Tato hra je splněním mého snu zhruba z doby, kdy mi bylo třináct a já se s kamarádem naplno ponořil do světa zombie filmů. Za uplynulých deset let se na tom vůbec nic nezměnilo a proto jsem se rozhodl tento komentář pojmout trochu netradičně jako stručnější deníček. Po každém aktu napíšu v odpovídajícím spoileru moje pocity ze hry a nakonec verdikt s procentuálním hodnocením.
Původně jsem hrál s oním kamarádem, ale jakmile jsem si ji přinesl domů a začal hrát sám, zjistil jsem, že je to zcela jiný zážitek, než si pamatuju. S kámošem jsme jako správní fanoušci rapu rozehráli postavu Sama B, proto jsem se rozhodl rozehrát sám někoho jiného. Nejdříve byla mou favoritkou sympatická Číňanka - hotelová recepční se specializací na ostré a špičaté zbraně. Po přečtení jejího popisku jsem se však dozvěděl, že je 'patriotka', což mé vášně notně zchladilo - po zjištění, že dokonce 'čínská patriotka' jsem se vyděsil a začal hledat někoho jiného. Logan je sice na pohled sympaťák, ale jeho popis číší arogancí a nebyl jsem si zrovna moc jistý, nakolik se ve hře využije jeho specializace na vrhání. Nakonec jsem se rozhodl pro sympatickou míšenku Purnu, která je jednak Australanka, jednak je zaměřená na střílení (což znamená diametrálně odlišné hraní od tanka Sama B) a jednak sympatická.
Postava: Purna
AKT I. (odehráno 12hod., 59 min.; level 27; zabito cca 1200 nepřátel): Po působivém intru se probouzím v hotelovém pokoji zřejmě se solidní kocovinou. Trochu zklamaně zjišťuju, že povedené intro je naroubováno na probuzení postavy poněkud násilně, ale nemám zrovna moc času věnovat tomu nějakou větší pozornost.
Po útěku z hotelu získávám pádlo - svou první zbraň a setkávám se s dalšími přeživšími. Z kontextu hry jsem tak nějak vytušil, že je Purna (jako ostatně všechny hratelné postavy) na infekci zombie virem imunní. Škoda, že to nezazní na férovku, vypadá to trochu jakobych byl pro přeživší skupinu naprosto postradatelný.
Během prvních krůčků po pláži zabíjím první nemrtvé. Docela s radostí zjišťuju, že to není až tak snadné, jak si pamatuju. Většinu musím nejdříve skopnout na zem a následně ubít, protože jinak plundrují moje zdraví poměrně s přehledem.
Hodně mě obtěžuje nutnost často měnit zbraně. Mám pocit, že skoro žádná nic nevydrží a hlavně co deset metrů nacházím nějakou, která je lepší než ta, co držím.
Vyskočil mi level a zjišťuju, že Purna dokáže kromě střelných zbraní užívat i ostré. Velice rychle tedy investuju do nich a z inventáře si volím 'aušusový potápěčský nůž'. Poměrně rychle se dozvídám, že různé zbraně mají různý dosah a k užití zmíněného nože je nutné stát u zombíka téměř tělo na tělo - sice je potom bodání rychlé, ale je více než jisté, že mi zombík během procesu ubere zdraví. Přezbrojuji tedy na 'pobitou dřevěnou desku s hřeby' a dezombifikace je hnedle o něco rychlejší a bezpečnější.
Strašně dlouho mi hra přijde příšerně chaotická a neurovnaná, prvních pět hodin jsem strávil jen likvidací zombie, protože jsem prostě nevěděl, co mám dělat, neboť většina úkolů spočívala v příkazu 'hledej'. A tak jsem hledal. Celé hodiny. Pak jsem občas něco našel a kolem sedmé hodiny hra získala solidní spád a začalo se konečně něco dít. To bylo zhruba v době, kdy jsem byl na levelu 15.
Ještě se zmíním o začátku - když jsem poprvé vylezl z budky přeživších a kolem mě začali poskakovat dva Frantíci, docela jsem se divil, přesto jsem s nimi dva úkoly splnil, než jsem zjistil, že opravdu nejde o boty, ale o opravdové hráče. Jelikož jsem si hru chtěl užít sám, vypnul jsem možnost, aby se ke mně hráči připojovali dle libosti.
Jako absolutní fanoušek zombie filmů, nemám jinou možnost než pochválit fantastickou atmosféru letoviska, kde se život téměř lusknutím prstu zastavil. Čas od času potkáváte přeživší (no, spíše zřídka, ale stává se) a dia... monology s nimi dýchají správnou béčkovou atmosférou (a v tomto případě je tento přívlastek více než pochvalný).
