šlo o velice zkreslený pohyb myši, který mi znemožnil si tuto hru zahrát i v roce 2012. Vím, že podobně jsem před pár lety dopadl i s prvním Deus Ex, ale když jsem ho zkoušel před několika měsíci, vše už bylo v pohodě a já ho bez potíží dohrál.

Nicméně to byla jen malinká odbočka, teď zpátky k Samovi. Fisher se musí zase jednou vypořádat se zlem, když Sadono, šéfík indonéských sil (zde se omlouvám za případné mystifikace, jelikož jsem tuto hru hrál naposledy někdy před pěti lety) se odmítne vzdát a uteče před spravedlností.

Mise jsou opět velice různorodé, i když jich je o něco méně než v prvním díle, ovšem asi nikdo nezapomene na třetí misi (pamatuji si dodnes, že byla třetí), odehrávající se na jedoucím vlaku. Fisher se také naučil nové věci (zadržení dechu v ostřelovacím módu je opravdu nedocenitelné), je ještě vtipnější a sarkastičtější než kdy dříve a společně to dává dohromady hru, kterou sfouknete za pár hodin, ale zůstane vám čelist na zemi z výborně řemeslně odvedené práce.

Grafika doznala mírných vylepšeních, stejně tak arzenál k automatické pušce se trochu rozšířil. Takhle má vypadat správné pokračování!