Tak to mám za sebou. Nejsem moc nadšen. Především mi vadila absence jakéhokoliv děje. V intru se dozvíte, že první mise se bude odehrávat v sirotčinci. To je fajn. Kde se ale proboha berou ty další mise? A přitom stačilo tak málo, trochu zapracovat, a alespoň před každou misí napsat nějaký briefing. V původním Painkilleru animace s dějem oddělovali epizody. Tady je jen jedna.

Dále mi vadila dost nevyvážená obtížnost, kde jsem například v Leningradu padal na hubu, abych hned nato prošel další misí s prstem v zadku. To, že karty je hodně těžké získat, to mi ani nevadilo. Stejně jsem celou hru používal moje dvě nejoblíbenější ze základní nabídky. Horší bylo všudypřítomné skákání s postavičkou co neumí skákat. Kdyby se nedalo kdekoliv uložit pozici, tak bych asi roztřískal klávesnici a ke hře se už nevracel. Naštěstí jsem se nemusel vracet často, protože hra rychle skončila.

Stará dobrá hratelnost byla ale přeci jenom v některých misích zachována. Nové zbraně jsou fajn. Havok engine pořád vypadá k světu. Do hraní vám hraje metal. Nepřátelé opět nepobrali žádnou inteligenci a nabíhají tupě do hlavně. Je to prostě krátkodobá odpočinková záležitost.

Jo, ještě bych ocenil možnost krčení. V některých situacích v boji by se mi docela hodilo, kdybych se mohl třeba skrčit za překážku. Hlavní boss byl strašný sráč. Stačilo mi na něj takových 5 minut.