Poměrně dost mě překvapilo, že si hru mohu dovolit na svém obstarožním stroji pouštět na plné detaily - a plné detaily mi přijdou, well, plné detailů. Kolem sebe mám pravděpodobně nejúžasnější zombíky ze všech her, co jsem jich kdy hrál. Ani na moment nemám pocit, že toho kterého jsem už potkal.
Někdy kolem třetí hodiny hraní objevuju kouzlo craftování předmětů. Na svojí věrnou baseballovou pálku přidělávám motůrek a kotouč z cirkulárky a rozpomínám se na Dead Rising 2, kde přesně podobné McGyveroviny byly podmínkou úspěchu. Zbraně už konečně něco vydrží a tak mi to nepřijde jako vyhozené peníze. Ano, peníze. Cokoli, co ve hře uděláte, stojí peníze. Opravítě si zbraň a platíte (sami sobě) za opravu, přiděláte si baterii a drátky na nůž, platíte (opět sami sobě), nakupujete a platíte (to není až tak překvapivé).
Inevntář je značně omezen a rozšířit si ho můžete dovedností jen o šest slotů. Zpočátku mě to vyděsilo, ale pak jsem se dostal do fáze, kdy jsem skill pointy pošteloval výdrž zbraní a citelně se to zlepšilo. Zbraně kolem osmnáctého levelu už téměř přestávám měnit - užívám prakticky neustále mačetózní výbavu s úpravou 'Šok' a baseballovou pálku s cirkulárkou - tady vyměňuji, jen když se objeví nějaká lepší základní zbraň, což se v této fázi děje minimálně; pro případy delšího questu, kdy bych nepotkal žádný ponk, nosím ještě dvě tupé zbraně, které prostřídávám kdykoli se objeví lepší. Poměrně rychle zjišťuji, že zejména Molotovovy kotejly, které už si konečně dovedu vycraftit sám, tu mají své poměrně hojné využití a jsou skutečně efektivní - od Mass Effectu první hra, kde používám granáty!
Ač je Purna mistr ostrostřelec, našel jsem celkem tři revolvery a čtyři náboje. Ano, čtyři. Pamatuju si, že se to časem zlepší, ale už teď se nemůžu dočkat, až získám schopnost craftovat vlastní munici.
Na závěr chci říct, že mám radost, že postavy mohou užívat jakoukoli zbraň i bez nějakého skillu a vy se kvůli tomu vůbec necítíte jako outsider! Například v případě Purny se obecně slabší sečné zbraně srovnávají se silnější tupými, ale dochází o dost častěji třeba k odseknutí končetiny. Ano, Dead Island umožní deformovat těla stejně a lépe jako Soldier of Fortune! A taky chci říct, že lépe a úžasněji zpracovanou krev jsem ještě neviděl!
Závěrem deníčku z prvního aktu chci zmínit pár věcí, které mi dost vadily - rozhodně je to hudba. Ne, že by byla špatná, to rozhodně ne, ale ona se nehodí a těch stop je tam tak strašně málo, že se brzy ohrají. Také mi vadí, že poměrně často slyším něco jako holící strojek nebo robertek, ale nedokážu určit, odkud to přichází a hlavně jak se toho zvuku zbavit (tento zvuk je také opravdu otravná nevýhoda mojí 'baseballkulárky).
Také mi leze krkem chyba, kdy musím při pohybu NPC postav opustit lokaci a vrátit se do ní, aby reagovaly. V průběhu hry se to citelně zlepšilo, ale otravné a očividné je to i nadále). Také mě mrzí, že nemohu po vzoru Dead Rising 2 evakuovat přeživší do úkrytu - mnohdy pro ně jen splním quest a tím to končí. Výjimky jsem potkal snad tři.
Další smutnou věcí je jakási sterilita prostředí. Což o to, v resortu je... eh, neživo až až, ale mrzí mě, že kulky nedělají díry do zdí, že u krajnice zaparkované auto nemohu smést ke straně, že se ani dveře na automobilu nepohnou, když do nich vrazím autem. Že prostě prostředí deformovat nelze téměř vůbec. Jasně, po většinu času mi to vůbec nepřichází namysl, ale hlavně zpočátku, kdy jsem bloudil, mě to dost mrzelo.
Největší chybou ale podle mě je neustálé zdůrazňování multiplayeru, které jakoby křičelo: "Sleduj, jsme jako Left 4 Dead! Hraj to jako Left 4 Dead!". Jenže Dead Island není Left 4 Dead. Dead Island je, alespoň prozatím, o několik levelů výše nad tupou arkádovou střílečkou bez atmoféry (no offense Valve) a je věčná škoda, že tímhle hra pohřbívá svou vlastní identitu.
