Resident Evil, pořád ještě jedna z mých nejoblíbenějších sérií, i když po pátém dílu se musím hodně snažit, aby jí zůstala. Uznávám, že hra je zábava, ale nemůžu se zbavit zvláštního pocitu v žaludku.

V RE5 se vrací Chris Redfield, nabušený steroidy a pořád stejně nesympatický a nudný. Přidá se k němu chodící inventář jménem Sheva Alomar. Jinou roli jsem ji přes všechnu snahu nenašel. Po většinu času se akorát pletla pod nohy a plýtvala municí. Ashley ve čtyřce aspoň mohla někam zalézt a jít z cesty. Chápu, že v coopu je partner vítanou pomocí, jenže u RE na něj kašlu. Zpět je ještě Albert Wesker, který se pro změnu po RE4 zakoukal do Matrixu. Ostatní charaktery nestojí za zmínku. Charisma Luise nebo Salazara scénárista nejspíš zapálil, počůral a někde zahrabal.

Grafika je jednoduše hnusná. Zaostalé a tmavé Španělsko nahradila prosluněná a zářivá Afrika. Postavy se lesknou, jak z reklamy na Taft a atmosféra je v tahu. Připočtěme si ještě otřesný interface, který slovní spojení user friendly nepotkal ani cestou ve vlaku. Do konce hry jsem nepochopil, jak funguje. Příběh je patlanina plná jmen, postav a názvů z předchozích dílů a bez jejich znalosti se dá těžko pochopit.

Nutno ovšem uznat, že akce je zábava a střílení nepřátel hned tak neomrzí. Po dokončení příběhu se otevře známá minihra Mercenaries, která je lepší, než celý zbytek hry. Soustředí se právě a pouze na akci a nemusíte se starat o zbytečné parťáky. Smutné, ale je to pravda. Těžko říci, komu RE5 doporučit. Snad těm, kteří chtějí hrát akční hru v coopu a dokážou ignorovat vše ostatní.

I po všem, co lze číst výše Residentu věřím a šestému dílu dám v budoucnu šanci. Jenom doufám v lepší atmosféru, příběh, postavy a trochu logiky do toho všeho.