Nemám ponětí, jak vlastně hodnotit DLC, což jde to ruku v ruce s tím, že příběhová DLC příliš nevybočují svou délkou hraní z jednoho běžného příběhového questu v Mass Effectu 2. A proč bych měl hodnotit jednotlivý quest? No, do toho.
Na rozdíl od ostatních DLC pro Mass Effect 2 není Lair of the Shadow Broker tupou střelnicí, je vynikajícím příběhovým dodatkem, který se točí kolem vaší bývalé parťačky z jedničky, Liary T'Soni.
Co mě osobně potěšilo, že autoři konečně použili fantazii na trochu větší obrátky, než kolik bylo nutné, aby se splnily požadavky manažerů. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit, že LotSB je tak daleko před ostatními DLC. Vlastně dovedu, je očividné, že koncept questu s Liarou jako takový je ze hry buď násilně vyrván nebo Liara do ní vecpána - každopádně se s ním počítalo od počátku vývoje a není tak jen ubohým nastavovákem kaše.
Těšit se můžete na jednu příběhovou postavu (včetně dvou questů k ní - v podstatě jí získat a následně splnit v podstatě její quest loajality), ačkoli jí nemůžete zapojit do jakékoli jiné mise, dále teoreticky novou loď/základnu, modýlek lodi na stůl, zarámované psí známky u postele, fajn pocit shlédání se starou kamarádkou (v tomto se autoři zejména vyznamenali!), setkání s novou emzáckou rasou, několik zábavných složek o vašich parťácích k přečtení, nějaké nové planety k vytěžení a možnost zadat quest (což v zásadě znamená, že vy investujete do questu, ten buď vyjde nebo nevyjde a vy získáte nebo tratíte; probíhá samozřejmě pouze textově).
Hraje se to velice příjemně a atmosféra dýchá béčkovými akčními sci-fi. Musím zmínit i lehkou vytuhlost situací, díky níž jsem si zhebnul osmkrát v průběhu hraní (pro srovnání - za původní Mass Effect 2 bez poslední mise jsem zhebnul čtyřikrát na vysokou úroveň obtížnosti). Pokud tedy nějaké DLC skutečně má smysl, je to LotSB. Nicméně právě výskyt Liary ve hře a tedy lákání na LotSB ve mně vyvolal nepřekonatelný odpor k DLC politice a tehdy jsem si řekl, že legálně žádné z nich nezaplatím, pokud to nebude formou GOTY.
Na rozdíl od ostatních DLC pro Mass Effect 2 není Lair of the Shadow Broker tupou střelnicí, je vynikajícím příběhovým dodatkem, který se točí kolem vaší bývalé parťačky z jedničky, Liary T'Soni.
Co mě osobně potěšilo, že autoři konečně použili fantazii na trochu větší obrátky, než kolik bylo nutné, aby se splnily požadavky manažerů. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit, že LotSB je tak daleko před ostatními DLC. Vlastně dovedu, je očividné, že koncept questu s Liarou jako takový je ze hry buď násilně vyrván nebo Liara do ní vecpána - každopádně se s ním počítalo od počátku vývoje a není tak jen ubohým nastavovákem kaše.
Těšit se můžete na jednu příběhovou postavu (včetně dvou questů k ní - v podstatě jí získat a následně splnit v podstatě její quest loajality), ačkoli jí nemůžete zapojit do jakékoli jiné mise, dále teoreticky novou loď/základnu, modýlek lodi na stůl, zarámované psí známky u postele, fajn pocit shlédání se starou kamarádkou (v tomto se autoři zejména vyznamenali!), setkání s novou emzáckou rasou, několik zábavných složek o vašich parťácích k přečtení, nějaké nové planety k vytěžení a možnost zadat quest (což v zásadě znamená, že vy investujete do questu, ten buď vyjde nebo nevyjde a vy získáte nebo tratíte; probíhá samozřejmě pouze textově).
Hraje se to velice příjemně a atmosféra dýchá béčkovými akčními sci-fi. Musím zmínit i lehkou vytuhlost situací, díky níž jsem si zhebnul osmkrát v průběhu hraní (pro srovnání - za původní Mass Effect 2 bez poslední mise jsem zhebnul čtyřikrát na vysokou úroveň obtížnosti). Pokud tedy nějaké DLC skutečně má smysl, je to LotSB. Nicméně právě výskyt Liary ve hře a tedy lákání na LotSB ve mně vyvolal nepřekonatelný odpor k DLC politice a tehdy jsem si řekl, že legálně žádné z nich nezaplatím, pokud to nebude formou GOTY.
Pro: Skvělá atmosféra, setkání se starou kamarádkou, feeling akčních sci-fi, vytuhlejší, bonusy navíc, ideální délka.
Proti: Koncept questu je vyškubnutý ze hry (aneb moje morální 'proti').