K Voyage jsem se dostal úplnou náhodou - vyhrabal jsem DVD Score, které si koupil otec kvůli The Guild 2 a které nakonec vůbec nehrál. Kdybych tušil, že za Voyage stojí Kheops Studio, zkusil bych si ji mnohem dřív... nuže, po třech dnech usilovného hraní můžu říct, že to stálo za to. Hra přináší ty prvky, které jsem si tolik zamiloval u části produkce dávno zesnulého Crya - působivý vizuál, příjemnou hudbu... a přestože příběh trochu ustupuje do pozadí, je pojat takovým způsobem, že se ještě dá mluvit o jeho prožívání.

První část ve vystřeleném náboji je místy značně hektická, ale ještě se zde nedá mluvit o nějaké obtížnosti a puzzly se omezují na kombinaci předmětů. Což ovšem neznamená, že v téhlé části nemůže Michel Ardan pěkně hnusně chcípnout;) Po přistání na Měsíci následuje naprosto kouzelná explorační pasáž (agresivní zpívajíci rostliny, jejich ovoce použitelné na kompot i na semenáčky, je možné vytvářet různé příchutě a různé hybridy, které se poté použijí na pacifikaci vegetace, flusající ufouni...) Zde se už objevují nějaké hádanky v podobě komplikovaných strojů, ale zatím se jimi není třeba zabývat.

Peklo začíná v následující fázi, kdy autoři značně uberou na vizuálu (což není úplně od věci, neboť se nacházíme v podzemních tunelech) a přidají na brutálních hádankách využívajících oblíbené dvacítkové soustavy, hudebních hádanek (dostat se do domku v Neverhoodu bylo peklo? Tam bylo pouze pět jasně odlišených tónů, tady je jich šestnáct), dešifrování starých chemických formulí a v neposlední řadě dojde i na klasickou přelévací hádanku. Povahově nesnesitelní Selenité tomu všemu dodávají korunu. A pokud se Michelovi s vaší pomocí přece jen podaří dostat se zpátky, přivítá vás... Nikdo (kapitán Nemo);)