Byl to jeden z těch časů, kdy noc úpí pod zběsilým rejděním bouře a i krátká cigareta pod přístřeškem na zahradě značí, že tohle nebude med. Další pokračování Opus Molyneux na stole.
Disk však mizí v mechanice, je na čase to rozjet. Další kolotoč nesplněných slibů, zklamání a prdění lidem do ksichtu začíná.

Začneme pozitivy, bude to tak lepší. Člověk totiž musí nejdříve udělat snídani, než si podělá postel. Prostředí je celkem fajn. Atmosféra rané průmyslové revoluce není vůbec špatná a graficky je odvedená slušně. Příběh je pohádkově jednoduchý, ale u Fable tohle nikdy nebylo negativum. Volby v druhé části hry jsou aspoň zajímavé. Tím to asi tak hasne.

První věcí, která je jednou z největších zhovadilostí, jakou jsem kdy viděl, jest inventář. Jen marně se hledají slova jiná, než zločin proti lidskosti. Ne, nelze prostě nahodit inventář nebo obrazovku s popisem postavy jedním tlačítkem. To by bylo strašně jednoduché, logické a funkční. Byl jsem neuvěřitelně naivní, když jsem si myslel, že inventář v druhém díle je jen těžko překonatelná prasárna.
Mýlil jsem se, mávám bílou vlaječkou. Člověk se stiskem tlačítka přesune do jakési komory, která je výchozím bodem pro mapu, informace o postavě, hlavní menu a inventář. Zní to fajn, že? Jenže vy se v téhle místnosti smrti a frustrace musíte pohybovat stejně, jako v herním světě. Pokud chcete zmenit zbraň nebo oblečení, musíte se do téhle komory nejprve dostat, z ní projít do komory další, kde je buď brnění nebo zbraň, přijít k ní, vybrat to co chcete, a vybavit si to. A pak z komory odejít. A to kdykoli, když něco chcete změnit.
Člověk za tohle zodpovědný musí být nalezen a odsouzen. Tohle nelze strpět. Není nic špatného na tom, dostat se do inventáře jedním tlačítkem. A je všechno špatně na nutnosti se v inventáři pohybovat postavou pěšky, jako by to byl kus herního světa. Tohle jsou naprosto neprobádáné hloubky šílenství, vážení.

Další věcí je pitomá navigace. Následování zlaté cestičky za vybraným cílem je často dost matoucí, jakoby hra nevěděla, kam vás vlastně vést a někdy se neukáže vůbec. Když už jsme u toho, mapy jsou zpracovány taky naprosto prasácky. Vůbec neodpovídají tomu, co daná lokace opravdu obsahuje a jak se k něčemu dostat. A když už jsme u těch lokací, jsou rozkouskované jak váza po útoku stáda slonů. Loadingy uvidíte často. Častěji než by jste chtěli.

Zmizela taky brnění, přibyl nový způsob upravitelnost zbraní. Opět prasáckým způsobem, musíte plnit achievementy. Ale upravovat je je z větší části zbytečné, protože zbraně pro boj zblízka jsou k ničemu. Již brzy člověknpozná, že nejjednodušším způsobem jak hru projít je používáním střelných zbraní a hlavně opět nesmírně overpowered magie. Hráči si na tohle stěžovali u dvojky a vývojáři opět všem ukázali, jak si jejich kritiky cení. Magii ještě zesílili.

Co-op možnost nestojí za řeč. Implementovaná beze změny z dvojky.
Interakce s postavami je ještě otravnější než z dvojky. NPC jsou k ničemu, k ničemu se nehodí. Žádné dialogy, jen prdění do ksichtu, objímání vousatých mužů a tančení před dětmi.
Vítejte v hrůzné dystopii, kde se lidé uchýlili jen k neverbální komunikaci.

Největším problémem hry (krom zrůdného inventáře a informacemi o postavě) je ale její jednoduchost. Souboje nejsou žádná challenge (na blízko jsou otravné kvůli magickému bloku nepřátel, ale ne těžké), peníze jsou k ničemu, nikde žádná hrozba. Nelze zemřít.
Fable je hra, kde nelze prohrát. Jen vyhrávat pomaleji. Bude z vás nechutně bohatý pimp, kterého nic neohrozí, i kdyby jste nechtěli.

Všehovšudy je Fable 3 ohromné zklamání. Dumbing down v té nejlepší a nejkrystaličtější podobě. A navíc, ještě v mnoha ohledech odfláknuté. V jádru je to čistě průměrná hra, ale očekávání a sliby byly moc velké, aby vám herní zážitek ještě nepokazily.