Původně jsem hrál s oním kamarádem, ale jakmile jsem si ji přinesl domů a začal hrát sám, zjistil jsem, že je to zcela jiný zážitek, než si pamatuju. S kámošem jsme jako správní fanoušci rapu rozehráli postavu Sama B, proto jsem se rozhodl rozehrát sám někoho jiného. Nejdříve byla mou favoritkou sympatická Číňanka - hotelová recepční se specializací na ostré a špičaté zbraně. Po přečtení jejího popisku jsem se však dozvěděl, že je 'patriotka', což mé vášně notně zchladilo - po zjištění, že dokonce 'čínská patriotka' jsem se vyděsil a začal hledat někoho jiného. Logan je sice na pohled sympaťák, ale jeho popis číší arogancí a nebyl jsem si zrovna moc jistý, nakolik se ve hře využije jeho specializace na vrhání. Nakonec jsem se rozhodl pro sympatickou míšenku Purnu, která je jednak Australanka, jednak je zaměřená na střílení (což znamená diametrálně odlišné hraní od tanka Sama B) a jednak sympatická.
Postava: Purna
AKT I. (odehráno 12hod., 59 min.; level 27; zabito cca 1200 nepřátel): Po působivém intru se probouzím v hotelovém pokoji zřejmě se solidní kocovinou. Trochu zklamaně zjišťuju, že povedené intro je naroubováno na probuzení postavy poněkud násilně, ale nemám zrovna moc času věnovat tomu nějakou větší pozornost.
Po útěku z hotelu získávám pádlo - svou první zbraň a setkávám se s dalšími přeživšími. Z kontextu hry jsem tak nějak vytušil, že je Purna (jako ostatně všechny hratelné postavy) na infekci zombie virem imunní. Škoda, že to nezazní na férovku, vypadá to trochu jakobych byl pro přeživší skupinu naprosto postradatelný.
Během prvních krůčků po pláži zabíjím první nemrtvé. Docela s radostí zjišťuju, že to není až tak snadné, jak si pamatuju. Většinu musím nejdříve skopnout na zem a následně ubít, protože jinak plundrují moje zdraví poměrně s přehledem.
Hodně mě obtěžuje nutnost často měnit zbraně. Mám pocit, že skoro žádná nic nevydrží a hlavně co deset metrů nacházím nějakou, která je lepší než ta, co držím.
Vyskočil mi level a zjišťuju, že Purna dokáže kromě střelných zbraní užívat i ostré. Velice rychle tedy investuju do nich a z inventáře si volím 'aušusový potápěčský nůž'. Poměrně rychle se dozvídám, že různé zbraně mají různý dosah a k užití zmíněného nože je nutné stát u zombíka téměř tělo na tělo - sice je potom bodání rychlé, ale je více než jisté, že mi zombík během procesu ubere zdraví. Přezbrojuji tedy na 'pobitou dřevěnou desku s hřeby' a dezombifikace je hnedle o něco rychlejší a bezpečnější.
Strašně dlouho mi hra přijde příšerně chaotická a neurovnaná, prvních pět hodin jsem strávil jen likvidací zombie, protože jsem prostě nevěděl, co mám dělat, neboť většina úkolů spočívala v příkazu 'hledej'. A tak jsem hledal. Celé hodiny. Pak jsem občas něco našel a kolem sedmé hodiny hra získala solidní spád a začalo se konečně něco dít. To bylo zhruba v době, kdy jsem byl na levelu 15.
Ještě se zmíním o začátku - když jsem poprvé vylezl z budky přeživších a kolem mě začali poskakovat dva Frantíci, docela jsem se divil, přesto jsem s nimi dva úkoly splnil, než jsem zjistil, že opravdu nejde o boty, ale o opravdové hráče. Jelikož jsem si hru chtěl užít sám, vypnul jsem možnost, aby se ke mně hráči připojovali dle libosti.
Jako absolutní fanoušek zombie filmů, nemám jinou možnost než pochválit fantastickou atmosféru letoviska, kde se život téměř lusknutím prstu zastavil. Čas od času potkáváte přeživší (no, spíše zřídka, ale stává se) a dia... monology s nimi dýchají správnou béčkovou atmosférou (a v tomto případě je tento přívlastek více než pochvalný).
