K Left 4 Dead 2 jsem přistupoval jako nepopsaný list papíru – jedničku jsem nikdy nehrál a ke dvojce jsem se dostal v podstatě náhodou, aniž by se mě za uplynulé roky dotknul jakýkoliv zombie hype. Musím však vzpomenout na mod Nazi Zombies z CoD 5, ten byl perfektní – bránit stísněné prostory proti nekonečným zástupům zombíků bylo překvapivě zábavné i přes to, že jste hrou neprocházeli „někam dál“. Velkou nevýhodou byla ovšem znovuhratelnost, protože po pár pokusech člověka přestalo bavit, že musí stále znovu absolvovat nudné první levely (útočné vlny). Left 4 Dead tyto problémy elegantně obchází tím, že hra má pro vás nějaký cíl, musíte projít určitou lokací, popř. po cestě něco aktivovat, sesbírat a často se na konci ještě ubránit, než pro vás přijde záchrana.
Hru jsem dohrál v podstatě výhradně s lidskými spoluhráči, ale i tu chvíli, co za jednoho hrál bot, musím říct, že nám hru nijak výrazně nekomplikoval (druhá nejtěžší obtížnost), AI tedy ujde. Vzhledem k tomu je ale třeba zmínit, že pokud se spoluhráči používáte hlasovou komunikaci, trošku klesá požitek z atmosféry. Občas, když jsem procházel temnými chodbami, jsem z dálky slyšel nebezpečné zvuky Hunterů, Boomerů, zemětřas Tanka, či pláč Witchky, ale nikdy jsem se nebál, přitom potenciál pro kapku strachu tam bezesporu byl. Hratelnost je poměrně lineární, Left 4 Dead 2 včetně DLC nabízí 10 kampaní a v každé máte ty samé nepřátele, zbraně a podobné „modelové situace“, není to nějak závažný problém, ale trošku mi chybělo celkové vyvrcholení, nějaký epický závěr pro celou hru, abych skutečně cítil, že jsem ji dohrál. Musím ale pochválit, že při opětovném procházení hrou, zjistíte, že zbraně, předměty i „bossové“ jsou náhodně generování, tzn. tam kde najdete sniperku a spittera, může být příště kalašnikov a smoker.
Prostředí vypadá vcelku sympaticky, ať už se jedná o standardní ulice, opuštěné rozbořeniny, či temné pole a nebezpečné bažiny, na druhou stranu to ale není nic převratného, design je účelný, ale jednoduchý, jde vidět, že nemá smysl se někde zastavovat a něco si prohlížet. Detailů si můžete povšimnout možná tak v safe housu, kde vám předchozí posádka zanechala nápis na zdi, třeba o tom, že umřete pomalou a bolestivou smrtí :-)
Celkově bych hru v multiplayeru určitě doporučil, je velice zábavná – v jednoduchosti je krása, takže střílet davy tupých zombáků nikdy neomrzí. Otázkou je, zda to někoho bude bavit i na více než jedno dohrání…
Hru jsem dohrál v podstatě výhradně s lidskými spoluhráči, ale i tu chvíli, co za jednoho hrál bot, musím říct, že nám hru nijak výrazně nekomplikoval (druhá nejtěžší obtížnost), AI tedy ujde. Vzhledem k tomu je ale třeba zmínit, že pokud se spoluhráči používáte hlasovou komunikaci, trošku klesá požitek z atmosféry. Občas, když jsem procházel temnými chodbami, jsem z dálky slyšel nebezpečné zvuky Hunterů, Boomerů, zemětřas Tanka, či pláč Witchky, ale nikdy jsem se nebál, přitom potenciál pro kapku strachu tam bezesporu byl. Hratelnost je poměrně lineární, Left 4 Dead 2 včetně DLC nabízí 10 kampaní a v každé máte ty samé nepřátele, zbraně a podobné „modelové situace“, není to nějak závažný problém, ale trošku mi chybělo celkové vyvrcholení, nějaký epický závěr pro celou hru, abych skutečně cítil, že jsem ji dohrál. Musím ale pochválit, že při opětovném procházení hrou, zjistíte, že zbraně, předměty i „bossové“ jsou náhodně generování, tzn. tam kde najdete sniperku a spittera, může být příště kalašnikov a smoker.
Prostředí vypadá vcelku sympaticky, ať už se jedná o standardní ulice, opuštěné rozbořeniny, či temné pole a nebezpečné bažiny, na druhou stranu to ale není nic převratného, design je účelný, ale jednoduchý, jde vidět, že nemá smysl se někde zastavovat a něco si prohlížet. Detailů si můžete povšimnout možná tak v safe housu, kde vám předchozí posádka zanechala nápis na zdi, třeba o tom, že umřete pomalou a bolestivou smrtí :-)
Celkově bych hru v multiplayeru určitě doporučil, je velice zábavná – v jednoduchosti je krása, takže střílet davy tupých zombáků nikdy neomrzí. Otázkou je, zda to někoho bude bavit i na více než jedno dohrání…
