Tuhle hru jsem poprvé objevil když mi bylo 5 nebo 6 let. Netrvalo dlouho a táta si pořídil originál.
Grafika byla naprosto fascinující a svoje kouzlo si uchovala doteď. Na plastelínovém světě bylo cosi krásného, skoro roztomilého ale i nepříjemně mrazivého. Prázdnost některých lokací jasně říkala, že v tohle je velký a krásný svět, ale je v něm cosi špatně.
Tehdy se mi o dohrání hry mohlo jen zdát. Nedokázal jsem vyřešit mnoho hádanek a někdy vůbec netušil, co mám dělat. Jak hra vypadá v pozdějších částech jsem si mohl představovat jen před usnutím a ve snech.
Nicméně stal jsem se starším a do hry se ponořil naplno. Grafika nezestárla, spíše jsem jí ocenil ještě víc a hádanky začínaly dávat větší smysl. Hru jsem nakonec po dlouhé době dohrál a koncem za to byl adekvátně odměněn.
Na hře je výborná grafika, zdánlivý nonsens hádanek (jen zdánlivý) které jsou ale logické, skvělá a lehounce mrazivá atmosféra, samotný Klayman, Willy, Klogg a jejich mimika, úžasná hudba a hlavně Velký Robot Bil a jeho medvídek.

A k čertu s k nekonečnosti blížící se délkou bílé chodby!