Jakožto milovník dobrých hororových her jsem byl na Alana vyloženě zvědavý a když jsem ho viděl na Steamu za pár babek, tak jsem neodolal. A musím říct, že jsem nelitoval. První dojem skoro na každé hře dělá grafika a ovládání. Ovládání je konzolové a ze začátku trochu těžkopádnejší, ale po chvilce hraní, jsem ho již nevnímal. Grafika je slušná, ale po technické stránce mi dech nevyrazila, co mi ho vyrazilo bylo prostředí a nádherné scenérie. Skoro celá hra se odehrává v národním parku a tak o krásné výhledy není nouze. Tímto se dostávám k, pro me největší, přednosti celé hry a tím je Bright Falls a jeho okolí. Toto městečko lze nejlépe vystihnout slovem immersion. Všechno zde do sebe zapadá, díky výrazným bodům v krajině a dobré recyklaci levelů jsem měl celou dobu pocit, že jsem v rozlehlém národním parku a že se za skálou, která ohraničuje koridor, opravdu rozprostírá další les. To, že do Bright Falls Alan přijede zrovna ve chvíli kdy vrcholí přípravy na velmi oblíbený jelení festival všemu dodává na uvěřitelnosti, hlavně díky tomu že o tomto festivalu uslyšíte často z rádia, od lidí i uvidíte připravené dekorace. Přitom tato událost nemá v příběhu žádný větší význam, jedná se jen o dokreslení atmosféry. V Bright Falls žijou i lidi, bohužel se s nimi moc nesetkáte a v celé hře je jen pár významějších charakterů.

K příběhu asi není moc co dodat. Spolehlivě zde táhne hráče po celou hru do předu a pomalu se odkrývá. Místy jsem se v něm trošku ztrácel, ale to lze prominout. Skvělé je rozdělení do kapitol s hudebníma předělama a cliffhangerama na konci.

Kromě příběhu a atmosféry je ale Wake založen ještě na jedné věci. Tou věcí je baterka. Všichni nepřátelé jsou obestřeni tmou, která je chrání, tu první odstraníte baterkou a pak odstraníte nepřítele olovem. Ze začátku mě tato mechanika moc neoslovila, ale po chvíli jsem si jí zamiloval. Je to jednoduché a celou hru to ještě vyzdvihává, pochybuji totiž že by mě hra tolik bavila, kdybych jen střílel, jako v každé jiné hře. Kombinace baterky a revolveru totiž dává hráči nové možnosti. Hráč se musí rozhodnout, jestli bude likvidovat nepřátele po jednom, nebo bude střídavě svítit na všechny a držet si je od těla, nebo se pokusí utéct a jen občas se ohlédne, aby nepřátele světlem zbrzdil.

I když jsem se u Alana Waka téměř nebál, je to pro mě určitě nadprůměrná hra, které se nedá upřít skvělá atmosféra (i když né moc strašidelná).