Velké překvapení. Po pravdě, hrál jsem hlavně BF1942, BF2 ani 2142 mě vůbec nezaujaly a Bad Company na PC ani nevyšla. Po delší době jsem se tak dostal právě k Bad Company dvě s očekáváním plytkého jednoduchého saingleplayeru, mající za účel jen výcvik pro multiplayer. Celá příběhová část je ale zpracována na výsost uspokojivě, má humor, dává smysl a rozhodně není jen ukázkou map, které se zalévají pixolovitou krví v on-line řežbách. Navíc je celý SP příběh poměrně dost dlouhý, takže dal zabrat rozhodně více, než mnou nedávno prolétnutý nezajímavý příběh Medal of Honor. Navíc množství rozdílných prostředí od džungle přes pouště až po led, lety vzduchem i jízdy obrněnými monstry. Velkým kladem hry měly být hrátky s fyzikou, tedy zničitelnost a průstřelnost materiálů. Ano, byla tu, určitě skvělá, ale nějak jsem necítil tu euforii v tom, něco prostřelit nebo srovnat se zemí. Vypadalo to efektně, ale vzal jsem to rovnou za své a asi jsem zdegenerován oldschoolovým přístupem, zas až tak jsem toho nevyužíval, hra mě k tomu nijak nenutila. Nicméně nápad je to dobrý. Celkově spokojenost veliká a určitě si celou SP kampaň projedu ještě jednou na vyšší obtížnost, což jsem už dlouho u žádné hry nedělal. Děkuji tímto DICE, udělali mi radost.

Čím mi ovšem DICE zase radost zlehka zkrápěla byly mj. bugy. Těch není naštěstí mnoho a nebrání hře, ale občas se na nějakém oko zastaví. Jde hlavně o prolínání textur, zasekávání UI postav porťáků, kteří se po nějaké vzdálenosti zničehonic respawnují poblíž vás (asi mají sedmimílové boty), respawn nepřítel přímo před vašima očima ve chvíli, kdy se rychle dokážete dostat někam, kde hra nečekala, že se tak rychle objevíte, zvláštní chování zvuku v animacích, kdy mluva není skoro vůbec slyšet, ale ve hře je zase vše v pořádku a to nehledě na nastavení zvuku ve hře. A u zvuku ještě zůstanu, protože mi jednoduše přijde, že ve strážní dřevěné otevřené věži se prostě zvuky nemohou rozléhat stejně, jako v prázdné kamenné/betonové budově - faktem ale je, že se jedná skoro o drobnosti, nijak zvláště důležité.

A pak jsou tu drobnosti, které nejsou chybami, jako spíše vlastnostmi, byť trochu zvláštními: nesmrtelnost parťáků. Jsem pro, aby zvládli víc jak hráč, ale zase ustát soustředěnou salvu tanků a obrněnců s pouhým zakopnutím na zem je prostě zvláštní. Hráč by se měl snažit být více týmovým hráčem a parťákům co nejvíce odlehčovat, na druhou stranu hra vás většinou nutí se moc nezdržovat a hýbat se stále v před a v nutnou chvíli nepřátelské UI poslušně zdechne, tváříc se tak, že vaši parťáci mají skutečně nějakou mušku a ne jen chlapácké řeči :)
Ze začátku mi také dost vadilo množství příběhových video-animací. Pár kroků, video, dalších pár kroků, video. Sice se tím utvářel příběh, ale místy už bylo trochu převideoanimováno. Jednolitější mise a informace přes komunikátor by sice asi snížily délku SP kampaně, ale nebylo by to celkově tak rozsekané. V průběhu hry si na to lze více méně zvyknout, ale ne vždy to rozseknutí mise dává smysl. Obzvláště ve chvílích, kdy je nutné číst miniaturní titulky, protože hlasy postav nejsou díky okolnímu dění skoro slyšet.

Vše výše uvedené se týká pouze singleplayeru. Po dlouhé době jsem u nějaké hry také vyzkoušel MP. U hry ze ságy Battlefield to snad ani jinak nejde :) Zatím jsem ho neokusil více než jen pár desítek minut a tak jej, znovu, do hodnocení prozatím nezanáším, ale... zase jsem mile překvapen. HW náročnost nijak velká, vše se rychle hýbe, vypadá i interaguje. Sice jsou zase vidět postavy díky prolínání textur, ale v té rychlosti hry není moc času to sledovat. Dle prozatím vyzkoušeného mi přišlo, že na mapách je ale celkem prázdno a to i při hře 12x12, holt mapy jsou dost rozlehlé. Co mi v MP ale extrémně vadí, je nemožnost přemapovat klávesu Enter, což je dost na facku.

S MP se ještě uvidí, jak se vyvrbí. BBC2 celkově ale velmi mile překvapilo a ukázalo, že někdo ty hry ještě dělat umí.