Poměrně dost mě překvapilo, že si hru mohu dovolit na svém obstarožním stroji pouštět na plné detaily - a plné detaily mi přijdou, well, plné detailů. Kolem sebe mám pravděpodobně nejúžasnější zombíky ze všech her, co jsem jich kdy hrál. Ani na moment nemám pocit, že toho kterého jsem už potkal.
Někdy kolem třetí hodiny hraní objevuju kouzlo craftování předmětů. Na svojí věrnou baseballovou pálku přidělávám motůrek a kotouč z cirkulárky a rozpomínám se na Dead Rising 2, kde přesně podobné McGyveroviny byly podmínkou úspěchu. Zbraně už konečně něco vydrží a tak mi to nepřijde jako vyhozené peníze. Ano, peníze. Cokoli, co ve hře uděláte, stojí peníze. Opravítě si zbraň a platíte (sami sobě) za opravu, přiděláte si baterii a drátky na nůž, platíte (opět sami sobě), nakupujete a platíte (to není až tak překvapivé).
Inevntář je značně omezen a rozšířit si ho můžete dovedností jen o šest slotů. Zpočátku mě to vyděsilo, ale pak jsem se dostal do fáze, kdy jsem skill pointy pošteloval výdrž zbraní a citelně se to zlepšilo. Zbraně kolem osmnáctého levelu už téměř přestávám měnit - užívám prakticky neustále mačetózní výbavu s úpravou 'Šok' a baseballovou pálku s cirkulárkou - tady vyměňuji, jen když se objeví nějaká lepší základní zbraň, což se v této fázi děje minimálně; pro případy delšího questu, kdy bych nepotkal žádný ponk, nosím ještě dvě tupé zbraně, které prostřídávám kdykoli se objeví lepší. Poměrně rychle zjišťuji, že zejména Molotovovy kotejly, které už si konečně dovedu vycraftit sám, tu mají své poměrně hojné využití a jsou skutečně efektivní - od Mass Effectu první hra, kde používám granáty!
Ač je Purna mistr ostrostřelec, našel jsem celkem tři revolvery a čtyři náboje. Ano, čtyři. Pamatuju si, že se to časem zlepší, ale už teď se nemůžu dočkat, až získám schopnost craftovat vlastní munici.
Na závěr chci říct, že mám radost, že postavy mohou užívat jakoukoli zbraň i bez nějakého skillu a vy se kvůli tomu vůbec necítíte jako outsider! Například v případě Purny se obecně slabší sečné zbraně srovnávají se silnější tupými, ale dochází o dost častěji třeba k odseknutí končetiny. Ano, Dead Island umožní deformovat těla stejně a lépe jako Soldier of Fortune! A taky chci říct, že lépe a úžasněji zpracovanou krev jsem ještě neviděl!
Závěrem deníčku z prvního aktu chci zmínit pár věcí, které mi dost vadily - rozhodně je to hudba. Ne, že by byla špatná, to rozhodně ne, ale ona se nehodí a těch stop je tam tak strašně málo, že se brzy ohrají. Také mi vadí, že poměrně často slyším něco jako holící strojek nebo robertek, ale nedokážu určit, odkud to přichází a hlavně jak se toho zvuku zbavit (tento zvuk je také opravdu otravná nevýhoda mojí 'baseballkulárky).
Také mi leze krkem chyba, kdy musím při pohybu NPC postav opustit lokaci a vrátit se do ní, aby reagovaly. V průběhu hry se to citelně zlepšilo, ale otravné a očividné je to i nadále). Také mě mrzí, že nemohu po vzoru Dead Rising 2 evakuovat přeživší do úkrytu - mnohdy pro ně jen splním quest a tím to končí. Výjimky jsem potkal snad tři.
Další smutnou věcí je jakási sterilita prostředí. Což o to, v resortu je... eh, neživo až až, ale mrzí mě, že kulky nedělají díry do zdí, že u krajnice zaparkované auto nemohu smést ke straně, že se ani dveře na automobilu nepohnou, když do nich vrazím autem. Že prostě prostředí deformovat nelze téměř vůbec. Jasně, po většinu času mi to vůbec nepřichází namysl, ale hlavně zpočátku, kdy jsem bloudil, mě to dost mrzelo.
Největší chybou ale podle mě je neustálé zdůrazňování multiplayeru, které jakoby křičelo: "Sleduj, jsme jako Left 4 Dead! Hraj to jako Left 4 Dead!". Jenže Dead Island není Left 4 Dead. Dead Island je, alespoň prozatím, o několik levelů výše nad tupou arkádovou střílečkou bez atmoféry (no offense Valve) a je věčná škoda, že tímhle hra pohřbívá svou vlastní identitu.
