Polovina září 1938. Mnou vedené Československo se připravuje na nevyhnutelné – Mnichovskou dohodu. Z této situace existují jenom dvě východiska: přistoupit na nároky Německa, nebo se bránit. V mém případě ale existuje jen druhá možnost. Podstoupit Hitlerovi průmyslově rozvinutou Plzeň, to by bylo strategické harakiri. Poslední tah před Mnichovem posiluji hranice, dostavuji opevnění, připravuji se, že v zájmu obrany se vzdám „osvobozeného“ Maďarska a Podkarpatské Rusi, domlouvám taktiku s polským spojencem a připravuji se na masivní útok z okupovaného Rakouska…

Po neúspěchu s Arsenal of Democracy jsem se rozhodl opustit vody grand strategií ve prospěch něčeho více… casual. Má volba díky naléhání kamaráda nakonec padla na tahovku Making History. A rozhodně se nedá říct, že bych čekal, kolik zábavy mi tahle tahová strategie nabídne.

Graficky hra není nic extra, ale na druhou stranu je velmi přehledná (jak mapa, tak interface). Stejně tak zvukově je to docela šeď, ale v multiplayeru jsem hudbu stejně nijak nevnímal.

Oproti Arsenal of Democry jsem nezůstal trčet pod lavinou všemožných dat, statistik a tabulek, Making History mi naopak naservírovalo jednodušší gameplay, který pro mě byl ale zábavnější. Neslyším náhodou v dáli nabíjení neměckých samopalů a broušení britských nožů…?

Doslova na poslední chvíli vyhlašuje Francie válku Třetí říši a Mnichov se nekoná. Ale Francie je bez spojenců a na zemi i ve vzduchu mnohem slabší. Pád Francie je nevyhnutelný. O dva týdny později, když Francouzi už pomalu vytahují svůj největší vynález, dáváme dohromady s kamarádem Československo-Polskou alianci a o chvíli později vstupujeme do války podepsáním aliance s Francií. Německo zatím muselo rozdělit své jednotky mezi hranice s našimi státy a roztříštěné jednotky nejsou schopny vzdorovat. Do měsíce padá Berlín a jihovýchodní Německo. Praha a Bratislava zatím chrlí jeden tank Lt. 35 za druhým a brněnská pěchota míří zajistit nově vzniklé hranice s Itálií. Na začátku února 1939 už je Německo kompletně obsazeno. Československo kontroluje na suroviny bohatý jih, Polsko velké přístavy na severu a Francie… Francie stále kontroluje stejné území jako na začátku války.

Mapa Making History je rozdělena na různě velká území (Německo má těchto území asi 12, oproti tomu třeba Afghánistán má jedno), které jsou zdrojem důležitých surovin. Nebo taky vůbec ničeho, vlastnit hladové Somálsko je opravdu za trest. Alfou a omegou jsou však samozřejmě města zajištující přísun zbraní, peněz, jednotek, nebo provádějící výzkum. Nemít rozvinutá města v Making History rychle vyústí v záplavu sankcí a ve válce je jediné východisko slavný francouzský vynález. Itálie by mohla vyprávět. Stejně tak důležitý je samozřejmě výzkum, který je sice významnou trhlinou v ekonomice, ale vyspělejší technologie neuvěřitelně lehce změní průběh války.

Mapy jsou ve hře v podobě scénářů, které obsahují všechny důležitější mezinárodní události, a díky obsaženému editoru je možné se pokusit zvrátit druhou světovou třeba s Egyptem. Mým osobním favoritem byl rozhodně scénář Rise of the Reich, probíhající v letech 1933-1945. Není nad to představovat Španělům úplně nové PzIV. Díky editoru je pak taky k dispozici spousta neoficiálních scénářů, od Studené války až po sci-fi.

Nakonec musím zmínit AI, která se sice někdy chovají zvláštně a diplomacie je často dost „náročná“, ale jak dojde na boj, dokáže většinou docela zatopit.

Jak jsem Making History zprvu podceňoval, nakonec jsem musel uznat, jak moc jsem se zmínil. Nabízí slušnou porci zábavy a jednodušeji proniknutelný systém než Arsenal of Democracy.

Na konci roku 1945 patří Československu celá jižní Evropa, těžce vydobyté Britské ostrovy, sjednocená Afrika a několik menších území na Blízkém východě a na místě bývalého Sovětského svazu. Polsko zatím ovládá sever Evropy, a drtivou většinu Asie, kromě několika území Japonska a Číny, teď sevřených v kleštích. Spojené státy do války vstoupily až příliš pozdě.