Na rozdíl od minulého DLC je v závěru kampaně naznačeno, jak se dá přecházet z jednoho světa (universa) do jiného. Ale jen pro mocného mága, kterým Sandro bezpochyby byl. Aby vývojáři nemuseli složitě vymýšlet návaznosti na první 4 díly Heroes of Might and Magic, tak jako vypravěčskou berličku vymysleli, že se odehrávají až po událostech v Heroes VI.

Sandro zde vystupuje jako relativně mladý lich, který za svou podobu vděčí nepovedenému experimentu. Samotný začátek kampaně se odehrává několik desítek let po Sandrově vyhoštění z pavoučího kultu, z důvodu rozdílných názorů na příkazy Matky Namtaru, během kterých spřádal plány na pomstu a pátral po artefaktech, které mu během jeho snažení pomohou.

V první mapě se zdálo, že se vývojáři od minule poučili a od brzké doby po začátku až do konce mapy musí Sandro odrážet nekonečné zástupy nepřátelských hrdinů. Skutečnosti, že nezačíná s vystavitelným hradem, po poražení prvního nepřítele ho nahradí jiný, ještě silnější, navíc za zavřenou bránou s jednosměrným teleportem nebo nemožnost konvertovat dobytý nepřátelský hrad, mu to nijak neusnadňují. Rovněž mě příjemně překvapila nová hudba s tajemným nádechem a volba Sandrova dabéra.

Bohužel ve druhé mapě vývojářům opět došel dech. Jak jinak si vysvětlit nepřátelské hrdiny, kteří neprojevují žádnou iniciativu a jen čekají, až k nim hráč dojede a porazí je v jediném souboji? Co na tom může někdo vidět zábavného, netuším. Druhá mapa a potažmo i celá kampaň končí soubojem s novým bossem, Nemrtvým drakem, který je největším výsměchem celého DLC. Byť hráč začíná s předdefinovanou armádou, porazí ho klidně s prstem v nose.

Ze zkušeností z minulého DLC jsem očekával, že alespoň singleplayerovým scénářem si spravím chuť. Jaký to byl omyl. Přitom základní kostra příběhu, pradávný Strážce Corak se snaží dostihnout a zničit odpadlého pradávného Strážce Sheltema a podaří se mu to právě na XEENu, je obstojně vykreslena (hlavní body zůstaly zachovány). Problémem jsou, stejně jako v druhé Sandrově mapě, nepřátelé, kteří buď nevyjíždějí z hradů, nebo operují na příliš malém prostoru, čímž jednak nemůžou navyšovat armádu stejným tempem jako hráč, tak i na většině mapy jsou jen neutrální hrady a neutrální skupinky nepřátel. Což dohromady znamená nulovou obtížnost. Jestli v závěrečném boji, nebo i po „něm“ došlo k nějaké změně, bohužel nevím, jelikož se mi kvůli bugu neotevřela brána k Sheltemovi. Ale pomocí stavby na odhalování mapy jsem zjistil, že obtížnost bitvy byla vyhodnocena jako „triviální“. Na závěr bych ještě dodal, že stejně jako v minulém singleplayerovém DLC scénáři, nejde nasadit úkolový artefaktový set, jelikož je Corak zaměřen na magii, ale artefakt je pro hrdinu zaměřeného na sílu.